Strach A Hrůza Z Zbytečnosti

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Nejhorší epidemií nejsou vůbec smrtelná onemocnění, ale naše pocity a jedním z nich je pocit zbytečnosti (potřeby). Hrozná věc, opravdu strašná svým rozsahem a mimikou, která má podobu společensky úspěšných projektů. A obecně v této epidemii je slovo „projekt“možná tím určujícím. Děti jako obchodní projekt. Jen si představte, že tím, že něco požadujeme od dítěte nebo dospělého, chceme tím projevy této osoby nebo jakési materiální bohatství, navíc přesně takové, jaké potřebujeme, ale zároveň tuto osobu absolutně „nechceme“jako osoba v tom smyslu, že prostě je, že to je to, co v zásadě můžeme chtít, prostě být. A v tuto chvíli se ukazuje tato bezohledná epidemie zbytečných. Vidíme to všude, v tom, jak se modely telefonů každý rok mění a ty staré už nejsou potřeba, v tom, jak rodí děti, aby měl kdo pracovat a zajišťovat rodiče ve stáří, v tom, jak zoufale hledáme uznání a chvála v práci, v tom, jak chceme u někoho něco změnit, aniž bychom přijali to, co je. Zbytečnost je něco víc než jen fakt sounáležitosti a pocit komunity, je to brána do oblasti sounáležitosti se světem, když vidím nejen svět předmětů kolem sebe, tedy vnímání svět z pohledu subjektu, ale zároveň možnost přiznat, že jsem jedním z mnoha objektů bez vědomí své subjektivity, je být vším a zároveň nikým v kontextu objektových vztahů. Pokud nám máma nedala tento pocit potřeby, možná ho ve skutečnosti nemáme a pak uděláme, co chceme, abychom se od tohoto pocitu dostali, buď zmizíme, mšice předstírají, že jsou předmětem univerzální touhy, nebo potřebujeme, nebo něco jiného.

Zbytečnost je ve své podstatě velmi hluboká věc, hodně určuje v naší osobnosti. Tato cesta nás zavádí do nejtajnějších hlubin našeho podvědomí, kde se odehrávají nejstrašnější scénáře realizace úlevy od stresu na vrcholu zážitku něčí „neexistence“pro někoho významného. A zpravidla se jedná o opravdu děsivé a smutné příběhy plné hněvu, putující jako kulový blesk v prázdnotě osamělé duše a hledající někoho, koho by zabil svým silným výbojem zla. Zdá se mi, že obraz kulového blesku se objevil z nějakého důvodu, protože je zároveň strašně děsivý a zároveň je symbolem rodícího se života v podmínkách úplného chaosu. Toto zlo, které chceme vyhodit na předmět, který nás nepotřebuje a který v nás nevyvolalo pocit potřeby (ve skutečnosti tím, že emasuluje naše ego), může svou energií transformovat naše sebeuvědomění od zbytečných k nezbytnému, tzn nakonec nás to vedlo k objevení té lásky k sobě samým, kterou jsme na samém začátku neviděli.