Prostor Uvnitř Mě

Video: Prostor Uvnitř Mě

Video: Prostor Uvnitř Mě
Video: You Won’t Believe What He Showed Me 2024, Smět
Prostor Uvnitř Mě
Prostor Uvnitř Mě
Anonim

Výraz „Naslouchej svému srdci“slyším od dětství. Intuitivně jsem pochopil, že tato schopnost je způsob, jak se dostat z obtížných situací, ve kterých je těžké se rozhodnout „hlavou“. Ale bez ohledu na to, jak jsem tento výraz nezkroutil ve vztahu k sobě, jak jsem se nepokusil „slyšet“své srdce, nic z toho nebylo. Pro mě byl tento proces jako kouzelná krabička, která obsahuje něco hodnotného. Jakmile ji otevřete, a mé oči uvidí pravdu, která bude bodkovat všechna „i“. Čas od času jsem v obtížných situacích tuto skříňku vytáhl ze skříně, sfoukl z ní prach, otevřel ji s úctou a nadějí a … Pokaždé jsem byl zklamaný, nesetkal jsem se ve své bezednosti s ničím jiným než s mlhou, ve které nic jsi nemohl vidět.

Mohl jsem tedy nad ní sedět hodiny, namáhat mozek, pokoušet se oddělit a rozeznat siluety mihotající se ve tmě. Věděl jsem, že mnozí po otevření našli uvnitř to, co hledali. Já ne. Natáhl jsem mozek a snažil se přijít na to, jak slyším své srdce. Zklamaně hodil tuto cetku zpět do skříně. Zpoza zamčených dveří se ozývaly děsivé zvuky, dům vibroval jako při zemětřesení, stěny protínaly praskliny. Chtěl jsem pevně zavřít oči, zakrýt si uši rukama, pokusit se zapomenout na existenci krabice a otevřít oči a zjistit, že to všechno je jen noční můra. Zemětřesení ale vznikala stále častěji a praskliny se šířily jako obří pavouci po domě. Potřeboval jsem pomoc.

Takže jsem skončil u psychoterapeuta, gestalt terapeuta. Tehdy mi bylo 26 let. A pak mi byla poprvé v životě položena jednoduchá otázka: „Co teď cítíš?“Nedorozumění, zmrazení, zmrazení. Naložil jsem si mozek a podával vysvětlení, interpretace svého stavu, vysvětloval, objasňoval. Myšlenky se přes sebe převalovaly v proudu, stavěl jsem logická vysvětlení svého stavu, ale na v podstatě jednoduchou otázku jsem nedokázal odpovědět.

Vzdal jsem to, hledal jiné způsoby, ale pokaždé, když jsem začal znovu. Zpočátku jsem se při poslechu svých tělesných vjemů za pomoci psychoterapeuta postupně naučil pojmenovávat pocity, které byly v mém těle zakódovány starověkými hieroglyfy. Když jsem krabici otevřel, objevil jsem svou schopnost vidět jasnější kontury a tvary tam, kde předtím blikaly rozmazané siluety. Překvapení, radost, úzkost. Ukazuje se, že uvnitř není prázdno, existuje celý svět, celý vesmír! A jak je snadné se v něm ztratit, když neznáte orientační body, když jste v něm stále cizí. Vztek na sebe, hanba. Hanba za to, že si nemůžete ani všimnout hněvu, když je to tak potřeba, když přijde čas říci vaše slovo, aby nezmizel, nerozpustil se v proudu života. Smutek, smutek. Že tak dlouho klepal na zeď, nevšiml si této exploze barev uvnitř, o čase stráveném mimo tento svět.

Nyní slyším své srdce stále častěji a jasněji. Dokážu rozeznat jazyk, kterým na mě mluví. Jazyk, kterému, bez ohledu na to, jak je těžký, nelze rozumět hlavou. Jazyk, který známe od narození, a místo toho, abychom jej oslovovali svět a vedli se sebou dialog, zapomínáme jako zbytečný.

Nyní nejsem cizinec ve svém vesmíru. Ano, je to nekonečné. A to znamená, že je v něm stále nekonečně mnoho neprozkoumaných silnic, které vedou k tomu, že nikdo neví kam. Pokud ale umíte jazyk, můžete se kdykoli zeptat na směr. A v první řadě pro sebe!

Doporučuje: