2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Někdy ve studentských letech mě zvědavost přivedla k esoterickému sezení. Bylo to na konci devadesátých let. Byla tu síň se sametovými šarlatovými závěsy, spoustou svíček lemujících stěny, kouřem z neshodujících se vonných tyčinek. Šedý koberec pokrýval parkety. Lidé seděli na parketách v turečtině. Měla to být lotosová pozice a meditace. Oommm! Stálo to nějaké peníze.
V ášramu (přesně si nepamatuji, jak se tomu říkalo) byl jistý guru. Viděla minulost a na jejím základě modelovala budoucnost. Popřela čas „tady a teď“a naléhala na jeho nahrazení meditací. Oommm!
Kvůli penězům o mém měsíčním stipendiu šla do transu, přímo na místě, a aniž by opustila trans, usrkávala kávu, abych tak řekl, přečetla minulost. Rodina pak ze mě pilně odstranila „korunu celibátu“a „nevhodné gentlemany“, guru se zavázal pomoci a zdvojnásobil cenu. Paní vyvalila oči a vysvětlila, že všechna moje trápení byla z minulého života. Druhý student psychologie ve mně požadoval detaily. Podrobnosti byly zklamáním: Byl jsem dcerou majitele půdy poblíž Kyjeva a utopil jsem se v lásce přímo v sídle poblíž chaty mého otce. Bylo mi nařízeno odpustit svému krutému otci, který paní (mě) nepustil k legálnímu sňatku s kovářem. Filolog ve mně se sarkasticky zeptal, proč guru smísil Gogolova díla na hromadu a co s tím mám společného. Madame se udusila kávou, ohm se nestalo. Místo toho se znovu podívala do sebe a řekla, že předtím jsem byl vlastníkem půdy a mučil mnoho rolníků a musel odpouštět a činit pokání. Tak jsme se dostali k Nerovi. (Což mi hodně lichotilo).
Tehdy mě také něco zranilo. Byl mi vypsán seznam lidí (z tohoto i minulých životů), kterým bylo třeba odpustit. Po odpuštění měl v mojí duši přijít ráj a houfně na mě spěchali noví vhodní lidé … Byl jsem tehdy velmi smutný, že jsem na to nemohl zapomenout. „Oommm a všechny ty špatné věci jsou pryč.“
Během svého života jsem se občas setkal s tématem tak násilného odpuštění. Pro mě je to tehdy, když požadují „pustit a hned zapomenout“, „usmívat se a zapomenout na to špatné“, „nedržet zlo“, „pít whisky a nemyslet na to“. Je požadováno odpuštění, násilně a arogantně. Jsou uvedeny příklady toho, jak šťastní jsou ti, kteří odpustili, a jak špatně žijí ti, kteří nedosáhli zenu odpuštění. Za požadavkem poradce jsou jeho osobní motivy, od touhy „zachraňovat silou“až po narcistické „Osvítil jsem se, ale nejsi“a mnoho dalšího, včetně touhy prodat vám meditaci.
Je nemožné odpustit takové požadavky na narušení hranic příkazem. Je také velmi snadné se dostat do pocitu viny a studu - „každý už odpustil a osvícen, já sám přitahuji špatnou karmu k muchomůrce“.
Je těžké odpustit někomu, kdo se zranil na příkaz jiného. Jedná se o delikátní záležitost a příkaz „okamžitě odpustit“spíše bolí, než pomáhá.
Odpuštění, nahradil bych slovo „uvědomění“. Je mi bližší porozumět důvodům jednání člověka a uvědomit si, proč to udělal, jaké jsou motivy uražené osoby. Tento proces není rychlý: žít a uvědomovat si, čekat na bolest a začít ustupovat. Když nedůvěra slábne a v duši je dostatek zdrojů, abychom mohli jít dál a porozumět tomu, kdo ubližuje. Každý má svou vlastní rychlost tohoto procesu, je nemožné vytáhnout z člověka povědomí a urychlit jeho myšlenky. Porozumění dozraje jako jablko ve svém jedinečném čase a nemá cenu spěchat na člověka. Někdo den, někdo roky.
Doporučuje:
Jak Se Přestat Kritizovat A Začít Se Podporovat? A Proč Vám Terapeut Nemůže říci, Jak Rychle Vám Může Pomoci?
Zvyk sebekritiky je jedním z nejničivějších návyků pro blaho člověka. Pro vnitřní pohodu především. Navenek může člověk vypadat dobře a dokonce i úspěšně. A uvnitř - cítit se jako nonentita, která se nedokáže vyrovnat se svým životem. Bohužel to není tak vzácný jev.
Proč Nejsou Výsledky Dosahovány Rychle?
Každý člověk by chtěl žít lépe, mít vyšší sociální postavení, větší finanční možnosti, jinou úroveň pohodlí, lepší vztahy se svými blízkými a příbuznými, mít možnost lépe se starat o své vlastní zdraví, využívat ty nejlepší služby a rozhodněte se pro prvotřídní produkty ….
„Střípky Násilí“nebo „Proč Křičím Na Své Děti?!“
Proč žena, která miluje své děti, stará se o ně a všemožně je chrání, se najednou promění v rozzlobenou příšeru a udělá něco, načež zažije hrozný pocit viny? Odkud v nás tyto útržky násilí pocházejí? Proč, když máme zdravou mysl a pevnou paměť, jsme z větší části rozumní, starostliví rodiče, ale jakmile vstoupíme do stavu stresu, jak lze sfouknout střechu, a začneme dělat ty věci, které pak velmi litujeme?
Neřekli Jste Ne Nebo Proč ženy Během Násilí Nebojují
Lidé se diví, proč žena při znásilnění „neodporovala“. Nejsou však překvapeni, když se žena odmítne hádat. Nejsou překvapeni, když je přerušena. Nejsou překvapeni, když konkrétně mluví tišším a nezaujatějším hlasem. Nejsou překvapeni, když ženy dávají jasné signály, že je konverzace nezajímá, nebo že se jim nelíbí fyzická blízkost někoho jiného, ale jejich touhy jsou ignorovány.
Proč Se Změna Neděje Rychle?
„Jsme tím, co děláme pořád. Dokonalost tedy není čin, ale zvyk.“Aristoteles „Zasej čin - sklízej zvyk, zasej návyk - sklízej charakter, vysej charakter - sklízej osud.“Konfucius Proč jsem skeptický ohledně příslibů různých postav vyřešit problém člověka na několika schůzkách nebo dokonce najednou a vnímám to jako pouhý marketingový tah?
