Taková Odlišná Terapie: Klient „chci“a Klient „musím“

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

TAK JINÁ TERAPIE: KLIENT „CHCE“A KLIENT „NADO“

V psychice zralého člověka

Chci a potřebuji harmonicky vycházet, touhy a povinnosti.

Pokračuji v tématu nastoleném v článcích „Mezi potřebou a chtěním a dvojitou pastí vztahů

Nejsem zastáncem typologie klientů a jejich požadavků a v terapii zdůrazňuji individualitu klientovy osobnosti a jedinečnost jeho požadavku. Přesto se ve své praxi poměrně často setkávám s klienty, kteří mají zásadně odlišné pohledy na svět, které utvářejí základní postoje ke Světu, Jinému člověku a sobě samému. Tyto základní postoje určují veškerou životně důležitou aktivitu a životně důležitou aktivitu člověka. V terapii se projevují různými způsoby, a proto vyžadují zásadně odlišné terapeutické strategie práce. Rozlišuji dva typy klientů-nositelů různých obrazů světa, metaforicky je nazývám klienty „chci“a klienty „potřebuji“.

Ve svém článku popíšu fenomenologii vybraných typů klientů a nastíním terapeutické strategie pro práci s nimi.

Klientův obraz světa „Chci“

Takový klient v kontaktu působí dojmem velkého Dítě.

Toto je zpravidla dítě silně investované do dětství, do kterého rodiče hodně investovali a hodně od něj očekávali. Základní postoj ke světu pro klienty „chci“- svět musí! Chci a budu! Pokud jde o přístup a chování, jedná se o malé dítě. Nevytvářel ani špatně formoval vlastnosti dospělého dospělého člověka, především odpovědnost a povinnost. Slabě vyvinutý také „sociální“pocit: vina a stud. Empatie je také špatná.

Skutečný svět a subjektivní obraz světa klienta „Chci“se k sobě nehodí. Klient „chci“, jako malé dítě, věří v pohádkovou realitu, nechce rozpoznat objektivní realitu, aktivně se ji snaží předělat a změnit pro sebe. Idealizace světa, když je v kontaktu se skutečným světem, vede k jeho devalvaci - odtud taková obsedantní potřeba klienta „chci“předělat si skutečný svět pro sebe.

Obrazy jeho Já a ostatních jsou polární a nestabilní - od idealizace po devalvaci. Sebeúcta je obvykle přeceňovaná, ale nestabilní.

Koncept Jiného (vnitřní Jiný) se netvoří. Nejvýraznějším rysem klientova obrazu světa „chci“je devalvace druhého až po jeho úplné znehodnocení. Na rozdíl od klienta „Must“, soustředěného na druhého, je osobnost klienta „chci“zaměřena na ego - jsem jen já, ostatní jsou prostředky, funkce pro mé já.

Příklad: Mladá žena, 28 let, řešila problém konfliktních vztahů s jinými lidmi (Nikdo mi nerozumí a nepřijímá mě takového, jaký jsem!) Problém „nepochopení“a „odmítnutí“prostupuje všemi vztahy s klienty: týká se jak úzce souvisejících vztahů (rodiče), tak blízkých intimních vztahů (mladí lidé). Stejný problém pronásleduje klientku v terapii: všichni předchozí terapeuti jí neseděli, protože „nemohli ji plně přijmout takovou, jaká je“. Podobná situace byla pozorována u těch terapeutických skupin, které klient navštívil: „Jsem považován za arogantního, povýšeného, snaží se na mě vyvíjet tlak, předělávat … celou dobu mluví o nějakém druhu odpovědnosti. A nechci slyšet o žádné odpovědnosti! “Ve všech klientových textech je živě „slyšet“následující přesvědčení: „S ostatními lidmi je něco v nepořádku, nejsou schopni pochopit a přijmout moji jedinečnost a originalitu!“

Klientův obraz světa „Je to nutné“

Takový klient působí dojmem malého dospělého.

Toto je zpravidla raný dospělý, dítě zbavené bezstarostného dětství. Předčasně si vytvořil odpovědnost a povinnost, stejně jako příliš rozvinuté „sociální“pocity: vinu a stud. Základní postoj ke světu klientů je „Je to nutné“- musím splnit požadavky světa a očekávání ostatních!

Silně načtený obraz Druhého je přítomen v klientově světonázoru „Must“. Dominantou se pro něj stává názor, hodnocení, přístup, soudy ostatních. Celé jeho vědomí je soustředěno na Toho druhého. Citlivě se dívá pozorně, poslouchá, co říkají, jak vypadají, co si myslí Ostatní, jak se jeho Já odrazí v jejich zrcadlech?

Skuteční Ostatní se časem asimilují do vnitřního Jiného - přehnaně kontrolují, pozorují a hodnotí. Život klienta „Nado“plyne v režimu „vždy na videokamery“. A tato okolnost přináší velké napětí. Neustále znějící „Je to nutné!“tvoří tendenci takových lidí k sebepoškozování.

Jeho sebeúcta je přímo závislá na hodnocení ostatních lidí, a proto je nestabilní. Je silně ovlivněn jinými lidmi, závisí na nich. Vzhledem k přehnanému významu Druhého je jeho obraz silně nabitý očekáváními a v důsledku toho je projektivně zkreslený. Při kontaktu s druhým se klient „Must“nesetká se skutečným člověkem, ale s jeho image, často projektivní. Není překvapením, že taková „setkání“často končí zklamáním.

Příklad: Kateřina. Klientce je 26 let, požádala o obtížný vztah se svými rodiči, především s matkou. Máma, přestože si klientka vytvořila vlastní rodinu, nadále aktivně proniká do svého osobního a rodinného prostoru. Klientka nemůže odmítnout svoji matku, bránit jí v expanzi: máma se urazí! “. Ve vztahu s manželem také nelze „být uvolněný“, musíte se mu přizpůsobit, hádat jeho náladu. Podobné vztahy se vyvíjejí s přítelkyněmi: „Vždy jsem byl následovník, přizpůsobil jsem se jim, bál jsem se odmítnout.“

Psychoterapie: obecná ustanovení

Jak ti, tak další klienti podle mého názoru chtějí bezpodmínečnou lásku, ale chtějí ji různými způsoby. Klient „Nado“doufá, že si to vydělá, a udělá pro to všechno. Klient „chci“- chce dostávat lásku zadarmo a čeká, až mu bude dána.

Psychická realita obou je upevněna na jedné z polarit: chci nebo musím. V psychice zralého člověka chci a měl bych, touhy a povinnosti harmonicky koexistovat.

Líbí se mi myšlenka psychoterapie jako léčení, tj. pracovat s psychickou realitou člověka ve směru jeho větší harmonie, důslednosti, celistvosti. Vrácení integrity klientovi prostřednictvím uznání jeho práva na jeho „neobydlené“nebo nepřijatelné území.

Psychoterapie pro klienta „chci“

Pro mě je to vyrůstající terapie, terapie zklamání. A jeho ústřední otázkou je otázka: jak si všimnout toho druhého a být s tím druhým?

Jako strategické směry práce s klientem „chci“bych vyzdvihl následující:

Na rozdíl od klienta „Je to nutné“, pro kterého je vzhled sebe sama ve vztahu a naučit se o sebe pečovat nejdůležitější strategií psychoterapie, cílem terapie pro klienty „Chci“je vzhled v vztah Druhého jako jiného, hodnotného, živého člověka se svými radostmi, strastmi, zkušenostmi, hodnotami, bolestmi … To je možné díky rozvoji empatických schopností u klienta „chci“, což ničí jeho egocentrickou pozici. Hlavní metodou práce s klientem „Chci“bude práce na hranici kontaktu, která zahrnuje terapeuta, který prezentuje své pocity, zkušenosti a hodnoty. Pokud v případě klienta „musím“psychoterapeut uvolní strnulý obraz světa, pak s klientem „chci“vytvoří podmínky pro vzhled a zrod nové strukturální složky v něm - obrazu jiného člověka.

Objevení schopnosti děkovat a ptát se je dobrým diagnostickým znakem v terapii klienta „chci“. Všímat si touh druhého, jeho hranic, prožívat vinu a hanbu za bolest způsobenou druhému - to jsou nejdůležitější novotvary klienta, kterého chci. Terapii lze považovat za úspěšnou, když v psychické realitě klienta chci začít znít jako musím.

Psychoterapie pro klienty „Je to nutné“

Pro mě je to dětská terapie, terapie sebepřijetí. A její ústřední otázkou je otázka: Jak být sám se sebou?

Jako strategické směry práce s klientem „Nado“lze navrhnout následující:

Cílem terapie v případě klienta „Must“je přivést klienta k jeho vlastnímu já, pečlivě a s respektem zkoumat, naslouchat zvuku hlasů druhého já (je to nutné!) Skrytý za ohlušujícím refrénem hlasů druhého Já (Je to nutné!), Opravdový, jedinečný, sotva slyšitelný hlas Já klienta (chci!). Pouze když klient slyší, uvědomuje si a přijímá své vlastní já, může doufat ve skutečné setkání s druhým. Hlavními úkoly zde bude zvýšit sebevědomí a citlivost na jejich potřeby I a jejich vlastní psychologické hranice. Z terapeutických metod při práci s klientem „Je to nutné“lze odlišit kombinaci frustrace a podpory. Prostřednictvím frustrace je možné „otřást“strnulým obrazem světa takového klienta naplněným sociálními introjekty. Podpora psychoterapeuta vytváří podmínky pro příležitost riskovat, získat nové zkušenosti.

Vznik agrese a osobních hranic je dobrým diagnostickým znakem „nutného“klienta. Starat se o sebe, cítit touhy bez pocitu viny - to jsou nejdůležitější novotvary v klientově terapii „Must“. Terapii lze považovat za úspěšnou, když v psychické realitě klienta začne znít „chci“! …

Klient „chci“a klient „musím“mají vlastnosti, které jeden druhému chybí, a proto mají tendenci vytvářet spojenectví - doplňková (doplňková) ve formě a v podstatě závislá.

V podstatě uzdravit duši znamená udělat ji celistvou, celistvou.

K těmto druhům změn dochází v terapii prostřednictvím terapeutického vztahu. V popsaném případě kultivací deficitních funkcí u klienta a jejich následnou integrací do holistického, konzistentního sebeobrazu.

Autor: Gennady Maleichuk