Zákaznická Zkušenost

Video: Zákaznická Zkušenost

Video: Zákaznická Zkušenost
Video: Martin Rutrle: CX aneb zákaznická zkušenost a jak s ní pracovat 2024, Smět
Zákaznická Zkušenost
Zákaznická Zkušenost
Anonim

Poté, co jsem zahájil další etapu svého vlastního vzdělávání, jsem pro svůj obraz světa čelil docela zvláštnímu jevu: začátečníkům a, což je ještě divnější, poradenským psychologům bez vlastní zkušenosti s klienty. To ve mně vyvolalo mnoho rozporuplných emocí, a proto jsem se pokusil takový jev pochopit pro sebe.

Jedním z hlavních úkolů profesionálního psychoterapeuta je poskytnout klientovi co možná nejvíce zkreslený obraz jeho životní situace a zároveň zůstat zaujatý a neutrální ve své terapeutické pozici. Není snadné zůstat neutrální, protože terapeut je živý člověk, a je nemožné, utopické si představit, že prošel vším, vlastně veškerou možnou duševní úzkostí, a nyní nic v příběhu mnoha klientů nereaguje na jejich vlastní traumatický zážitek. Aby se minimalizovala tato zkreslení, zahrnutí jejich vlastních zkušeností a jejich vlastních přenosů, terapeut sám chodí na terapii.

V tuto chvíli přiznávám „zpočátku úspěšného“terapeuta - který má silnou vyzrálou psychologickou obranu, silnou a pružnou psychiku obecně a který se úspěšně vyrovnal se svou vlastní věkovou a osobnostní krizí. Doslova „lidská přizpůsobivost“, disponující rozvinutou reflexí a schopnou zvládnout přenos osobní historie bez účasti dalšího profesionála. Takoví jedinci, kteří jsou úspěšní v každém smyslu, jsou vzácní, jako nugety, ale jsou a jsou v naší profesi.

Bez zkušeností z naší vlastní terapie není jasné, jak bude náš „adaptivní člověk“schopen skutečně pochopit a sdílet veškerý ten strach, stud, bezmoc a mnoho dalších možných obtížných pocitů, které se v klientovi zrodily právě kvůli jeho příchodu na nás. Jak jinak, než „na vlastní kůži“naučit se dynamiku terapeutického účinku, cítit a naučit se vytvářet ten velmi bezpečný terapeutický prostor. Na tomto místě se pravděpodobně řemeslo vyvíjí v umění; ve studijní skupině je obtížné naučit se pracovat a léčit s duší, aniž bychom to zažili. A zdá se mi, že právě na tomto místě by měla být umístěna odpovědnost terapeuta - při vytváření a udržování tohoto bezpečného prostoru a schopnosti hledat vnější pohled sám na sebe.

U nás bohužel tak důležitý bod není nijak regulován a zůstává zcela na svědomí každého jednotlivého konzultanta. S ohledem na to je obzvláště důležitá důvěra v terapeuta a terapeutický proces jako celek a každý potenciální klient „z ulice“si bude muset předem určit tato kritéria sám, na základě čeho bude moci zkuste terapeutovi věřit. Externími příklady takových kritérií může být pravidelný dohled, členství v profesionálních psychoterapeutických asociacích, doporučení odborníků v příbuzných oborech a s interními kritérii se musí každý vypořádat individuálně.

Doporučuje: