2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Když byla malá, snila o hře na klavír.
Chtěla to tak strašně, že si neustále představovala, jak sedí u nástroje a hraje krásné melodie, a v sále jí posluchači zatleskali a křičeli: „Dobrá práce! Za přídavek! Za přídavek!“A ona znovu hrála a hrála všechno …
Ale bohužel v malé vesnici, kde žila, nikdy nebyla hudební škola, a nejen škola - dokonce ani hudební klub. A i kdyby její rodiče souhlasili, že ji vezmou do regionálního centra vzdáleného 40 km od domova, do tříd, pravděpodobně by si nikdy nekoupila piano - je tak drahé a kde ho v této vesnici seženu …
Rozuměla tomu všemu a ani nezakoktala o svých snech, a to ji dělalo čím dál smutnější. Nenáviděla svůj život a svou malou vesnici a slíbila si, že jakmile to bude možné, okamžitě odtud odejde do velkého města! A také její děti budou mít všechno, všechno, co chtějí! A ona jim dá možnost studovat ve všech kruzích …
O mnoho let později opravdu odešla do velkoměsta - svůj slib si nechala pro sebe. A o pár let později se jí narodila dcera (říkejme jí Katya).
Katya vyrůstala jako klidná a poslušná dívka, milovala a poslouchala své rodiče, její matka se s ní mazlila, dovolovala a kupovala vše, co mohla …
Ve věku 6 let se moje matka rozhodla poslat Katyu do hudební školy („Nemohl jsem, tak ať se moje dítě učí,“pomyslela si). Katence se studium zprvu velmi líbilo, zajímala se o hru na klavír, porozumění hudební gramotnosti a dělala to s radostí. Máma se nemohla nabažit …
Ve věku 8 let byla Katya koupena klavír a začala studovat doma a její matka byla tak unesena kontrolou a doprovodem tříd, že se Katya začala líbit čím dál méně … ale milovala ji matka moc a nechtěla ji naštvat, a tak pokračovala ve studiu. Uplynuly roky …
V běžné škole Kaťuša studovala velmi dobře, ale ze všeho nejraději kreslila, dokonce se zúčastnila kreslířské olympiády a obsadila tam 3. místo ve městě. V tu chvíli si uvědomila, že by se velmi ráda naučila kreslit profesionálně, měla obrazné myšlení a dokonale rozvinutou představivost a chtěla by to všechno umět přenášet barvami na papír … ale co hudba? Koneckonců, zabrala veškerý svůj volný čas (ti, kteří studovali na hudební škole, vědí: 2krát týdně specialita, 1krát týdně solfeggio, 1krát hudební literatura, 1krát sbor a 2krát týdně doprovod + pravidelné lekce doma). Nemůžeš přestat! Maminka bude velmi rozrušená, protože bylo investováno tolik času a peněz, tolik úsilí a bylo zakoupeno piano … je to pro mámu škoda (…
Ve věku 12 let Katya s jistotou pochopila, že není hudebník a že z toho nebude nic dobrého. Už prostě nesnáší hudební a hudební školu a vše, co s tím souvisí … ale přesto chtěla kreslit … a odvážila se říct svým rodičům o své touze. Rodiče, kupodivu, podporovali, ale protože to ani nemělo opustit hudební školu (a Katya to také nezmínila), rozhodli se, že umělecká škola bude příliš mnoho, a proto jí nabídli, aby studovala umění studio kousek od domova
(Máma si vzpomněla, že slíbila, že bude podporovat veškeré úsilí dětí a dá jim příležitost studovat, kdekoli chtějí …)
Katya byla šťastná! „To je v pořádku, ať je hudba, nějak to vydržím, ale kreslit sen se mi konečně splní!“Ale, jak víte, děti jsou velmi citlivé a zranitelné, zvláště na samém začátku dospívání. Psychika dětí není ani zdaleka dokonalá a každou maličkost děti vnímají jako globální problém světového měřítka, a zejména v tomto něžném, přechodném věku. Tak se to stalo s naší Katyou. Nebyla přijata do výtvarného ateliéru, konkurzem neprošla (i když moc špatně nekreslila), ale požadavky byly přísné. Vysvětlili jí, co se stalo špatně, nabídli se, že příští rok přijdou na zkoušku … ale vzala si to selhání tak blízko k srdci, že už si nikdy nesedla kreslit …
Ptáte se, co hudba?
Katya nenáviděla hudbu ještě víc: kvůli ní nechodila na uměleckou školu, kvůli ní nemohla složit zkoušku v uměleckém kruhu, kvůli ní není absolutně čas kreslit …
Katya pár měsíců před závěrečnými zkouškami opustila hudební školu, protože v její rodině byl velký skandál a vyčítal jí, že na ni bylo vynaloženo tolik času a peněz, a je nevděčnou průměrností …
A ani si nikdy nesedla ke klavíru …
Tady je takový příběh … a vaším úkolem, milí rodiče, je vyvodit z něj správné závěry a nezničit talenty vašich dětí!
Doporučuje:
Smrt Dítěte. Jak Být Rodinou Po Ztrátě Dítěte
Smrt dítěte. Smrt dítěte je ztráta, která ve vás nenechá nic živého. Život je proces boje o existenci. Vaši vlastní, vaši blízcí, vaši přátelé, vaše podnikání, vaše nápady, vaše iluze, vaše naděje, vaše domovina atd. Atd. Nejstrašnější věcí, která se nám v životě, v životě naší rodiny může stát, je smrt našich dětí.
Jak Nevyřešené (neléčené) Problémy Mohou Zničit Náš život
V tomto článku bych chtěl mluvit o tom, proč je tak důležité pracovat se svými negativními pocity a emocemi, prožít je a nechat je jít, čímž uvolníte prostor pro nové události ve svém životě. "Jsem sám, sám." Stejně vás zradí.
12 Instalací, Které Vám Mohou Zničit život
Albert Ellis identifikoval 12 hlavních postojů, které nás neurotizují a nedávají nám příležitost normálně žít a realisticky hodnotit události, fakta a situace. Tak: 1. Všichni lidé by mě měli milovat, přijímat a schvalovat mé činy. Pokud například člověk vidí, že ho někdo neschvaluje, nemá rád nebo kritizuje činy, pak je ve stálé úzkosti a nervozitě.
Rodičovská Pravidla Aneb Jak Zničit životy Svých Dětí
Kolik vašich myšlenek je ve vaší hlavě? Narodil jste se osobně? Kolik vašich tužeb? Kolik rozhodnutí ve svém životě děláte sami? Všechno? Polovina? Občas? Co kdybych vám řekl, že 95% svého života spíte a chováte se jako robot? A zbytky podléhají také vlivu někoho jiného, to ano.
„Ve škole Je To Těžké!“Jak Zničit život Dítěte Hloupými Radami A Frázemi?
1. Degradace statusu učitele Znehodnocení učitele obvykle vzniká na základě konkurence: rodiče začínají soutěžit s učitelem, který se najednou v určitém okamžiku stane pro dítě autoritativnějším než oni sami. Dospělí se zpravidla nevědomky zapojují do tohoto boje a svými činy ničí možnou alianci mezi učitelem a studentem, která je velmi důležitá pro všechny následující roky studia.
