Psychoterapie Pro Spoluzávislé Vztahy

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

KAPITOLA 1

"Známost. Objasnění problému. Vědomí svých pocitů “

Jednoho z teplých podzimních dnů přišel za mnou klient - 25letá žena, žije s mužem v civilním manželství, bez dětí. První věci, které jsem si všiml, bylo, že navenek krásná, bystrá, štíhlá dívka působila ve svých pohybech dojmem omezeného, trapného a sevřeného člověka, říkejme jí Tanya.

Tanyina žádost zněla na stížnost dvou významných přátel pro ni, že na ně příliš tlačí svou pozorností, přehnaným znepokojením, že jí mají příliš mnoho. Tanya nechápe, co se s ní děje, proč je její upřímná starost vnímána jako přehnaná, že jim nemůže dát svobodu jednání. Je pro ni velmi obtížné být v těchto vztazích, snaží se pro ně udělat hodně, uspokojovat jejich potřeby, přičemž ignoruje své vlastní, nesetkává se s žádnou vděčností za takové darování. Navíc otevřeně říkají, že to vůbec nepotřebují. Bez jejich společnosti je to pro ni vlastně těžké dlouho, ale zároveň, protože je to pro ně z tak těsného kontaktu nesnesitelné, nemůže jinak. Tatiana chce na to přijít a najít cestu ven, protože uspokojit potřeby ostatních je těžké realizovat své vlastní. Co by měla dělat?

Při pozorném naslouchání jsem věnoval pozornost emocionálním, behaviorálním a tělesným projevům. Tatyana mluvila velmi rychle, prakticky se na mě nedívala, nezměnila polohu těla, byla velmi omezená. Celý příběh se odehrával jedním dechem, někdy se mi zdálo, že klientka vůbec nedýchá, v každém případě jsem byl v některých bodech jejího příběhu rozhodně napjatý a nedýchal. Cítil jsem odtržení Tatiany, úplné ponoření se do jejích zážitků, sdílení je se mnou jako faktů a emocionální vzdalování se ode mě. Podělil jsem se o své zkušenosti s Tanyou a položil jí otázku, co se s ní teď děje? S jakými pocity a zážitky se setkává? Soudě podle toho, že Tanya sklopila pohled a ztuhla, bylo evidentní, že byla zmatená. O nějaký čas později Tatyana řekla, že nechápe, co se s ní děje. Tatiana se očividně vzdalovala, aby si uvědomila své pocity. Když jsem poslouchal sám sebe, zachytil jsem svou reakci na to a jak Tanya řekla, bylo to doprovázeno pocitem touhy, za ním jsem cítil samotu, kterou jsem sdílel s Tatianou. Její následná reakce mě nepřekvapila. Tanya se rozplakala, trochu se uklidnila a připustila, možná ještě více pro sebe než pro mě, že to jsou pocity, které zažívá už docela dlouho a možná se jim vyhýbá pomocí nadměrného zájmu o druhé. Po chvíli nahlas vyslovil pocity smutku a osamění, jejichž realizace způsobila, že Tatyana měla docela emocionální bouřlivé zážitky. Její zdánlivě zmrzlé tělo začalo vykazovat známky života, objevovala se hladkost a pohyby rukou byly čím dál častější, její tvář byla výraznější. Řekla, že nejsmutnější je, že navzdory svému plnému oddání se těmto lidem v těchto vztazích se ve skutečnosti cítí osamělá, uvědomila si to až teď.

KAPITOLA 2

„Strach ze samoty v spoluzávislých vztazích“

Tato práce je o spoluzávislém vztahu klientky s blízkými lidmi. Má tendenci vnímat potřeby ostatních lidí jako své vlastní. Snaha potěšit ostatní ve všem, a tím ovládat vnímání ostatních kolem. Tanyin příběh byl naplněn neúspěšnými pokusy vyhnout se úzkosti spojené se strachem ze samoty, která je pro ni kvůli síle zážitků nesnesitelná a nevědomky ji tlačí, aby před nimi „utekla“do závislosti na ostatních, kde v těsném spojení jedna se může cítit bezpečněZde začínají vznikat potíže spojené s uvědoměním si vlastních potřeb, pocitů, obtížemi s realizací sebe sama v okolním světě. Přemýšlení o možném ukončení vztahu spouští záchvaty úzkosti a jediný způsob, jak se s touto úzkostí vypořádat, je vrátit se do vztahu a zvýšit závislost na partnerovi. Tatiana je zjevně ve skutečnosti dost bolestivá vypořádat se s pocity spojenými s těmito zkušenostmi, o čemž svědčí její neustálé vyhýbání se mým otázkám.

Spoluzávislí netestují, kde jsou jejich hranice a kde začínají hranice jiné osoby: buď se pokusí okamžitě „splynout“s jinou osobou, nebo se od ní držet stranou, čímž zabrání možnosti sebepoznání. Bylo to vidět na předchozím sezení, kdy mě Tatyana držela v dostatečné vzdálenosti od sebe a nedovolila mi přístup ke smyslné stránce zážitků. A tak je psychoterapie často jedinou zkušeností navazování vztahů s jasnými hranicemi.

KAPITOLA 3

„Vztah k sobě a ostatním“

Bylo to pro mě důležité pro naši další psychoterapeutickou práci a lepší pokrok v porozumění Tatianiným vlastním zájmům a potřebám, objasnit, jak moc se utváří její vlastní obraz, jak vidí a cítí sama sebe. Ve spoluzávislém vztahu je těžké vidět se oddělený od druhého. Při práci na komplexních vztazích klientky se svými partnery bylo zřejmé, že klientka touží učit se a plnit jejich potřeby. Čte svůj vlastní obraz z jejich reakcí na její chování, a tím se přizpůsobuje jejich ideálnímu obrazu podle jejího názoru, aby, jak se ukázalo, nebyli zklamáni ani ztraceni. Zdálo se mi, že klientka o sobě mluvila dost hanlivě. Pro Tatyanu bylo velmi obtížné podat vlastní popis, neustále se obracela o moji pomoc, bylo pro ni mnohem snazší souhlasit s mou představou o ní, než popsat svou vlastní, byla neustále zmatená, zmatená, vyslovovala jedna z jejích vlastností, hledající moji podporu a potvrzení správnosti jejích slov. Tatyana, popisující svůj obraz, byla v rozpacích, vyslovovala dobré vlastnosti a styděla se v očích za ty špatné. Dal jsem jí domácí úkol, kde jsem se nabídl, že na papíře popíšu své pozitivní i negativní vlastnosti podle jejího názoru.

Na našem příštím setkání bylo ze všeho zřejmé, že jí toto cvičení bylo s obtížemi poskytováno, jedinou představou o ní byla silná vůle, která obětovala své vlastní zájmy kvůli ostatním. Zajímalo by mě, kde Tatyana vzala myšlenku, že žena hodná pozornosti by měla mít takové vlastnosti. V reakci na to jsem slyšel příběh o Tanyině matce, která má všechny tyto vlastnosti, o silném potenciálu této ženy, který v očích klienta nemá žádné limity. Podle Taťány sama takových vlastností nemá dost a stydí se, že by mohla být slabší, obviňuje se z chvil zbabělosti.

Je třeba poznamenat, že v průběhu psychoterapeutické práce se stává nejpřístupnějším pocitem spoluzávislých klientů zřejmý-to je nenávist k sobě v různých formách: bičování sebe sama, „sebekritika“. Nenávist k sobě samému je tvořena ranými vztahy s postavami rodičů, takzvaným syndromem „odcizení rodičů“, absencí vřelého emočního vztahu k dítěti, udržováním chování požadovaného rodiči a tvrdým potlačováním nechtěného. Cítil jsem se smutný a zeptal jsem se Tatiany, a pokud jste jiní, budete si zasloužit pozornost? Pomyslela si Tatiana a v očích se jí objevily slzy.

Z toho je zřejmé, že představy o ženě, snad asimilované v raném dětství, poselství matky její dceři o síle a mužnosti, sloužily jako dobrý základ pro Tatianiny stabilní stereotypy a určitou představu o ženě. hodné pozornosti. Matky jí bylo velmi líto, Tanya jí chtěla neustále pomáhat, pracovat místo ní, a tím se o ni starat, dávat jí odpočinek. Překlad, tedy hněv do soucitu. Vztek by zde mohl sloužit jako zdroj pro Tanyu k obnovení hranice mezi potřebami její matky a jejími vlastními.

KAPITOLA 4

„Převzetí odpovědnosti za změnu svých vzorců chování a svého vlastního obrazu.“

Chronické potlačování jeho agresivních pocitů a jednání způsobuje, že subjekt neustále odmítá učinit rozhodnutí o změně situace v takových vztazích, což vede k zamrznutí subjektu v depresivně-obětavém postavení s beznadějí a beznadějí. Zeptal jsem se Tatyany, pokud se projevíš v péči a oddanosti, pak tě matka možná bude považovat za hodnou její pozornosti a chvály? Tatiana nenašla, co mi má říct. Teprve poté, co vypršelo několik schůzek, přiznala, že ji takové chování štve, chce si dovolit být jiná. Ale čím chce být? Podle jejích zkušeností prostě neexistuje žádný jiný příklad samoléčby. A pak je důležité začít hledat vnitřní orientační body v podobě pocitů, obrazů tužeb a fantazií. A když se z těchto obrazů vytvoří jasný obraz, můžete začít postupovat dále k jejich přivlastnění.

Jak se později ukázalo, Tatiana chce být méně zodpovědná, dělat unáhlená rozhodnutí, myslet na sebe, a ne na ostatní, drzá, sobecká. Co jí v tom brání, nemůže pochopit. Pak jsem se zeptal, možná jí někdo brání být taková? Na což byla odpověď, zasahuje moje matka, nepřijme mě jinak. Tatiana připustila, že neustále v nouzi a hledající podporu a souhlas se vždy setkala s odcizením své matky. Z pohledu klienta, matky, chce jen určité vlastnosti, další dceru nepotřebuje. Po dlouhé a usilovné práci na Tatyanově informovanosti o takových situacích ve svém životě a převzetí odpovědnosti za sebe přestala Tatyana o sobě mluvit hanlivě, získala v sobě důvěru v to, že je jiná, s menším strachem byla připravena experimentovat s jinými obrazy.

Spoluzávislý člověk vágně cítí svou potřebu - blízkost, lásku, péči, obecně je těžké něco říct o pocitech. Kvůli přerušení kontaktního cyklu zkušeností neexistuje žádná svoboda kontaktu. Neschopnost definovat své pocity, touhy, oddělit je od pocitů a tužeb partnera.

Během práce s Tatyanou lze vysledovat skryté, ale spíše silné postavy potřeb. První obrázek je zřejmý - nenaplněná potřeba připoutanosti, za ní je nesplněná potřeba bezpečí, mohou střídavě střídat místa, přičemž každý jeden druhého opouští, aby byl důležitější, ale neztrácí svůj význam. Bez uspokojení těchto potřeb není možné volně manipulovat s prostředím a rozvíjet se.

Pro Tatyanu nebyla tato cesta dostatečně snadná, ale jak se ukázalo, byla velmi důležitá pro získání sebe sama a vnitřní svobody, pro budování blízkých vztahů v budoucnosti.