Zrození Symbolického Prostřednictvím Ticha

Zrození Symbolického Prostřednictvím Ticha
Zrození Symbolického Prostřednictvím Ticha
Anonim

Zrození symbolického spontánním aktem vůle v prostředí prožívání chaosu vnitřního vidění světa. Současná realita je taková, že nasycení obrazy vás tlačí k okamžitému ztělesnění snu vědomí žít v poklidném klidu, aby se vaše ego zmenšilo na úzký bod okamžiku jedné klapky motýlího křídla. Vytváření symboliky z ticha je podobné božskému aktu stvoření, kdy můžete vytvářet symboly pro své ztělesnění v objektové realitě, abyste konečně cítili svou přítomnost v tomto pulzujícím světě. Ale vše se scvrkává na faktu, že se ani nesnažíme odolat vstupu do ticha, do oblasti vytváření symbolických, ale přenesení naší úzkosti ze střetu s vnitřním chaosem do skutečných předmětů, které jim dávají fiktivní symbolický význam. Nemůžeme si dovolit sestoupit o jednu úroveň se svým strachem, kráčet po cestě úzkosti se zavřenýma očima a nezávisle budovat své pravé symboly a obdařit je svými skutečnými významy.

Kdysi jsme se nemohli naučit udržovat úzkost, strach a požadovaný předmět na jednom místě a současně. Věděli jsme s jistotou, že jsou odděleni, a tento strach, například ze skutečnosti, že moje matka odešla a možná se nevrátí, nás pohltil zevnitř, čímž se naše schopnost symbolického stvoření proměnila v poušť samoty a nevyhnutelné smrti z hlad a zima. A s tím se musí nějak žít. A žijeme každý den, včera i zítra, polykáme svůj strach a dokonce nedovolujeme v našem vědomí možnost, že jsme skutečně schopni vytvářet obrazy, které nám chybí, prostřednictvím symbolické tvorby prostřednictvím vazby rozptýlených fragmentů významných předmětů uvnitř se do strukturálních symbolů našeho já …

Ve chvíli strachu nemůžeme mlčet a upřímně věřit v magickou sílu našeho rozzlobeného řevu, který nám pomůže v okamžiku ztělesnit a zhmotnit požadovaný předmět. Afektivně křičíme svými činy a trháme prostor svou psychotickou touhou zmocnit se toho symbolického předmětu, se kterým spojujeme své přežití a radost ze života. Dychtivě generujeme jednu kulturu za druhou, spojujeme se od jedné revoluce k obnově monarchie, provádíme harmonickou kombinaci nesourodých, jen chceme z atomů slepit tento velmi vyrobený symbol, ale…. Prostě nevíme, jak to udělat tady, jen tak od cizích předmětů k nám a k nim. A často se stává, že předmět vlastníme, ale nemáme symbolické znázornění tohoto předmětu, proto samotné jeho vlastnictví nám nepřináší žádné uspokojení.

Zdá se, že je to pravda, je nemožné být jen v tomto strachu a poté, co ho zažijete, postavte si symbol své duše na vlastní pěst a poté ji přeneste na předměty, a ne naopak. Není síly vydržet, chcete všechno najednou, neexistuje síla být sám se svým duševním chaosem a probudit svého spícího stvořitele, zahájit syntézu nejjednodušších a nejdůležitějších symbolů vaší víry ve vaši spásu a smrt. Hledáme však tvůrce na jiných místech a bereme hotové symboly, které se v praxi ukazují jako reinkarnované objekty nahrazování významů někým jiným. Žít s nimi a ne, rozhodneme se časem, ale co dělat s touto depresivní nutkáním symbolicky vytvářet kdysi zničené formy našeho vnitřního života?

Mlčet a slyšet sám sebe? Čekat na bouři v jeskyni a nekoupit si ostrov na záchranu? Kdo ví, kdo ví.

Doporučuje: