Sklenice Vody

Video: Sklenice Vody

Video: Sklenice Vody
Video: Sklenice vody 2024, Smět
Sklenice Vody
Sklenice Vody
Anonim

Byla tam žena a ona měla dceru, na kterou se nemohla nabažit. Dcera byla velmi pokorná a neodvážila se matce cokoli odmítnout. Pokud projevila s něčím nespokojenost, pak pocítila vůči své matce pocit viny a snažila se to všemi možnými způsoby odčinit.

Žena byla se svou dcerou velmi spokojená, teď přesně věděla, kdo jí ve stáří dá sklenici vody. A sdílela to s dalšími lidmi a říkala, že její dcera s ní zůstane až do konce svých dnů. Že dcera absolutně nemá zájem o vztahy s jinými lidmi, a ještě více o muže. I když se dcera s někým setkala, pak se stále rozešla a měla velké obavy z konce vztahu. A žena zase promluvila a připomněla její varování, že tím všechno skončí. Že kdyby její dcera poslouchala, všechno by bylo v pořádku. Že svět je nebezpečný a dceři je lepší zůstat s ní. Máma má vždy pravdu, s čímž dcera nakonec souhlasila.

Tato žena měla přítele, který jí záviděl. Její děti se rozutekly z rodičovského hnízda a postavily si útulná hnízda. Manžel přítele se bezhlavě pustil do svého vědeckého výzkumu a ona zůstala sama a prožívala samotu. Někdy děti přivedly na návštěvu vnoučata, což ženu potěšilo a v těchto chvílích byla šťastná. A tady má přítel vedle sebe dceru a nehodlá se od ní odstěhovat ani vdávat, ale pořád s ní. O čemž se žena v každém vhodném okamžiku vždy chlubila svou situací - že její dcera je chytrá, nikdy by ji nenechala být nemocnou a zemřela sama, řekla a pohlédla na svou dceru. A dcera jen seděla u okna ve svém pokoji a o něčem přemýšlela. Někdy odpovídá: „Ano, mami“, „Máš pravdu, mami …“

Jednou za manželem přítele této ženy přišel host z Afriky. Jeho služební cesta byla spojena se společnými vědeckými aktivitami. Když se setkali, žena okamžitě začala mluvit o své dceři, která svou matku velmi miluje a nehodlá ji opustit kvůli vlastnímu životu! Vždyť její život je matka! Host poslouchal a byl překvapen, nechápal, jak to může být? V jeho vlasti jsou děti v určitém okamžiku odebrány matkám a probíhá rituál zasvěcení chlapců do mužů a dívek do žen. A poté už nejsou dětmi svých rodičů. Na některých místech rodiče oplakávají své děti, jako by zemřely.

Když host hovořil o zasvěcení, žena to nechtěla slyšet. Pro ni to byla divokost a barbarství. Kamarádku tento příběh naopak velmi fascinoval a pamatoval si, jak něco podobného vyprávěla její prababička. Že se jim jednou stalo něco podobného. Zpočátku byli mladí lidé vyhnáni ze svého obvyklého života a poté následovaly zkoušky a návrat do předchozího prostředí. Tyto rituály pomohly mladší generaci zvládnout základy mužského a ženského osudu a přechod z dětství do dospělosti s následnou identifikací sebe jako muže nebo ženy.

Žena to s překvapením a úzkostí poslouchala a obrátila se jen ke své dceři a podívala se na ni, hned se uklidnila a radovala. Nezajímá ji, jaká zasvěcení se někde odehrávají, nejdůležitější je, že si ve stáří poskytla cenu života své dcery sklenici vody. Potěšilo ji, jak šikovně vyděsila svou dceru příběhy, že svět je nebezpečný. Jak krásně živila pocit viny a velikosti, když informovala svou dceru, že bez ní zemře, zatímco dcera nechtěla, aby její matka zemřela? Jak zručně znehodnotila všechny závazky své dcery a informovala ji, že její dcera bude bez ní ztracena. Jak nenápadně si všimla náhodných chyb své dcery, aby ji znovu přesvědčila, že je pro ni lepší zůstat poblíž své matky a držet ji za ruku.

A co dcera? Stále seděla u okna a nepředstírala, že je unavená agonizujícím stavem touhy po svobodném životě (s podlomenými koleny, potřísněnými šaty, soleným jídlem, rozbitným nádobím a vypadlou vidličkou z ruky, vztahy s muži a zbytek sady toho, co je nyní, prochází). Z celé své bytosti se chtěla vznášet na obloze svého života, ale malá holčička v jejím nitru se velmi bála, že se její matce něco stane, a ona tam v tu chvíli nebude a pak bude veškerá vina padni na ni a nebude ti kdo odpustit …

Tak zmítaná vinou a svými touhami pohlédla do nebe a čekala, až její matka zemře, aby mohla létat … A pak ji zachvátil pocit viny za takové myšlenky a spěchala, aby pro něco udělala její matka. Maminka jí jednou řekla, že ví, na co myslí, a viděla to skrz ni … Je tedy lepší matku neklamat …

Doporučuje: