2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
U lidí je potřeba být s ostatními vysvětlována na genetické úrovni, k přežití je nutné symbiotické (z řeckého symbióza - soužití) spojení mezi dítětem a rodiči. Zkušenost se závislostí je primární zkušeností, kterou získáváme jako dítě. A se zdravým vývojem člověk usiluje o nezávislost. Dítě se malými krůčky snaží poznávat svět samo, jak mu to věk dovolí. Naučte se plazit, sedět, chodit, mluvit, číst, zpívat. A také se naučte říkat „ne“. Vědomě si vybírejte přátele, partnery. Vyjádřete své názory bez ohledu na názory ostatních. Naplánujte si život. Rozhodujte se sami, bez ohledu na přání a názory ostatních. Neodchylujte se od svých vlastních hodnot ani pod tlakem ostatních. Zapracujte na své identitě. Člověk se zdravou mentální strukturou usiluje o svobodu. Samozřejmě ne k té svobodě, kde budu dělat, co chci, až do obohacení na úkor někoho jiného. Spolu se svobodou a nezávislostí přebírá člověk odpovědnost a odpovědnost za svůj život.
Každý z nás potřebuje jiné lidi, zatímco ostatní potřebují nás a existuje nebezpečí vzájemné symbiotické fixace. V takové symbiotické fixaci se vývoj zastaví. Pokud se dětem neustále říká, jak jsou podřízené, závislé a neschopné, otráví to dětské duše. Děti a tak neustále cítí jejich závislost a potřebu. Ve větší míře potřebují souhlas, podporu, porozumění a respekt dospělých. Aby se mohli samostatně dívat na svět a důvěřovat svým pocitům. Pro rostoucí dítě je důležité, aby byl poblíž člověk, díky kterému pozná své vlastní „já“, které se liší od toho druhého „já“. Pokud rodiče sami sebe neznají, jsou odříznuti od svých vlastních pocitů, pohlceni vlastními vnitřními problémy, v tomto případě nejsou dítěti k dispozici. A pak diferenciace s rodiči a formování jejich vlastního „já“se stává obtížným a nemožným. Pokud rodiče sami nevědí, dítěti se říká falešná víra o rodičích. Děti zkouší falešné představy, které neodpovídají realitě a přestávají věřit sobě, svým pocitům, impulzům, myšlenkám.
Během dospívání je důležité, aby dítě mělo osobní volný prostor od rodičů a dalších dospělých. Dospívající z vlastní zkušenosti potřebuje pochopit, čeho je schopen a čeho není schopen, kdo je a kdo není. Během puberty je důležité poskytnout dítěti podporu i uvolnění současně. Po pubertě si mladiství utvářejí své hodnoty a představy o životě a snaží se pochopit, co přesně tvoří smysl jejich života. Místo vnější podpory rodičů, ostatních dospělých, přátel se vytváří „vnitřní jádro“. A samozřejmě, pokud dítě vyrůstalo v rodině s nevyzpytatelnými rodiči, necítilo z nich oporu a v nebezpečné atmosféře, pak se vnitřní jádro nevytváří. Ve všem ho vedou lidé kolem něj. Nezná své vlastní potřeby, nerozumí vlastním pocitům a jednoduše potřebuje k existenci jiného člověka, neví, kdo je, vidí se očima jiných lidí, kterými ve větší míře trpí. Na druhou stranu, při nespolehlivém připoutání k rodičům se u dítěte může vytvořit pseudo-autonomie. Takové děti nemají citový základ pro důvěru rodičům, prožívají stres a zůstávají od nich na dálku. Brzy se osamostatní. Takové děti jsou nuceny být nezávislé na dospělých, často si hrají dlouho samy, vše se rychle naučí. Odmítají přijímat podporu od dospělých, což omezuje jejich možnosti vzhledem k tomu, že jsou dětmi. Ze strachu, že budou v moci někoho jiného, nepřijmou pomoc od ostatních. Pro takové dítě, stát se dospělým, je blízký vztah s jinou osobou nesnesitelný. Za tím je zkušenost s jednáním s traumatizovanými a nepředvídatelnými rodiči. Neuspokojená potřeba lásky, péče, podpory je potlačena a odštěpena. Vydržet dětskou duši je bolest z neuspokojené intimity s rodiči nesnesitelná. V budoucnosti si kvůli svému omezení a vzdálenosti nedokáží přiznat svoji potřebu získat emoční podporu. Na druhou stranu, dospělý, který v takové rodině vyrostl, se nevzdává snahy uspokojit to, čeho se mu v dětství nedostalo, snaží se získat uznání od rodičů, přátel, kolegů. Takové pokusy ale jen zvyšovaly jeho frustraci. Člověk nežije svůj život, jeho činy jsou diktovány falešnými postoji, je v zajetí svého dětství.
Doporučuje:
Tvůj Vlastní život Nebo štafeta Z Dětství? Právo Na Svůj život Aneb Jak Uniknout Ze Zajetí Skriptů Jiných Lidí
Rozhodujeme se sami, jako dospělí a úspěšní lidé, sami? Proč se někdy přistihneme při myšlence: „Teď mluvím jako moje matka“? Nebo v určitém okamžiku chápeme, že syn opakuje osud svého dědečka, a tak je to z nějakého důvodu v rodině zavedeno … Životní scénáře a rodičovské předpisy - jaký mají dopad na náš osud?
Jak Se Vymanit Ze Zajetí Spoluzávislých Vztahů?
Spoluzávislost je potřeba druhého člověka a charakteristika jeho blaha prostřednictvím přístupu k nám. Například: „Nemůžu bez něj žít“, „Chybíš mi“, „Zemřu, pokud se nevrátí“. Lidé často mluví o svých emocionálních potřebách. Ve skutečnosti jsou tyto potřeby příliš často dramatizovány.
Nejdelší Orgasmus V Zajetí Smyslnosti
U pacientů trpících různými psychogenními sexuálními dysfunkcemi (snížené libido, poruchy orgasmu, koitofobie, STOSN a další) doporučují sexuologové dočasnou abstinenci od styku. Můžete se navzájem dráždit, mazlit se, aniž byste dosáhli orgasmu a vyhnuli se průniku.
Cvičení „Výstup Ze Zajetí“. Práce S Tématem Sebeovládání
cílová Diagnostika situací a oblastí života, ve kterých omezujete své možnosti. V tomto případě může být žádost napsána v následující formulaci: „Chci vidět, v čem se omezuji, a znovu získat svobodu.“Osvobození od sebeobranných omezení, která vám již byla známá.
Tři Tváře „zabijáka Duší“nebo Zajetí Beznaděje
Pokud dítě vyrůstá v prostoru „věčné kritiky“, musí se naučit rychle a přesně předvídat důvod, pro který bude nespokojené. Za tímto účelem ve své psychice vytvoří analogii „nespokojeného dospělého“, s nímž neustále kontroluje, když dojde k záměru provést akci.
