Zlobíte Se Na Své Dítě? Že Ty - Nikdy

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

V mnoha rodinách a mnoha lidech existuje takové porozumění, že se zlobí jen extrémně zlí lidé. O čem mluvit o jiných lidech! Sám jsem žil velmi dlouho - většinu svého života s tímto přesvědčením.

A já jsem se bál a nevěděl, jak si na sobě všimnout hněvu, a ještě víc to dát najevo ostatním. Bylo to pro mě tabu. Jsem dobrý člověk! A dobrý člověk by se neměl zlobit!

Teprve když jsem začal studovat gestaltový přístup, začal jsem více rozumět emocím. O tom, proč a k čemu je potřebujeme a co s nimi dělat.

A pak došlo k pochopení, že takzvané negativní emoce, kterých se mnozí domnívají, že se jich mají zbavit, nejsou tak úplně pravdivé. Nejsou ani tak negativní. Ty lze nazvat velmi podmíněně. Protože jsou velkým přínosem. Také je potřebujeme, jako takzvané pozitivní emoce.

V jednom ze svých článků jsem již psal o tom, jaké emoce pro nás jsou. V kostce se budu opakovat. Jsou pro nás jako signály o tom, jak jsme v životě dobří. Pokud se jedná o emoce radosti, potěšení nebo uspokojení atd., Pak jsou některé z našich důležitých potřeb uspokojeny.

Pokud zažíváme emoce podráždění, hněvu, smutku, smutku, rozhořčení atd., Pak některé naše důležité potřeby z nějakého důvodu nejsou uspokojeny.

A teď se vrátím k tématu článku. Rozhodla jsem se to napsat, abych pomohla všem matkám vychovávat děti všech věkových kategorií.

Mnoho lidí je přesvědčeno, že se zlobí jen extrémně zlí a ne dobří lidé. A právě tito lidé, kteří si zakazují být naštvaní, navzdory tomuto zákazu stále prožívají emoce nespokojenosti, podráždění, hněvu atd. Všechny tyto emoce řadím k hněvu. Všechny jsou o hněvu, jen o různých stupních hněvu. Pouze tito lidé si zakazovali být naštvaní. Buď popírají, že mohou být naštvaní, nebo hněv vyhánějí, aniž by připustili, že mohou být naštvaní.

Pokud si tedy zakážete všimnout si svého hněvu a nedáte to včas najevo a nebudete regulovat, co tento hněv vzniká, pak to určitě propukne v podobě vzplanutí hněvu nebo vzteku. Buď bude tento hněv namířen na samotného člověka, a pak bude zničeno jeho zdraví. Objeví se různé příznaky nebo nemoci.

K čemu vedu?..

Na to, že si často matky samy nedokážou přiznat, že je jednání dítěte může rozlít. A když si všimnou svého hněvu, mohou ho začít popírat, cítit se provinile nebo se stydět, že jsou na své milované dítě naštvaní.

Co kdyby si dovolili zlobit se?

Je zcela přirozené, že v komunikaci s dítětem nemusí něco jít tak, jak chce matka. A dítě může plakat, ale matka nemusí hned pochopit, kvůli čemu pláče. A na ten dětský pláč může být hněv. Ano, při komunikaci s dítětem existuje spousta důvodů pro nespokojenost, podráždění a dokonce i hněv. A proto, pokud tyto emoce nejsou zaznamenány, nerozpoznány, nedovoleny sobě, pak to matce ani dítěti nijak nepomůže.

Maminka může začít cítit vinu nebo stud, což je z hlediska míry prožitku ještě nepříjemnější než hněv. Nebo začněte být nemocní.

A pokud si dovolíte všimnout si těchto emocí a vyjádřit je, pak to pomůže v komunikaci s dítětem. A je to dobré i pro mámu.

Nyní trochu o tom, jak tyto emoce vyjádřit, abyste neublížili sobě ani dítěti.

Za prvé často stačí jen říci, že například: „Teď jsem naštvaný, že to děláš!“Řekněte v tuto chvíli energii, která přichází zevnitř (v rozumu, dobře, abyste nevyděsili sousedy, jinak mohou zavolat policii)). Emoce hněvu jsou koneckonců nabité velkou energií. Tuto energii potřebujeme, abychom se chránili a podnikli nějaké kroky ke zlepšení situace pro nás. A proto by bylo dobré tuto energii realizovat alespoň hlasem a intonací. Vysvětlím, že je důležité říci, že se nezlobíte na dítě obecně, ale na některé jeho činy.

Pokud to nestačí a máte pocit, že je ve vás více energie hněvu, pak můžete bouchnout pěstí nebo nohou na něco přednostně měkkého. Třeba na pohovce. Je žádoucí, aby ani noha, ani paže nebolely.

Vaše demonstrace a vyjádření nespokojenosti a hněvu dává dítěti zpětnou vazbu o jeho činech. Možná chápe, že to, co dělá, rozčiluje mámu. Máma je naštvaná To mu pomůže vytvořit si rámec pro to, co lze a nelze dělat ve vztahu k ostatním. To mu pomůže utvořit porozumění, že je důležité vzít v úvahu nejen jeho touhy a zájmy, ale také touhy a zájmy ostatních lidí.

A to, co říkáte o vzteku, když jste naštvaní na činy některých dětí, vám pomáhá zmírnit váš stav.

Navíc chci dodat, že je lepší začít dítěti vyjadřovat své emoce v tomto věku, kdy už něčemu více či méně rozumí. To je zhruba rok a půl. Pokud to uděláte dříve, pak takové emoce matky mohou děsit dítě. A to neprospěje ani dítěti, ani vztahu matka-dítě.

Hodně štěstí na cestě poznání sebe sama, na cestě zlepšování vztahů s blízkými a na cestě výchovy šťastných dětí!