Kam Až Sahají Hranice Psychologa Ve Vztahu Ke Klientovi?

Video: Kam Až Sahají Hranice Psychologa Ve Vztahu Ke Klientovi?

Video: Kam Až Sahají Hranice Psychologa Ve Vztahu Ke Klientovi?
Video: DENISA ŘÍHA PALEČKOVÁ - Jak naše partnerské vztahy zrcadlí vztah k nám samotným 2024, Smět
Kam Až Sahají Hranice Psychologa Ve Vztahu Ke Klientovi?
Kam Až Sahají Hranice Psychologa Ve Vztahu Ke Klientovi?
Anonim

Velký ohlas u čtenářů vyvolal článek „Paradoxní pohled na zradu“.

Stručně řečeno, podstata článku spočívá v tom, že manželka byla svědkem intimní korespondence svého manžela s jinou ženou a přišla k psychologovi, aby vyřešila její pocity a to, jak by se k tomuto incidentu měla stavět. Manžel popírá zradu a ujišťuje svou ženu, že ji miluje. V průběhu svých úvah se manželka rozhodne udržet rodinu pohromadě a přesunout místo kontroly z manžela na sebe. Navíc mu také říká, že miluje, a dokonce žádá o odpuštění, že se k němu chovala s nedůvěrou.

Může psycholog v tomto případě ženě doporučit nějaké řešení? Dříve to byli političtí pracovníci a babičky na lavičce, kteří mohli odsoudit zrádce, kategoricky říci: „Je to zrádce, utíkej od něj!“

V obou případech dojde k jednomu důležitému opomenutí: nikdo se ženy nezeptal, co ona sama chce, jak si ona sama myslí, že je to správné?

A tak žena učiní rozhodnutí, které se jí zdá správné, podle svých pocitů a okolností. A tady může opět čelit jinému postoji: někdo řekne „dobře udělaný“, někdo „dobře, jsi blázen“.

Jaká je pravda? Může existovat jedna pravda, nebo je pro každého jiná? Je svět rozdělen na černou a bílou, nebo jsou mezi nimi nějaké odstíny? Náš verdikt vydáváme bez dostatečných počátečních údajů: manžel neustále podváděl nebo „poprvé šel z cesty“, jaký vztah s jeho manželkou celou tu dobu měli, z jakých vnitřních pohnutek manželka přesně takový rozhodnutí a vyslovil přesně ta slova, která udělají příště?

A jsou páry, které volí otevřený vztah a vidí v tom harmonii. Měli by být pokáráni jako školáci a obviněni z toho, že nevědí, že „nežijete podle Ericha Fromma, neuvidíte ani velkou a čistou lásku, ani štěstí“?

Psycholog by možná měl zasadit semínko pochybností. Například poskytněte klientovi zpětnou vazbu bez posouzení: „Zdá se mi, že jsi se rozhodl popřít / sebeobviňovat, aby ses vyrovnal s frustrací. Vidíš v tuto chvíli pro sebe optimálnější východiska z rodinné krize?“

Klíčovou frází je „zdá se mi to“. Podle mého názoru by se psycholog měl vyvarovat kategorických soudů, nezná s jistotou všechny okolnosti a není kouzelník, aby předvídal, jaký dopad bude mít to či ono rozhodnutí. Psycholog, který říká „zdá se mi to, myslím …“, nechává prostor pro vizi klienta, uvědomuje si, že stejně jako Socrates ví, že nic neví, že existuje člověk, který se musí spolehnout na své potřeby, svou volbu.

Image
Image

Úkolem psychologa je být tam, podporovat, v případě potřeby poskytovat zpětnou vazbu a ponechat klientovi právo volby.

Co si myslíte, milí čtenáři? Kam až sahá odpovědnost psychologa?

Doporučuje: