Osamělé Stáří

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Zatímco jste mladí, sociálně aktivní - chodíte do práce, vychováváte děti, věnujete se svému oblíbenému koníčku, když je váš manžel a možná dokonce i vaši rodiče naživu, život se cítí nejplnější, s neustálým plynutím a zdá se, že smrt je něco vzdálené a neskutečné.

Když jde všechno podle plánu a měření, život vypadá jako ucelený obraz, ale když se stane něco neočekávaného, neplánovaného, jako je rozvod, nemoc milovaného člověka, ztráta, pak se zdá, že obraz ztrácí jednotlivé fragmenty. Tento stav narušení vnitřní integrity je člověkem popsán jako pocit prázdnoty.

To znamená, že člověk měl určitou část života v osobě milovaného člověka, který vykonával určité funkce: morální podpora, pomoc v každodenních záležitostech, společné trávení volného času, zajištění stability a řekněme duševní vyrovnanosti.

A když milovaný odejde, pak ten člověk zůstane sám sebou a funkce milovaného na něj nyní spadnou spolu s břemenem samoty a nenaplněných nadějí.

Tato prázdnota se připomíná obvyklými místy, kde byli lidé pohromadě. Vdova, která dorazila do dachy, kterou postavili společně s jejím manželem, si vzpomíná, jak na tom pracoval, co dělal, o čem snil, co chtěl … Teď to všechno vypadalo, že osiřelo. A samotná vdova, sklánějící se nad postelemi, připomíná osiřelé dítě opuštěné rodičem. Ano, existují děti, ale mají svůj vlastní život, vlastní rodinu, své zvyky a zásady. Ovdovělý rodič se zpočátku může cítit odcizený, nepotřebný pro své děti a vnoučata.

Děti a vnoučata svým způsobem cítí prázdnotu, může to být pocit znepokojení nad osamělostí rodiče, pocit potřeby fandit, vyplnění prázdnoty, která vznikla v životě milovaného člověka.

Rodina je jeden systém, a pokud některý prvek selže, nějak to ovlivní fungování celého systému. Trvá čas, než se přizpůsobí, aby prázdnota ze ztráty milovaného člověka byla naplněna novými významy, takže po roce smutku zůstane jasný smutek, ale kvalita života se neztratí.

Se ztrátou milované osoby se v žádném případě nemusíte vzdávat svých koníčků, pokračujte v tom, co nejlépe dovedete, v tom, co máte rádi, nepřestávejte se společenským životem.

Pokud jde o rodiče, je nutné mu poskytnout přijetí a podporu, aby bylo jasné, že není sám.

Pokud jste starší osoba bez příbuzných, je důležité pokračovat ve společenském životě: kontakty s přáteli, sousedy, koníčky, procházky a případně se přestěhovat do domova důchodců, kde můžete potkat mnoho lidí s podobnými obtížemi, najít nějaký druh společenství. Podobný případ popsal Irwin Yalom v knize „Peering into the Sun“, kdy starší žena po smrti manžela nechtěla prodat svůj společný dům, představovala si, jak se do něj nastěhuje nová rodina a začne předělávat všechno v něm. Její názor se změnil, když si vzpomněla, jak kdysi s manželem koupili tento dům od starší ženy, která pohřbila jejího manžela, a první, co udělali, bylo, že ho zrekonstruovali po svém. Když prodala dům, ve kterém držela mnoho let, cítila se poprvé svobodná. Žena se přestěhovala do pečovatelského domu, kde si našla nové známé. S manželem neměli děti.

Zde je pár dalších citátů z knihy I. Yaloma, které se mi líbily.