2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Téma smrti ve větší či menší míře znepokojuje každého z nás. Téměř každý se bojí smrti, právě tento strach se projevuje různými způsoby (v podobě úzkosti pro blízké, ve snaze zanechat po sobě co nejvíce dětí, zanechat stopu v historii, psát knihy, v forma fobií a neustálé kontroly, ochranné chování, neochota opustit komfort zóny, vzdorování smrti rizikovým chováním, pomoc smrtelně nemocným lidem a dokonce i sebevražda, paradoxně atd.).
Úzkostná porucha je vždy založena na strachu ze smrti. Abyste snížili intenzitu úzkosti, musíte se smířit s tím, že dříve nebo později všichni zemřeme, abychom si vytvořili toleranci vůči strachu ze smrti a nicoty. Někomu v tom pomáhají náboženské praktiky, víra v mimozemský svět nebo mimozemské civilizace, reinkarnace; některým pomáhá nácvik péče o nemocné, kteří prožívají poslední dny, psychoterapie nevyléčitelně nemocných, která je citově neobvykle obtížná a rozhodně není pro každého. Takovou pomoc je třeba kombinovat s osobní terapií.
Irwin Yalom vedl psychoterapii s nevyléčitelně nemocnými lidmi, s lidmi, jejichž příbuzní a přátelé trpěli závislostmi nebo nevyléčitelnými chorobami. To dává zkušenost s pokorou, filozofickým přístupem ke křehkosti člověka a překonáváním těžkých období nemoci blízkých a rozjasňuje jeho poslední dny. Koneckonců není důležité trvání života, ale jeho kvalita.
Pouze když člověk stojí na pokraji smrti, začne skutečně přehodnocovat své názory a hodnoty, začne skutečně žít každý den, všímat si jakýchkoli příjemných maličkostí.
Pokud je bolestivě nemocný, pak se smrt pro něj stane žádaným vysvobozením.
Jak napsal Arthur Schopenhauer, citovaný Yalomem v jeho existenciálních knihách: „Dokud žiju, neexistuje smrt. Až to přijde, budu pryč.“
Má tedy cenu si dělat starosti s tím, co se nestalo předem?
A když stojíte tváří v tvář vážné nemoci milované osoby, na jedné straně procházíte duchovním peklem a na druhé se s tím postupně vyrovnáváte, už to přestává být něčím neznámým a děsivým. Vždyť se vždy bojíte neznámého.
Jak někdo řekl, myšlenky na budoucnost vás přivádějí do úzkosti, myšlenky na minulost vás přivádějí do smutku. V současnosti má jediný význam žít každý den naplno, aby to později nebylo nesnesitelně bolestivé.
Myšlenky na napsání tohoto článku mě napadly, když jsem začal číst knihu I. Yaloma „Peering into the Sun“, abych nějak přijal situaci s nemocí mého otce, která ve mně vzbudila vlastní obavy.
Naše psychika nechce přijmout konečnost. Takže například dnes jsem měl sen, že můj otec nebyl nemocný, ale veselý a veselý jako předtím, a šel jsem s ním a mojí matkou na nějakou dovolenou.
Podobný případ popsal Yalom ze své praxe. Muž se nedokázal smířit se smrtí svého bratra, zmrzačeného při autonehodě, který byl pohřben v zavřené rakvi. V průběhu osobní terapie měl sen, že se zúčastní pohřbu svého bratra, ale vypadal zdravý a opálený.
Samostatná kategorie lékařů v našem městě je zneklidňující. Neudělali oficiální diagnózu, aby otci bylo přiznáno postižení, nepředepsali léčebný plán, nedali recept na léky, nedoporučili kontaktovat místní centrum paliativní péče. Nyní musíme právně usilovat o to, co stanoví zákon.
Čas chybí, což je důležité pro lidi s diagnostikovanou rakovinou, kdy je léčba zpožděna procházením dlouhých a bolestivých front v očekávání pomoci, které pacient nikdy nemusí žít. A samozřejmě za to nemohou lékaři, ale zkostnatělý systém zdravotní péče.
Doporučuje:
TENDENCIE K PSYCHOLOGICKÉ SMRTI NEBO ŽIVOT K PLNÉMU VÝKONU
Když si dovolíme užívat si života, žijeme jako za sklem, myslíme na budoucnost svobodně a krásně. Psychologicky se umrtvujeme, protože nechceme přijmout realitu, která je neslučitelná s našimi touhami, vstupujeme do světa iluzí a nahrazujeme realitu.
Jsem Bezmocný - Dluží Mi - Budou Beze Mě Ztraceni. Karpmanův Trojúhelník Spoluzávislých Stavů: Jak Přestat Hrát
Potřebujeme někoho k přežití. Pokud se tak stane, nejsme psychicky příliš vyspělí. Pokud se tak stalo, že nám rodiče dali to, co dali. A možná to není vše. A možná jsme se nenaučili být odděleni, aniž bychom se toho báli. Možná jsme se nenaučili dobře se o sebe starat.
„Beze Mě Nejsi NIKDO.“Primární Trauma A Přenosová Neuróza
„JSTE BEZ MĚ NIKDO.“Tato fráze už neřízla ucho. Marusya si na ni během dlouhých let manželství zvykla. Zvykla si stejně jako na závislost svého manžela na alkoholu, jeho bití a milenek. Z mladé veselé dívky na 7 let manželství se proměnila ve starou ženu.
O Strachu Ze Smrti A O Tom, Jak Ji Překonat
Strach je nejmocnější emoce, úplně první, nejstarší - která vznikla v archetypu, který je zásadní pro vzhled všech ostatních emocí a pocitů. S emocí strachu nám psychika signalizuje nebezpečí, ohrožení života. Když kolem nejsou žádní tygři se šavlozubými zuby a naši příbuzní nás nevyženou ze smečky do savany, kde není možné přežít sami a dokonce nás už ani nejíst, prchající hladem v „deštivém dni“- strach je naším pomocníkem a ochráncem především před vlastní „nepřizpůsobivostí
Strach Ze Smrti Vs život
Čeho se víc bojíš? Všechny naše biologické obranné mechanismy v těle jsou zaměřeny na vyhýbání se smrti. Zdálo by se, že co může být horší než umírání. Při přemýšlení o smrti vzniká mnoho souvisejících obav, například: 📍 strach z nevratnosti;
