Proč Potřebujeme Nemoc Nebo 10 Hlavních Funkcí Psychosomatického Symptomu

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Když lidé mluví o psychosomatice, často zmiňuji metaforu, jak by pomeranč vypadal, kdyby byl rozřezán na plátky? Je -li napříč? Pokud řezané podél? Pokud stisknete a vytlačíte šťávu malým otvorem? Nemluvě o rozmanitosti odrůd a stupni zralosti. Můžeme vidět a vnímat oranžovou různými způsoby a podle toho uvažovat o tom, co vidíme, ale oranžová zůstává oranžovou.

Stejně tak vnímám dialogy o tom, co je to psychosomatický symptom, jakou funkci plní a co stojí za tou či onou nemocí nebo „neschopností se zotavit“. Někdy vše vypadá velmi jednoduše a očividně, někdy se zdá matoucí a beznadějné a někdy to, co považujeme za elementární, se stane nedosažitelným a naopak beznaděj najde řešení v co nejkratším čase;).

Všechno, co můžeme v našem psychosomatickém stavu nezávisle analyzovat, nám pomáhá identifikovat tzv. „deník introspekce psychosomatického symptomu“. Existuje však mnoho psychologických účinků a důvodů, proč se některé psychosomatické příznaky nehodí k introspekci. Jaké jsou nejčastější funkce psychosomatických poruch a nemocí, které se nám odhalí při psychoterapeutické práci s klientem:

1. Komunikační funkce

Když tělo mluví za nás. O této funkci mluvíme, pokud symptom vyjadřuje to, co nemůžeme říci jinak - nevíme jak nebo si to nedovolíme. Příkladem jsou záchvaty dusivého kašlání u dítěte, které je sexuálně zneužíváno, ale nechápe plně, co se děje, jak a komu sdílet své děsivé zkušenosti. Dalším příkladem je kardioneuróza muže, který je ve vztahu ne z lásky, ale z důvodu, že „je škoda opustit ženu, která ho tolik miluje“. Nebo naopak přetrvávající gynekologická onemocnění u ženy, která se provdala „z pohodlí“atd. V takových situacích si klientky často neuvědomují souvislost mezi psychosomatickým symptomem a tím, co se v jejich životě děje, proto je emocionálnější nepohodlí, které zažívají, tím více se jejich příznaky zesilují.

2. Metaforická funkce

Taková onemocnění úzce souvisí se asociacemi samotného klienta, jeho osobním životem nebo rodinnou anamnézou. V procesu psychoterapie buď objeví iracionální přístup, který se naučil v dětství, když udělal špatné závěry o situaci (například když v dětství slyšel, že jeho babička zemřela ve snu na zástavu srdce, v dospělosti začíná trpět srdečními chorobami, doprovázenými nočními můrami a nespavostí). Nebo zjistí, že nevědomky ignoruje jakékoli informace ve svém životě (například zrakové postižení na pozadí zrady partnera).

3. Substituční funkce

Jeden z nejčastějších případů v terapii psychosomatických poruch. Když život ztratí barvy, to, co dříve přinášelo potěšení a radost, už není zajímavé, životní vyhlídky jsou vágní, podceňuje se sebeúcta a obecně se život mění v nesmyslný „Hromnice“. Místo této psychologické jámy se vyvine depresivní nebo neurotická porucha, která se může projevit samostatnými příznaky (kašel, bolest srdce, závratě atd.) A plnohodnotnými nemocemi.

4. Funkce zpoždění nebo vyhýbání se

Taková funkce nám pomáhá odložit nějakou práci nebo dohodu na neurčito. Klienti jsou přitom často přesvědčeni, že se chystají dokončit léčbu a začnou deklarovaný problém řešit, přičemž nevědomky okamžitě naznačují, že jejich nemoc je s největší pravděpodobností nevyléčitelná a brzy se jí nezbaví. Příkladem snadné možnosti je náhlá ARI v předvečer zprávy nebo před testem ve škole. Složitější případ lze představit u „nevyléčitelné panické poruchy“, kdy muž nevědomky odmítá žít ve své rodině (komunikace s dětmi, řešení problémů v domácnosti, uspokojování rostoucích hmotných potřeb atd.).

5. Funkce posunutí

Za takovým psychosomatickým symptomem se nejčastěji skrývají případy různých druhů násilí. Jak morální, tak psychické, a fyzické. Můžeme také mluvit o komplexní traumatické události, smutku, ztrátě, zkušenostech s rozštěpením a disociací. Někdy si klient traumatickou událost pamatuje, ale nespojuje si ji se svou nemocí. Takové zážitky však často traumatizují psychiku natolik, že klient tuto událost vytlačí z paměti a někteří si nepamatují samotné trauma, zatímco jiní „vymazali“ze své paměti celé měsíce a dokonce roky. Na vytěsnění těchto informací je vynaložen značný zdroj a klient sám nechápe, proč mu najednou začne tolik vadit, je to obtížné.

6. Manipulační funkce

Někdy se stane, že nám nemoc pomůže nevědomě regulovat chování našich blízkých. Příkladem mohou být jak dětské nemoci samotného dítěte, které přitahují pozornost neustále pracujících dospělých, nebo které se snaží spojit rozhádané rodiče péčí o své zdraví. Stejně tak rodiče, kterým se od jejich dětí (v každém věku) dostává zvláštní zdvořilosti, vstřícnosti a péče o sebe, se nevědomky uchýlí k psychosomatickému příznaku. Někteří lidé používají nemoci (zejména v případech přehnaných příznaků) k získání kompenzace, výhod a doplňkových služeb od státu nebo pomáhajících organizací. Někdy nemoci pomáhají partnerům držet se „neformovaných polovin“manipulací s pocitem povinnosti, viny, lítosti, soucitu atd.

7. Funkce vlastního trestu

Existují také příběhy, kdy se psychosomatický symptom nevědomě utváří z pocitu viny, skutečného (zrada) i iracionálního (nedokázal předpovědět smrt milované osoby). Sebetrestání může být také nemocí, která se vytvořila z falešných postojů člověka k sobě samému (například když je dítě od dětství učeno, že není dostatečně chytré, hezké, milé a dobré). Poté se objeví začarovaný kruh, kde se člověk na jedné straně snaží udělat vše perfektně, aby dokázal, že je „dobrý“, a na druhé straně, jakmile se mu podaří udělat něco, co si zaslouží velkou chválu, onemocní, protože považuje úspěch za nezasloužený (je si jistý svou špatností).

8. Funkce sebepoznání a růstu

Za symptomem často není žádná osobní tragédie, trauma nebo manipulace. A klienti se jednoduše ve spěchu života zamotají ve svých cílech a touhách, ztratí vodítka svého účelu a smyslu existence, mají pocit, že nežijí vlastním životem atd. Současně potlačují své pocity nespokojenost, ok - dobrá rodina, dobře fungující život, příjemné trávení volného času, stabilní práce atd. a neexistují zjevné důvody pro „zastavení“. Poté se nahromaděné a potlačené pocity z nespokojenosti s jejich duchovním životem projevují v podobě psychosomatické poruchy nebo nemoci.

9. Ochranná funkce

Existuje kategorie lidí, kteří se ve svém životě projevují přehnaně a přehnaně. Jde o perfekcionisty a workoholiky, kteří na základě zkreslených dětských postojů žene své tělo do neustálého fungování na pokraji vyčerpání. V závislosti na stupni rozvinutého perfekcionismu může být nástup psychosomatické poruchy nebo nemoci jednoduchou příležitostí k přestávce, přestávce a zotavení.

10. Funkce "Oprávnění"

Také v psychosomatické praxi často existují klienti, kteří jsou vychováváni v duchu iracionálního sebeobětování a obětavosti. Příroda si ale vybírá svou daň a aby tělo splnilo své potřeby, aniž by se cítilo provinile, uchýlí se k lstivému triku - starat se o sebe nemocí. Častěji jde o potřebu koupit si kvalitní přírodní oblečení, využít služeb kosmetičky a dalších „osobních“mistrů, jíst kvalitní jídlo, někdy dokonce žít v oblasti se zvláštním podnebím atd.

Podle toho, co se skrývá za tím či oním symptomem, volíme taktiku psychoterapeutického ovlivňování. Hlavním úkolem je rozpoznat funkci symptomu (proč se nám to děje) a najít nebo zvládnout metody, jak můžete konstruktivně získat to, co chcete, aniž byste se uchýlili k symptomům. Ve většině případů může klient tyto problémy vyřešit sám pomocí technik introspekce.

Současně v některých případech může stejný klient nahromadit několik příznaků s různými funkcemi. Pak bude správné vytvořit mezi nimi spojení a určit priority a posloupnost (která situace sloužila jako impuls; co je skutečně významné a co nás vede od analýzy; co je běžné u symptomů a jaká je závislost a dynamika, atd.). Tato práce je zvláště důležitá v případě, kdy psychosomatická patologie v průběhu let sestávala z různých symptomů. Než si klient zvykne na to, že s nimi jedná, vybudoval si studium a práci, osobní a rodinný život, odpočinek a zábavu atd., Než se objeví příznaky). Nepochybně tyto příznaky dávají v psychoterapeutickém procesu velmi silný odpor a má smysl začít odvíjet tento míč ze vzdáleného a méně významného, ale úzce souvisejícího s hlavním problémem. Terapie zde bude vždy dlouhá a pracná, ale každý krok zlepšení kvality života vede klienty k novým objevům, sebepřijetí, spokojenosti a důvěře.