O Přitahování Problémů Jiných Lidí Na Sebe

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Dáno 1. Lidé často rádi dávají, pomáhají, reagují, reagují, radí

Jsou lidé, kteří mají velké srdce, krásní, sympatičtí, soucitní, citliví. Ze srdce chtějí zmírnit utrpení celého světa nebo přinejmenším všech lidí, které na své cestě potkají. Takovým sympatickým lidem se zdá, že pokud je člověku dáno, co žádá nebo potřebuje, pak se (osoba) určitě stane trochu šťastnějším.

A takoví lidé, kteří se v noci dostatečně nevyspí, netráví čas na svých osobních potřebách, se snaží ze všech sil, aby byli ostatní alespoň trochu šťastnější.

Ale místo vděčnosti se dost často potýkají se scénářem pohádky o zlaté rybce. Osoba, které jsme dali koryto nebo dům atd., Začíná chtít víc a nadále je obsedantně ve své bídě. Ale teď už požaduje, aby mu byl předložen palác.

K tomu dochází pouze proto, že ve skutečnosti člověk není připraven přijmout, vlastnit, správně používat atd. co mu dávají.

Vzhledem k tomu 2. Vše na světě stačí a každý může vlastnit tolik - kolik lidí je na své cestě opravdu připraveno

Z druhého uvedeného vyplývá, že pocity, které člověk má - nedostatečnost, neštěstí, úzkost, úzkost, strach a další utrpení, jsou pouze mechanickými nástroji vesmíru, které člověka tlačí k tomu, aby vyrostl, učil se, rozvíjel a našel vlastní optimální a individuální cesta.

Ano, určitě by bylo skvělé, kdyby nás i v dětství rodiče naučili být šťastní a dobře rozumět důvodům našich negativních stavů. Ale to mohli naučit jen šťastní rodiče. A mnoho našich rodičů se nikdy neučilo tomuto hlavnímu umění - šťastnému životu v souladu se sebou samým a se světem. A musíme se to naučit sami, překonat negativní postoje a stavy přenášené rodiči.

Na samém počátku je připoutání štěstí k držení hmotných statků příliš velké, a proto se myšlenka štěstí promítá do držení hmotných hodnot. Později, když člověk prošel určitou cestou, snaží se toužit po něčem vznešenějším a myšlenka štěstí se promítá do držení určitých duchovních zážitků. Ale ani v jednom ani v druhém neexistuje skutečný skutečný stav radosti a štěstí.

Tím, že dáváme člověku to, čeho si dělá starosti nebo čím trpí, ho připravujeme o některé důležité zkušenosti a kolize se sebou samým v přítomnosti. Zdálo by se, že zmírněním akutnosti jeho potřeb a potřeb ho teoreticky učiníme šťastnějším. Nakonec se ale v celkovém obrazu světa ukazuje, že ten, kdo dal něco předčasně druhému, dal bez žádosti, bez vyvážené výměny - porušil hodnotu prožívání stavu této osoby.

Dáno 3. Ten, kdo dává druhému ze soucitu, aby zmírnil „utrpení“a chce udělat další osobu šťastnější, ve skutečnosti nevidí a nechápe hodnotu stavu osoby. A tak se člověk dostane do potřeby žít ve stejném stavu, aby pochopil veškerou jeho hodnotu a přestal takové stavy „zmírňovat“u jiných lidí

Tomu říkám past soucitu nebo špatný soucit. Tito. absolutně z dobrých úmyslů zmírnit bolest a utrpení jiné osoby, je provedena akce, která rozvíjí chamtivost, vlastní zájem a touhu přijímat v jiné osobě bez skutečné ochoty mít, a provokuje v budoucnosti požadovat ještě více od toho, kdo dal.

Nesprávné dávání tedy místo pocitů lásky a vděku vytváří lidi, kteří si jsou jistí, že se svým životem nedokáží sami zvládnout.

Soucit a dávání výhod „jen tak“dříve či později samozřejmě končí u dárce a on se ocitne v situaci, kdy už nemůže svou energií a dary sponzorovat potřebné. Dárce má obrovský pocit odporu vůči ostatním, nedostatek síly pro sebe, nedostatek materiálu a dalších výhod, které rozdal. Tito. ocitá se v situaci, ve které se donedávna ptal on.

Pocit nevole v tomto případě vzniká, aby se na nějakou dobu zablokoval špatný tok dávání (láska, energie, srdce), protože si sám člověk není vědom důsledků svých činů. Dárce koneckonců dělá vše z nejjasnějších aspirací, ale nevidí důsledky. Mechanismus odporu se spouští, aby ochránil dárce před nevyváženou výměnou hodnot, naučil hodnotu vlastního zdroje a moudrý přístup k dávání. A nedostatek energie a síly, jen důsledky nevyrovnaného, špatného vztahu.

Po nějaké době se člověk vzpamatuje, dostane se ze deficitní situace, obnoví rovnováhu a srdce se znovu otevře. V tomto okamžiku je hlavní věcí porozumět principům soucitu, nebo co to soucit skutečně je, a začít respektovat podmínky lidí, do kterých přijdou.

Je důležité naučit se harmonickému vyváženému vztahu s ostatními lidmi. Vyvážený vztah je postaven na principech respektu, hodnoty a harmonické výměny hmotných a nehmotných hodnot. V principech směny není důležitá kvantita, ale hodnota a pozornost investovaná do toho, co se mění, stejně jako vědomí, ochota dát z druhé strany něco stejné hodnoty.

O státech.

1. Jakýkoli stav je správný a harmonický pro osobu, která v něm je.

2. Není třeba myslet na to, „jak by mi v tomto stavu bylo špatně!“nebo „jak bych tuto situaci řešil?“To je škoda, tj. souhlasit s tím, že se člověk skutečně nachází v neférové situaci. A to už není důvěra ve Vyšší zákon.

3. Můžete pomoci:

3.1 Pokud se ptají, ptají se, žádají.

3.2 Využití dovedností k inspiraci nebo vyjasnění osoby, která potřebuje pomoc, samostatně najít východisko ze své situace a začít jednat, ale nedělat nic pro osobu samotnou.

3.3 Pokud je osoba, která požádala, připravena vyměnit za to, co obdrží. Výměna může být hmotná i nehmotná.

O soucitu.

Skutečný soucit nechce nic ulehčit ani změnit. Skutečný soucit vychází z moudrosti a vize, že pomoc znamená jediné - naučit se být sám šťastný a žít v harmonii a rovnováze se světem. A pak sám o sobě bude existovat způsob, jak inspirovat ostatní ke štěstí.

A místo závěru.

Můžete a měli byste pomoci:

1. Když požádají a jsou připraveni opravdu něco dát, aby na oplátku dostali to, co je důležité a potřebné.

2. Když začnou uplatňovat a používat to, co obdrželi.

3. Inspirujte se včas, vyprávějte správný příběh, pomozte znovu dívat se dopředu s nadějí a hledat východisko.

4. Naučit některé důležité potřebné a užitečné dovednosti, které v budoucnu pomohou člověku vyrovnat se se svou situací.

Doufám, že vám tento článek bude užitečný a něco pro sebe ve svém životě změníte.

Úkol pro vás:

1. Zapište si 2 - 3 nebo více případů, kdy jste „pomohli“, „pomohli“někomu a převzali odpovědnost za osobu. Po každém incidentu si zapište alespoň 5 důsledků toho, co se stalo pro vás a pro jiného člověka.

2. Napište, co by bylo správné (moudré) udělat, aby člověk ve své situaci skutečně dostal pomoc? Co bylo skutečně nutné udělat, aby se člověku v případě, který jste popsal, pomohlo situaci zvládnout?