Odkud Pocházejí Obavy, Fóbie A Panické útoky?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Psychologové věří, že strach není nějaká ošklivá věc, která je do nás zabudována, ale užitečný adaptační mechanismus, který nám pomáhá přežít. Jak to pomáhá? Varuje nás před nebezpečím. To je, pokud ji používáme správně. A pokud nevíme, jak to použít, pak se stejný strach stává bolestivým a přináší nám potíže. Z toho plyne několik důležitých bodů:

1. Každý má vždy strach. Pouze si jich buď všimneme, nebo ne.
2. Někdy si lidé myslí, že se ničeho nebojí. Říkají jen: „Já se ničeho nebojím.“Psychologové … mírně řečeno … polovina s nimi souhlasí: „Myslíte si, že se ničeho nebojíte. Vyplývá to ze skutečnosti, že jste zvyklí si svého strachu nevšímat, a nikoli ze skutečnosti, že nejsou. “
3. „Zbavit se“strachu je nemožné. Potřebujeme ho, je důležitou součástí naší psychiky. Má nejdůležitější úkol: varovat před nebezpečím. Zdravý strach je nezbytný.
4. Klienti často žádají „zbavit se strachu“. Pro psychologa zní taková otázka něco jako „moje ruka mi překáží, pojďme ji odstranit“. Odpověď pro psychologa je tedy zcela zřejmá, ale pro klienta zcela neočekávaná: „Nemusíte se zbavovat, váš problém je právě v tom, že se ho snažíte zbavit, ale můžete se naučit, jak abych to použil, řeknu vám, jak. “
5. Abychom se cítili dobře, nemusíme se zbavovat strachu. Naším úkolem je naučit se jej používat. Chovejte se k němu jako k poradci, ne jako k nepříteli. A pak se stane přenosným. Škoda, že se to ve škole neučí.

Psychologové dělí strachy na racionální (užitečné, i když nepříjemné) a iracionální (zbytečné a bolestivé).

Racionální strach má vždy konkrétní a naprosto skutečné nebezpečí. Může to být ohrožení života, zdraví, sociálního postavení nebo finanční pohody. Klíčem je, že hrozba je skutečná.

Například když stojíme na balkoně, neprohýbáme se přes zábradlí a nevisíme, protože se bojíme spadnout a zlomit se. Skutečná hrozba pro někoho visícího venku

Racionální strach je náš spojenec, který signalizuje, jak daleko se můžeme naklonit přes zábradlí.

S iracionálním strachem je hrozba vykonstruovaná nebo vůbec. Existuje však pocit strachu a tento pocit je docela skutečný. Stává se, že se takové osobě říká simulátor. Je to proto, že lidé nechápou, jak lze cítit strach, když neexistuje žádná skutečná hrozba. Proto opakuji: neexistuje žádná hrozba, hrozba je neskutečná, ale existuje strach, velmi skutečný silný strach. To zahrnuje všechny fobie, záchvaty paniky atd.

• Například, když se člověk bojí vyjít na balkon, protože se bojí výšek,
• nebo během záchvatu paniky se člověk bojí bezdůvodně zemřít,
• a platí také jakákoli jiná fobie.

Iracionální strach nám nijak nepomáhá. Signalizuje nebezpečí, které neexistuje. Tento strach je falešný poplach.

Obvykle s iracionálním strachem z hlavy člověk pochopí, že nic nehrozí, ale strach z takového porozumění nikam nevede.

A pak vyvstává otázka: odkud tedy pocházejí iracionální obavy?

Iracionální strach je převzat z racionálního. Jak se to stane?

1. V první fázi člověk cítí obvyklý racionální strach, ale potlačuje ho například takto:

   • Nebudu na to myslet, raději bych snědl nějaké cukroví,
   • Musím být silný a vyrovnat se
   • muži se nebojí
   • Nebojím se toho, nechci na to myslet.

a jinými způsoby si vysvětluje, že strach (jakoby) neexistuje.

1. Potlačený strach přechází do bezvědomí. To znamená, že strach jako pocit zůstává, ale pochopení toho, proč je strach ztracen, protože člověk se na tento strach pilně snaží zapomenout.
2. Nevědomí hledá existující strach a přichází s falešným důvodem, proč se ho bát. Iracionální strach je připraven.

Zde je možná nutné uvést příklady.

Příklad 1.

Žena, 34 let, strach z jedovatých pavouků. Chápe, že jedovatí pavouci se v našem regionu nenacházejí. Z toho však strach nezmizí.

Žije s mámou. Maminka má úplnou kontrolu nad svým životem, od toho, co si oblékne, až po vztahy s muži.

Skutečné obavy jsou zřejmé: jsou to strach z mámy a strach z nezávislosti. Jinými slovy, chybí jí odvaha žít po svém, neposlouchat matku.

Nevědomá logika zní: Raději bych se bála jedovatých pavouků, protože je nemáme a není tak strašné se jich bát, jako mít strach z mé matky, impozantní a všemocné, která je poblíž a může potrestat.

Tyto obavy jsou symbolicky spojeny: „moje matka kolem mě utkala síť jako pavouk a nikdy se nedostanu ven“.

Příklad 2.

Muž, 25 let, strach z výšek. Strach je tak silný, že se bojí dokonce stát na stoličce.

Během konzultačního procesu jsme zjistili, že je pro něj obtížné přijít do kontaktu s lidmi, že se děsí nesouhlasu, nízkých známek, „co si lidé pomyslí“.

Skutečný strach je strach z chyby, hodnocení. Jinými slovy, strach z toho, že nebude na úrovni.

Nevědomá logika: Raději bych se bál výšek, není to tak děsivé, jako se bát odsouzení.

Symbolické spojení: bojím se pádu = bojím se pádu v očích ostatních.

Příklad 3.

Chlapec, 5 let. Najednou začaly obavy ze zcela jiných témat, zejména nových věcí nebo lidí a nočních můr.

Během rozhovoru s mými rodiči jsme zjistili, že moje babička zemřela před několika týdny. Dítěti se o tom neříká, protože „pečuje o psychiku“. Dítě na pohřbu nebylo, přestože babičku znalo a dost často s ní komunikovalo. To znamená, že pro dítě babička prostě zmizela. Rodiče konverzace o ní nepodporují.

Skutečný strach: stalo se něco strašného, co rodiče skrývají, něco, kvůli čemu moje matka plakala, ale o čem se nedá ani mluvit.

Nevědomá logika: Nevím, co přesně strašného se stalo a čeho se bát, takže jen pro případ, že se budu bát všeho, hlavně všeho nového, pokud je to najednou nebezpečné.

To znamená, že iracionální strach je povrchní symptom a jeho příčina vždy spočívá trochu hlouběji. Za každým iracionálním strachem je nutně skutečný strach, racionální strach a tomu odpovídající skutečné nebezpečí, ale tato osoba si již nepamatuje.

V terapii jdeme opačným směrem:

1. Terapeut pomáhá člověku pochopit, že jeho strach je iracionální. Že hrozba, kterou si pro sebe vymyslel, je nereálná. Obvykle si toho je klient sám vědom.

2. Zjistit, jaký skutečný strach stojí za iracionálním. K tomu si ho musíte zapamatovat, pochopit, čeho se klient skutečně bojí. Tato fáze je obtížně zvládnutelná bez psychologa:

   • zaprvé, mentální obrana brání realizaci skutečného strachu,
   • za druhé se může ukázat, že je to příběh tak raného dětství, že se na to nezachovala žádná vzpomínka, a pak bude potřeba pomoc speciálně vyškoleného člověka.
3. Chápeme, jaké je nebezpečí. Radíme se se strachem, přijímáme signál, který nám to vysílá.
4. Pracujeme se skutečným strachem, což znamená se skutečným nebezpečím. Co lze udělat, abyste se zbavili nebezpečí? Jaká opatření by měla být přijata? Jak se chránit? Co lze udělat, aby byl strach snesitelný?

V příkladu 1.

2 strachy - 2 signály:

• nezávislý život (bez matky) je plný nebezpečí,
• pokud neposlechneš svoji matku, budeš potrestán.

V terapii se klient naučil být nezávislý. Nejprve jsem se naučil naslouchat sám sobě a budovat si svůj život po svém, i když je moje matka nešťastná. Uvědomila si, že ve 34 letech už je nezávislá a už ji není možné potrestat. Jakmile dokázala odolat tlaku své matky, strach z pavouků zmizel (jakoby) sám.

V příkladu 2.

Nebezpečí, před kterým strach varuje, je „mějte navrch, jinak budou špatně myslet a špatně se k vám budou chovat“.

Klient se naučil přikládat prvořadý význam vlastnímu sebehodnocení, snášet nespokojenost ostatních a přitom se udržovat v dobré kondici. Naučil se v klidu přiznat své chyby a nedostatky, aniž by se dostal do sebe-bičování. Naučil jsem se snášet různé přístupy lidí. Když se dokázal cítit dobře a hoden bez ohledu na konkrétní úspěchy, strach z výšek přešel (jakoby) sám.

Příklad 3.

Dítěti bylo řečeno o smrti jeho babičky a o smrti obecně. Co je smrt, kdy se stane a co znamená. Vysvětlil, co dělají s tělem po smrti. Vzali mě na hřbitov - noční můry prošly stejný den. Dítě na dva nebo tři týdny kladlo na toto téma mnoho otázek. Rodiče trpělivě vysvětlovali. Nejde samozřejmě o nejpříjemnější rozhovory s pětiletým dítětem, ale rodiče byli silně povzbuzeni skutečností, že příznaky okamžitě zmizely.

Všechny tyto příběhy sdílejí stejné vzorce:

1. Útěk, rozptýlení a zapomínání na strach zesiluje.
2. Pokud se vám podařilo uniknout ze strachu, pak gratulujeme, oklamali jsme se a přichází v novém hávu, v podobě iracionálního strachu. A pak nás stále nutí se s ním setkat.
3. Strach zmizí, pokud podniknete kroky k ohrožení. Tedy pochopit, před čím nebezpečím nás strach varuje a jak se s tímto nebezpečím vyrovnat.

V důsledku toho máme dva způsoby: vyhnout se strachu a brát ho jako spojence, konzultovat s ním. K tomu to je. První cesta nikam nevede. Díky druhému je strach snesitelný a díky tomu jsme dospělejší a silnější.

Brát strach jako spojence, konzultovat ho, pro mě znamená položit si několik otázek a najít na ně odpověď:

• Na co mě můj strach varuje, jaké nebezpečí?
• Co mohu s tímto nebezpečím dělat? Jaká opatření by měla být přijata? Jak se mohu chránit?

Potíž je v tom, že pokud existuje strach, pak člověk na tyto otázky ještě nemá odpověď. A najít je není snadný úkol, ale kreativní a zajímavé))