Bez Práva Na Odpočinek

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Letos se mi poprvé po několika letech podařilo bez přestávky viset na dači déle než měsíc. Dříve se nějak ukázalo, že v létě přišel na dačo na pár dní, pak na pár dní - zase do města, pak zpět. Režim byl následující - pracoval jsem několik dní ve městě, několik dní odpočíval.

Stalo se, že ve městě nebyl žádný obchod. Když jsem dorazil na dachu, rozhodl jsem se zůstat nejen o víkendu plus jeden nebo dva dny, ale … „dokud je dobré počasí“. Letos už bylo takové štěstí, že počasí přálo celé dva měsíce. Občas - krátké deště a pak zase slunce, 28-30 stupňů Celsia, což je ovšem na Leningradskou oblast mimořádně neobvyklé a tudíž velmi cenné, jsem chtěl z tohoto počasí vytěžit maximum.

Zdá se - skvělé, můžete si užít dovolenou. Slunce, jezero poblíž, rustikální tvaroh a maso, vlastní okurky, rajčata, cibule atd. Nicméně ne, uvnitř je nějaká úzkost a neustále přemýšlení: „Musíme jít do města, odpočívat, ztrácím čas“a tak dále. Nehledě na to, že není třeba chodit do města - někteří klienti jsou sami na dovolené, s někým, koho pracuji na Skypu.

Když jsem v sobě zachytil takové myšlenky a zkušenosti (úzkost a úzkost), vzpomněl jsem si, že klienti také často přinášejí podobnou úzkost. Úzkost z toho, že nestihnou udělat něco důležitého, vina za jejich „nečinnost“a „lenost“. Navíc se jedná o klienty, obvykle docela úspěšné, tvrdě a tvrdě pracující a dosahující dobrých výsledků ve své činnosti.

Existuje dokonce popis určitého syndromu zvaného „víkendový syndrom“. Člověk, který hodně pracuje a tvrdě pracuje, neví, co se sebou v den volna, úzkost a úzkost rostou, čeká a nemůže se dočkat - kdy se vrátí do práce. Mluví také o workoholismu - když je pro člověka jen práce, vše ostatní je jednoduše ignorováno, vymazáno ze života.

Co způsobuje úzkost, čeho se bojí lidé, jejichž nepřetržitou, často velmi plodnou a efektivní práci najednou přeruší odpočinek - dovolená, den volna? Často tyto starosti vypadají zcela iracionálně. Tedy například strach z toho, že se mozek „zastaví“a nebude schopen znovu „nastartovat“v předchozím efektivním režimu.

Pamatuji si, že když jsem byl před více než 30 lety přijat do armády, mnoho známých mi radilo, abych si v armádě něčím naložil mozek - četl knihy, učil se anglicky atd. Říkali, že po 2 letech se lidé z armády vrátili úplně hloupí, zapomněli, jak myslet, a téměř nečetli. Naprosto vážně jsem se bál, že po armádě nebudu moci jít na vysokou školu a tam studovat, že se můj mozek degraduje. Takže strach, že na měsíc odpočinku v zemi, opalování na lehátku nebo provádění jednoduchých zemědělských prací, intelektuálně degraduji - zřejmě odtamtud.

Ve skutečnosti je to pro mě záhada. Opravdu jsem například za dva roky armády degradoval a byla tato degradace nevratná? Zdá se mi, že ne. I když to samozřejmě nemohu s jistotou říci. A pokud jsem nebyl po celé dva roky nízké intelektuální zátěže vrácen zpět na neandertálskou úroveň myšlení, může mi nečinnost (vlastně odpočinek) o víkendu nebo dokonce celý měsíc odpočinku ve venkovském domě tolik uškodit?

Další problém, kterému „workoholici“(vezměme toto slovo zde v uvozovkách, zdá se mi to ne úplně správné) čelí během odpočinku - pocit viny. Během nečinnosti se tito lidé cítí provinile. Jejich superego jim říká: „Jsi líný, musíš pracovat, nesedět“atd. Atd.

Musím vysvětlit, že se jedná o zprávy rodičů? Rodiče přece chtěli to nejlepší - aby z dítěte vyrostlo pracovité, ne líné, úspěšné, dosáhlo v životě hodně (zajistit jim, až zestárnou). Jedna z mých klientek mi řekla (ve skutečnosti píše poezii a velmi dobrou poezii), že když v mládí jen seděla doma na gauči (často se jí v tu chvíli rodily řádky nových básní), její matka, Když si toho všiml (seděl na gauči, ne na poezii), řekl jí: „Proč sedíš a uděláš něco?“

„Dělej něco, nesedej …“Také přísloví (úspěšně předstírající lidovou moudrost, ale ve skutečnosti jde o vkládání zpráv) přispívá: „Dívka musí pracovat“, „Obchod je čas a zábava je hodina “atd. Pravděpodobně z toho mají jistý užitek, ale lidé, jimž jsou tato sdělení určena, pod jejich vlivem a podvědomě je chápou jako absolutní pravidla, se začínají cítit provinile, když odpočívají, dokonce i zcela vyčerpaní některými aktuálními záležitostmi.

Co dělat? Psychoterapie na pomoc! Při sezení s psychologem si tyto zprávy vybavíte a analyzujete. Často - vidíte je nebo absurditu nebo skutečnost, že tuto zprávu nevědomky berete příliš doslovně - jako by práce, úsilí mělo být nepřetržité, jako byste neměli právo odpočívat. Není tomu tak - máte plné právo odpočívat, aniž byste byli mučeni vinou a beze strachu, že po dvou týdnech nebo měsíci odpočinku váš mozek natolik atrofuje, že se nebudete moci věnovat intelektuální činnosti.

Odpočiňte si hned teď! Až si přečtete tento příspěvek, udělejte si na chvíli volno. Jak to rád děláš?