Umění Udržovat Teplo V Prázdnotě

Video: Umění Udržovat Teplo V Prázdnotě

Video: Umění Udržovat Teplo V Prázdnotě
Video: Teplo v kostce - uhlí 2024, Smět
Umění Udržovat Teplo V Prázdnotě
Umění Udržovat Teplo V Prázdnotě
Anonim

Umění udržovat teplo v prázdnotě.

Je mi taková zima, že v tomto prostoru mrznu, nedokážu se zahřát ani spálením. Je mi zima, zahřejte mě, obklopte neproniknutelnou zdí, aby nebojácný vítr neodnesl teplo mého srdce, zavřete mě do dlaní a dýchejte na mě, dýchejte. Tvůj dech mě zahřívá, já pro nás dva hořím a osvětluji cestu, nosíš mě v dlaních a dýcháš a já v tichém tichu neproniknutelné propasti pálím a osvětluji naši cestu. Zahřej mě, neboj se, nech mě žít v tvém náručí a na oplátku tě zahřeji. Je mi zima, mrznu.

Bylo toho tolik řečeno, tak málo zbývá, pečlivě vybírejte každé slovo, vše na něm závisí. Soustřeďte se na plýtvání, nenechte se rozptýlit, okamžik zničení je již velmi blízko, devastace nevyhnutelně přijde, pamatuje si vás. Svoboda devastace divokému řevu bušících kol vagónu metra, něco takového vytváří smysl, hlasy, hlasy, neslyšitelné hlasy pronikají autem svými výkřiky, tichými očima a rukama, rukama hledajícím někoho na zahřátí. A prázdnota, platforma je plná prázdnoty shromážděné v prázdnotě, spousta pohybu, spousta myšlenek, zanedbatelný málo vzduchu a chcete dýchat všechno kolem a ožít na povrchu pocitů, probudit se v teplé posteli z sluneční paprsky na tváři, slovní hříčka, nic víc. Ťuk ťuk.

Sníh, není studený, je zamrzlý v mé existenci jako předmět mé oddanosti teplu a světlu, bije přímo do očí, zbaven pocitů, bolí, bez urážky nebo lítosti, prostě to tak musí být způsob. Mrznu a sníh padá dál, pomalu padá ve svém posledním tanci, rezignovaně vyměněn za poslední slovo, beze slov, jen krása a smrt z tepla. Je to čistá láska, osvobozená od kontaktu s chladnou, tvrdou, neopětovanou zemí. Jak tu nemůžete zemřít? Každý si přece přeje toto: osvobodit se od lásky a zahřát se v paprscích poledního slunce. Ne, ne všichni, ne všichni. A já mrazím, jsem součástí této chladné zimy své duše, jsem její součástí a topení v mé posteli mi nepomůže, čekám na teplo, skutečné teplo, které oslepuje a spaluje nedbalou pomalost mého života. Miliony sněhových vloček kolem mě umírají, tanec mě krouží, já mrazím v kulatém tanci smrti, vidím kolem sebe mnoho dlaní, ale nikdo mě nezahřívá.

Hlas chladu je cítit na kůži, zpívá píseň, fouká melodii, blokuje slunce přede mnou, sfoukává ode mě tvé teplo, odhání mé výpary, které tě obklopují. Slunce moje, zahřej mě nebo se mnou zmrzni. Nechci vám nechat poslední slovo, já jsem Kai a vy jste Sněhová královna a vy, mé studené slunce, se neodvažujte zmizet vedle mě, když tak nutně potřebuji teplo. Odcizení nás spolkne bezzubými ústy, mé slunce, jsi tak chladný, že se tvé dlaně proměnily v kliky dveří, které jsou vždy zavřené, já je táhnu, ale marně. Představte si, že jsem si nikdy neuvědomil, že držet se studené kliky zamčených dveří je můj způsob, jak se zahřát. A ty mě zahříváš, ale moje dveře jsou zavřené a klika v mých rukou se mění v led.

Je mi zima, tak zima, tuto zimu. Bezútěšnost je tady, poblíž, objímá mě, říká, že je teplé slunce, ale já mu nevěřím. Žádná víra v prázdnotu, ne, jen

jedna nepřetržitá zima. A sníh.

Doporučuje: