Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?

Video: Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?

Video: Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?
Video: PROČ (NE)STUDOVAT VEJŠKU? 2024, Smět
Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?
Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?
Anonim

Mnoho klientů, kteří mě kontaktovali, se obávají, že mají nízké sebevědomí. Když začneme rozumět, nastane paradoxní situace: sebeúcta je nízká a úroveň aspirací vysoká.

Přeloženo z psychologického ptačího jazyka, to znamená, že člověk chce hodně, ale považuje se za nehodného. Vzniká intrapersonální konflikt, který se projevuje navenek: člověk se střetává v práci, s přáteli a příbuznými. Protože mu to prostředí nevyhovuje a on to není schopen změnit, protože. bojí se jiných podmínek a jiného prostředí.

Nejsmutnější na tomto případě je, že člověk celou situaci nevidí a nechápe, není možné, aby za ní šel. I když se obrátí o pomoc na psychologa, není pro něj snadné to udělat. Není však nemožné, pokud se člověk rozhodl.

Vysoká sebeúcta je často zaměňována s nedostatečně vysokou sebeúctou. A proto se také bojí vysokého sebevědomí. Vysoká sebeúcta není pýcha, domýšlivost ani narcismus.

Tento vlastní pocit: „Chci, můžu a dosáhnu a dosáhnu. Musím toho hodně udělat a nebude to vždy příjemné a zajímavé, ale projdu si to. A ze svých plánů jsem již udělal 10% / 1/3 / 3 bodů “.

Navíc ten člověk ví, proč to dělá. Má cíl, sen a úkol.

Co se stane, když je sebevědomí nedostatečně vysoké?

Jsou to lidé - „dárky“. „Přišel jsem! Miluj mě! Jsem to já! Nemiluj? Nedáš? Nesplňujete moje potřeby? Jsi špatný! Nejsi hoden společenství se mnou!"

A opět je tu rozpor - očekávání nebyla splněna, člověk z tohoto prostředí odejde nebo se pokusí dokázat, že je „dar, podívej se pozorněji“. Výsledkem je, že jako možnost leží na gauči a sní o velkém a krásném autě.

Každý z nás byl určitě v takové situaci, kdy se cítil ze všech nejhůř, když byl „dar“, a také, a když byl v proudu, cítil, že dosáhne svého cíle.

Je důležité rozlišovat jedno od druhého a nezůstávat dlouho v prvních dvou situacích, vždy existuje východisko, adaptivní člověk si vždy najde východisko sám nebo s pomocí dalších lidí.

S největší pravděpodobností se mě ptáte, co je normální sebeúcta? Řeknu, že nemám smysl odpovídat. Pojem normy v psychologii není snadné definovat. Je možné, že adekvátní sebeúcta je, když je člověk spokojený sám se sebou, se svým okolím a světem kolem sebe. Spokojený ne situačně: „Teď jsem spokojený, ale zítra je všechno špatné a všechno je ztraceno“, ale jsem spokojený obecně, navzdory obtížím a problémům, které vznikají.

Co je normální sebeúcta, můžeme s vámi probrat v komentářích. Pište, vyjadřujte svůj názor, ptejte se.

Doporučuje: