2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Představte si konvenční linku s respektem na jedné straně a neúctou na druhé straně. Na něm jezdec, který zvyšuje nebo snižuje intenzitu zážitku.
V závislosti na poloze posuvníku na naší podmíněné linii se mění naše vnitřní sebeuvědomění a chování.
Senzor respektu, říkejme tomu tak, má funkci automatického ovládání podle dříve nastavených podmínek.
To znamená, že tyto procesy můžeme řídit pomocí povědomí, nebo je můžeme nechat jít sami.
V dětství jsou programy pro senzor nastaveny naším blízkým prostředím, ze kterého se vytváří koncept úcty k sobě samému a k druhým.
Jak rosteme, získáváme stále více síly a kontroly nad sebou, ale pouze tam, kam naše vědomí dosáhne. Některé hluboké a silné postoje zůstávají v bezvědomí, nežijí, neanalyzovány a skrytě ovlivňují naše vnímání světa.
S věkem tedy získáváme schopnost analyzovat, samostatně se rozhodovat, měnit názor atd.
Iluze, že když mě někdo přesvědčil, že ke mně není nic, co by mě mělo respektovat, se může stát úskalím na cestě k sebeúctě, pak by mě měl také někdo přesvědčit. A já zase toho musím někoho přesvědčit.
A člověk se může dostat do pasti, ve které jeho sebeúcta a vlastní hodnota závisí na názorech ostatních. Pak můžeme hovořit o nedostatečné podpoře uvnitř.
Pokud projevují respekt, pak je vše v pořádku, ale pokud ne … svět se zhroutí, člověk ztratí klid, začne si dělat starosti a snaží se dokázat, že není velbloud.
Pak přijdou pánové psychologové a mluví o notoricky známém přesouvání odpovědnosti za svůj život na ostatní.
Uvědomil jsem si, že jak senzor, tak posuvník jsou ve mně a programy, i když jsou napsány někým, jsou stále moje osobní věci, což znamená, že se mohu rozhodnout, co bude uvnitř a co je zastaralé a bude třeba to vyměnit.
A to znamená, že už nepotřebuji pronásledovat ostatní a prosit o jejich respekt, protože tímto posuvníkem mohu pohybovat sám, což zase ovlivní mé chování a postoj k sobě a ke světu.
A svět … svět přijme to, co čte ve vašich očích, ve vašich činech, ve vašich slovech.
Doporučuje:
Sebeúcta Není Věčná
Sebevědomí toto je koncept, který na první pohled vypadá, že není nikde jednodušší, abych ho použil ve všech směšných článcích, které jsem viděl. No řekněme, sebeúcta, co je zde nesrozumitelné, je hodnocení sebe sama, tady není o čem diskutovat.
Záchvat Paniky Nebo „Málem Jsem Zemřel A Oni Mi řekli O Nějaké Hlavě“
V tomto článku o záchvatu paniky uvedu dva body. První je o rozpoznání panického záchvatu samotného a chování po něm (proto bude mnoho prohlášení od klientů, počínaje titulkem), a druhé - o stručném popisu práce, aby došlo k porozumění tomu, co lze očekávat od psychoterapie.
Co Je To Sebeúcta Ve Skutečnosti Nebo Co Určuje Kvalitu Vašeho života (část 2)
No, pokračujme. V předchozím díle jsme zkoumali, co je to sebeúcta, jaké základní funkce plní, jak jsou sebevědomí a sebeúcta propojeny, jaké povahové vlastnosti mají sebevědomí lidé, a také jsme zkoumali různé druhy sebeúcty. Pokračujme v chápání tohoto zajímavého jevu.
Co Je To Sebeúcta Ve Skutečnosti Nebo Co Určuje Kvalitu Vašeho života (část 1)
Sebeúcta člověka v jeho životě hodně určuje. Je to klíčový nástroj, který je výchozím bodem při hledání cest k dosažení cílů, je pákou k dosažení cílů. Je to prostřednictvím sebeúcty, že je určen systém hodnot člověka, jeho životní ambice, a pak může člověk dosáhnout cílů a jakým způsobem je dosáhne, úspěch či neúspěch ve společnosti, dosažení požadovaného, harmonický vývoj.
Sebeúcta: Vysoká Nebo Nedostatečně Vysoká?
Mnoho klientů, kteří mě kontaktovali, se obávají, že mají nízké sebevědomí. Když začneme rozumět, nastane paradoxní situace: sebeúcta je nízká a úroveň aspirací vysoká. Přeloženo z psychologického ptačího jazyka, to znamená, že člověk chce hodně, ale považuje se za nehodného.
