Přijetí Sebe Sama Nebo Pro Dívky O Hodnotě První Lásky (z Cyklu „Psychoterapeut Bez Masek“)

Video: Přijetí Sebe Sama Nebo Pro Dívky O Hodnotě První Lásky (z Cyklu „Psychoterapeut Bez Masek“)

Video: Přijetí Sebe Sama Nebo Pro Dívky O Hodnotě První Lásky (z Cyklu „Psychoterapeut Bez Masek“)
Video: Koukněte, co dělají tyhle ženy v armádě s muži v posteli. Tohle musíte vidět... 2024, Smět
Přijetí Sebe Sama Nebo Pro Dívky O Hodnotě První Lásky (z Cyklu „Psychoterapeut Bez Masek“)
Přijetí Sebe Sama Nebo Pro Dívky O Hodnotě První Lásky (z Cyklu „Psychoterapeut Bez Masek“)
Anonim

V sedmnácti letech jsem se poprvé velmi hluboce zamiloval do chlapa, který byl o tři roky starší než já.

Byl nádherný teplý podzim. Právě jsem nastoupil do prvního ročníku lékařské akademie.

S trémou vzpomínám na sladkou chuť melounu, kterou jsme s přítelem postupně přetáhli do našeho bytu v soukromém domě, který jsme si společně pronajali, a pak jsme ho večer snědli na terase a smáli se, nevzpomínám si, co …

Bydlel vedle a často k nám chodil na návštěvy …

Když se ale ukázalo, že se nemůžeme scházet, protože už měl přítelkyni, kterou miloval a kterou si nakonec šťastně vzal, a když mě něžně objal, políbil mě na tvář a řekl: „Milá Irochko, stále budeš mít všechno! “, - Byl jsem si jistý, že můj život skončil!

Ten večer a v příštích několika týdnech jsem hořce plakal … Jen stěží jsem se přinutil vstát z postele a chodit do tříd, které, ačkoliv pro mě byly zajímavé, v té profesi jsem se neviděl, a přesto jsem velmi studoval pilně, to je vynikající … chodil jsem s přáteli na koncerty a do divadla … A dokonce jsem se s někým setkal … Ale v hloubi duše jsem pevně věřil, že můj život stále skončil a nikdy nezačal …

Ale jak jsem se tehdy mýlil!

Koneckonců, nyní z výšky minulých let, zkušeností, hloubky pocitů a mého vzdělání (mimochodem, na konci akademického roku jsem si přesto vybral povolání podle svých představ a šel studovat jako psycholog) "Nyní velmi jasně chápu, že toho večera můj život podle skutečnosti ve skutečnosti teprve začal!"

A proto…

Naučil mě cennou lekci, že v životě nedostáváme vždy to, co chceme, a že to vlastně není tragédie, ale podnět k ztělesnění dalších stejně (a možná ještě více) důležitých snů a tužeb. Nebyl to snadný krok na cestě k přijetí sebe sama …

Po tomto velmi dramatickém rozhovoru podle standardů sedmnáctileté dívky jsem začal psát spoustu poezie (dobré i ne tak dobré), z nichž to nejlepší již vyšlo v prestižním literárním časopise v únoru. A právě tehdy jsem uvěřil, že mám talent na psaní, že je cenný a že může přinášet potěšení nejen mně, ale i ostatním. Ještě jeden krok na cestě k sebepřijetí …

Přijal mé pocity a sdílel je jako sobě rovné. Ano, nemohl je oplatit, ale přijal je a sdílel své vlastní. Nevím, co může být krásnějšího, než když někdo přijímá pocity druhého beze strachu a úsudku. Koneckonců tím ukazuje, že „Jsi pro mě jako člověk důležitý!“a že „nebojím se tebe a tvých pocitů!“To byl další krok na cestě k sebepřijetí …

Pak jsem udělal mnoho dalších kroků na této obtížné a obtížné Cestě a vím, že udělám neméně.

Ale škoda, že jsem tomu všemu nerozuměl, když jsem tak hořce a upřímně oplakával svou lásku, která se plně neuskutečnila a když jsem nechtěl žít.

Přesto je skvělé, že to teď chápu, když život nejde jen tak dál, ale uprostřed svých nejkrásnějších projevů.

A je pro mě vlastně velmi vzrušující a příjemné si to teď pamatovat, když už toho opravdu hodně je a určitě bude mnohem více!..

Doporučuje: