Emoce A Kontakt

Video: Emoce A Kontakt

Video: Emoce A Kontakt
Video: Uvedomte si sve emoce a zvitezite nad vsim 2024, Smět
Emoce A Kontakt
Emoce A Kontakt
Anonim

Jak naučit dítě nebát se svých emocí, dokázat je rozpoznat a žít? Rodiče mohou svému dítěti účinněji pomoci vyrovnat se s emocemi, pokud samy vědí, jak se svými emocemi zacházet, být s nimi v kontaktu. Častěji než ne, zacházíme se svými emocemi tak, jak se chovali naši rodiče, když jsme je prožívali. Pokud například v dětství dítě plakalo, zůstalo samo nebo rodič předstíral, že se nic neděje, pak se dítě mohlo rozhodnout, že slzy by se měly stydět, skrývat a neukazovat. Nebo se mohl bát být sám se svými emocemi a ze všech sil se pokusit potlačit slzy, aby s ním matka začala komunikovat a neignorovat. V dospělosti se pak takový člověk všemi možnými způsoby vyhne vyjadřování smutku, nedovolí si plakat a tyto pocity silně potlačí.

Pokud v dětství, když se projevovala radost, dospělí reagovali větou: „Proč se směješ, brzy budeš plakat!“, Pak po chvíli může vzniknout zákaz otevřeného projevu radosti.

Nebo pokud je dítě naštvané, někdy jsou rodiče naštvaní na oplátku. Pak se dítě může ještě více rozzlobit a může také použít hněv, aby získalo kontakt.

Dítě se bude moci naučit žít své emoce, pokud je rodič v tuto chvíli v kontaktu s dítětem. Kontakt se může projevovat různými způsoby. Mohlo by to být objetí; konverzace a vysvětlení toho, co se dítěti děje; prostě být poblíž (ale zároveň rodičovi nevadí jeho vlastní podnikání, ale upírá svou pozornost na dítě); vysvětlení situace, která vzbudila pocity; nabízí možnosti, jak se vypořádat s pocity nebo situacemi atd.

Někdy existuje námitka, že pokud je dítěti poskytnut kontakt při vyjadřování silných pocitů, pak tyto pocity konkrétně projeví, aby upoutalo pozornost. Například pláč při manipulaci s dospělým. K takovým situacím nejčastěji dochází, pokud je potřeba kontaktu dítěte s rodičem dítěte málo uspokojena a dítě získává pozornost rodiče, až když se něco stane. Pokud je uspokojena potřeba kontaktu, pak dítě nepotřebuje tímto způsobem přijímat pozornost dospělých.

Kontakt s dítětem je nezbytným základem, aby se dítě naučilo prožívat své emoce, a ne je ignorovat či potlačovat. Pokud dítě získá kontakt, pak se může učit a rozvíjet své dovednosti.

Rodič kontaktem s dítětem vytváří jakýsi bezpečný prostor, ve kterém může dítě projevit svůj stav a cítit se chráněno a přijímáno i při obtížných zkušenostech. To se stane, když rodič dítě obejme a dá mu čas k pláči. Poté se dítě dozví, že jeho pocitům může být dán prostor a čas na jejich projevení. A může to být jak vnitřní prostor, tak vnější. Pokud je uvnitř prostor, kde lze tuto emoci lokalizovat a zároveň není potlačována ani ignorována, pak si můžeme vědomě vybrat, jak a kdy ji vyjádříme.

Dalším krokem může být pojmenování emocí a pocitů dítěte. Vokalizací emocí rodič učí dítě rozpoznávat pocity, které prožívá. Je šťastný, smutný, naštvaný nebo rozrušený. Dítě má slovník, který uvádí jeho podmínky.

Dalším krokem je naučit se vyjadřovat své pocity různými způsoby. Všichni jsme se tak či onak studovali a učíme své děti napodobováním, napodobováním, ale děláme to jen nevědomě. Můžeme však konkrétně nabídnout dítěti různé způsoby vyjadřování pocitů. Tyto metody mohou být konstruktivní i destruktivní. Když jste například naštvaní, mluvte o ní, zvyšte hlas, vrčte, bušte do polštáře nebo boxovacího pytle atd., Pláčte, když jste smutní, požádejte o objetí atd. Skočte společně a ječte radostí, sladce se natáhněte rozkoší. Můžete nakreslit nebo vyjádřit emoce na papír v nějaké barvě. Můžete si vybrat pohádku nebo příběh s podobnou situací, nebo při čtení něčemu dítěti upoutat jeho pozornost na to, jak postavy reagují, projevovat emoce a chovat se v různých situacích. Pro jednu rodinu mohou být některé způsoby vyjadřování přijatelné, pro jinou nikoli.

Když dospělý zůstane v kontaktu s dítětem a jeho pocity, učí ho to také zůstat v kontaktu se svými zkušenostmi a nenechat se jimi zastrašit.

Vaše Natalia Fried

Satya byla napsána ve spolupráci s Aidou Abramovou

Doporučuje: