2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Moje bolest, miluj mě.
Scéna jedna.
Osamělá buňka, ve které matka sedí bolest způsobenou dítětem, když se narodil, a připravila ji o její obvyklý život, tj. iluze, následovaná nevinností. Matka trpí a cítí se ve vězení svého nového obrazu matky a žalářník v ní je dítě. Dětský žalářník střeží bolest matky, čímž ovládá matku, svazuje ji k sobě řetězy na pažích a klíči na opasku, kterými zvoní, jde nahoru do cely a dívá se skrz kukátko na dveřích, jako by dívat se do duše matky. Dítě střeží bolest matky, zatímco on sám se nakonec stane vězněm v tomto vězení a je závislý na životě vězně, protože pokud vězeň zemře, nebude s ní moci být a mučit ji. Utrpení matky se pro dítě stalo smyslem jeho práce dozorce, postupem času se stal sadistou a dával najevo bolest své matky svou pseudo radost, že může být propuštěn, protože má takovou příležitost. Matčina bolest postupem času začala nevěřit v jeho štěstí díky jejímu tichému odmítání závidět jeho úspěchy a zlobit se na jejich demonstraci. Situace vede k tomu, že bolest matky se stává strážcem dítěte, které se stane vězněm ve vlastním vězení vedle osamělé cely bolesti matky. Matčina bolest otupila a ztratila vůli bojovat, rezignovala na fakt, že v tomto vězení zemře, což dítěti nevyhovuje, protože pak ztratí kontrolu a připoutanost k matce. Je uvězněn v pasti beznaděje a slepé uličky této situace a čeká, až se situace vyřeší smrtí bolesti jeho matky, a pak on, ne vrah a neporažený, opustí vězení, nebo může také zemřít. Neví, jaký bude konec, a bolest matky je také tichá, nepustí ho a nepokouší se uniknout nebo zemřít sama. Všechno jde pomalu a bolestivě. Vězeň a dozorce změnili místo a nyní vězeň mučí stráž a mlčí. Hlídač prosí o milost, ukazuje vězni, že by bylo skvělé zemřít, a vydírá bolest matky svou touhou zemřít. Matčina bolest v reakci mlčí. Hlídač je mučen.
Scéna dvě.
Všechno začíná tím, že dítě hledá matku, aby si s ní mohlo hrát, a při jeho hledání jde k matčině hlasu podobnému nervóznímu mumlání a stížnostem na nespokojenost se životem (tyto stížnosti pak zamumlá hlídač při pohledu zamřížovaným oknem do cely na bolest matky). Dítě přejde k hlasu a vejde do domu, kde matka stojí před zrcadlem a mluví tam svým odrazem. Odchází do práce, což se jí podle ní moc líbí, protože na tom spočívá, a to je pro ni výlet na svobodu z vězení, ve kterém žijí její rodiče (její předci, její rodina, ve které vyrůstala), a ve kterém je nucena žít vedle nich je ona (její city k matce). Odejde a dítě zůstane samo v domě, podívá se do zrcadla, kam se matka podívala dříve, a vidí, jak se v zrcadle objevilo „skrz zrcadlo“ve formě zdi obklopené zdmi, jako je osamělá cela a v této mlze sedí jeho matka, její odraz a její bolest … Takto vstupuje cela na samotce, vězeň a dozorce.
Scéna tři.
Vše začíná láskou dítěte k matce a jeho touhou hrát si s ní (sebepoznání). A začíná si hrát s matkou, která zůstala, tj. s bolestí své matky se ji snaží oživit, cítí její mrtvou část duše, řekne jí novinky a řekne jí, co chce dělat a jak hrát. Časem chlapec vidí zbytečnost svých pokusů vytáhnout bolest z mlhy a sám vidí, že nechce jít za matkou do mlhy, a zvykne si na roli pozorovatele u zrcadla. Pak se to rozvine v jeho experiment na způsobení bolesti matce (bolesti na matce), tím, že dělá všechno proto, aby ji dráždil, to ho stimuluje k dalším takovým činům. Stává se z toho vězení, kde dospělý chlapec (podoba Petera Pena, Carlsona) mučí svou matku a šuká se. Začne chápat, že je ve vězení kvůli ní, kvůli její neochotě jít s ním ven a hrát si s ním, a to ho rozzlobí. Potom ho jeho hněv omrzí a přestane si hrát na strážce. Pak začne chápat, že se sám stal vězněm a už prosí o milost bolesti své matky, aby ho osvobodil. Nevěří mu, cítí, že cítí jeho nepravdivost v tom, že ji nemůže opustit, protože on sám je zde dozorce a to ho ještě víc rozzuří. Čeká, až zemře, kopíruje její tiché ticho a tupé sezení na místě. Očekává, že zemře jako první, ona očekává, že odejde a nechá ji bez něj (fantazie, jak se zbavit viny před dítětem a jeho matkou). Oba mlčí.
Doporučuje:
Můj život, Moje Volba, Moje Zodpovědnost
Jak často se setkáváte s lidmi, kteří si stěžují na život? Myslím, že každý den … Mluvím o lidech - „dětech“nebo „obětech“. Takoví lidé obvykle mluví o svém životě, že je všechno špatně: nejsou peníze, manžel je špatný, manželka je svině, není práce, neustále jsem nemocný … no, obecně platí, že všechno nedopadnout dobře … A když se zeptáte takového člověka, co je špatně, proč se to děje?
Miluj Se, Ty Svinstvo! Poznámky Psychoterapeuta
Věděli byste, jak často mě lidé kontaktují s prosbou „Potřebuji se mít rád“. Spolu s rostoucím sebevědomím je to nejsledovanější téma. Brzy vyvěsím na dveře ceduli s nápisem „Tady se obnovuje sebeúcta“. Myslíte si, že se opravdu chtějí milovat takoví, jací jsou?
„Jsem šťastný, Když Jsi šťastný!“Nebo „miluj škrtiče“
Slyšíte náhodou na svoji adresu větu: „Jsem šťastný, když jsi šťastný!“? Od někoho z příbuzných, přátel, od milovaného člověka? .. Pamatujete si, jak to vnímáte? Pokud je to podráždění, vztek, vztek nebo dokonce zoufalství, pak je možná vedle vás člověk, který má silnou emoční závislost.
Moje Břicho Je Moje Záchranné Lano
Z čeho jsou zachráněny další záhyby na žaludku? vycházeje ze skutečnosti, že „pokud ano, pak to někdo potřebuje“, narostlo vám břicho z nějakého důvodu. tělo vždy řeší problémy osobnosti - „potřebuješ něco? pochopit to! " Jaké úkoly osobnosti tedy přebytečná tuková hmota po obvodu řeší?
Prosím, Miluj Mě
Děsivá, ale šíleně běžná dynamika ve vztazích: žena se dívá do mužových úst ve snaze uhodnout jeho touhy a upravit ji tak, aby její emocionální a fyzické potřeby odpovídaly potřebám jejího prince. Dívky mé generace (25-35) let a přibližně podobného věku se i při výchově inspirovaly myšlenkou, že muž je neuvěřitelná hodnota.
