Analýza. Svět, Který Nesplňuje Mé Potřeby

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Stává se, že jsme přesně takoví, jací jsme. Kdo za to může nebo díky komu se to všechno stalo, v jakém prostředí se to všechno stalo a je zde nějaký podíl na štěstí nebo neúspěchu. Všechny tyto otázky lze vždy a všude slyšet při analýze konkrétního případu životní situace. Ale co když existuje silná víra, že svět nesplňuje naše potřeby?

Pro začátek stojí za to ujasnit si, jaký je svět v tomto případě a z čeho a od koho se skládá. Podíváme -li se trochu zpět, uvidíme, že svět na začátku našeho života byl představen v podobě matky, která byla představitelem světa v našem vnímání. Poté, jak rosteme a rosteme, začínáme rozlišovat sebe, lidi a vlastně i svět ve zbytkovém objemu, ve kterém se nachází, tj. ve všem, co nás obklopuje. V důsledku toho idea světa, který neuspokojuje potřeby, vzniká na samém začátku života a je spojena s jednou konkrétní osobou. Zde můžete na toto téma hodně diskutovat a kvůli jednoduchosti se budu věnovat právě tomuto modelu vývoje obecné nespokojenosti.

Dostali jsme se tedy do další fáze svého života a žijeme ve světě, který podle našeho názoru neuspokojuje naše potřeby. Jaké jsou v tomto případě potřeby? Pokud se budete řídit výše popsaným modelem, pak to jsou tyto základní potřeby, které mohou být dítěti k dispozici, tj.: bezpečí, láska, přijetí, naplnění (sytost), a mezi tím vším bych také vyčlenil přítomnost předmětu-objektu vztahy a možnost experimentování s nimi (kreativní část). Jako dospělí cítíme nedostatek jedné z těchto složek a převádíme tyto nevědomé aspirace na tyto složky do smysluplných (procházejících vrstvou naší obrany) tužeb. Výsledkem je žízeň po penězích, moci, uznání, touha být módní a slavná a v důsledku toho buď maniakální touha získat všechno toto bohatství, nebo depresivní vyhýbání se našemu zasahování do kontaktu se světem a lidem za právo vlastnit toto bohatství. Nemyslím si, že obě možnosti v akutní formě mají výhody nebo nevýhody, prostě nás nevedou k požadovanému cíli. V žádném jiném případě ve skutečnosti neuspokojíme naše skutečné potřeby. Věřím, že mohou být spokojeni buď přímo (matka-dítě), nebo formou „přepracovanou“v analýze dlouhou cestou uvědomění si a přijetí sebe sama, své ztráty a schopnosti s tím něco udělat.

Přesto, jak mohu žít ve světě, který nesplňuje mé potřeby? Jak můžete odolat odporu, který vychází zevnitř (potlačený hněv), nebo nepodlehnout transformační síle nenávisti a nestat se falešnou osobností (osobou)? Myslím si, že variabilita forem, kterými se můžete stát v důsledku nespokojenosti, je mnohonásobně větší než variabilita forem, kterými se můžete stát tím, že budete spokojeni. Na otázku „jak žít“a „co dělat“nemám odpověď. Nemám žádné šablony a klišé pro okamžitou akci a pomoc v nouzi. Ano. V tomto neuspokojivém světě (drogy, alkohol) existuje anestezie, ale nic nevyléčí ani nevysvětluje. Ukazuje se, že můžete žít tak, že budete zkoumat problém a hledat způsoby, jak jej vyřešit, budete jej prožívat znovu a budete opravovat „nesprávně asimilované“prvky. Je to jako trénink akrobacie, pro správné provedení kotrmelců musíte mnohokrát upadnout a s každým dalším pokusem je cvičení stále poddajnější a snadno stravitelné.

Obnovit sebe a svůj vztah k neuspokojivému světu je těžká a namáhavá práce (pokud neberete v úvahu souřadnicovou osu drog - hypnóza). Dobré věci trvají dlouho.