VAŠE VÝROBA MUSÍ BÝT MOTÝLKY

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Nejzákladnější problém pro nás jako učitele se objevuje, když se snažíme přinutit speciální dítě „chodit ve formaci“- provést i jednoduchý úkol, ale určitě jako všichni ostatní. Přitom v našich metodách nezaznamenáváme úlovek. Snažíme se upřímně najít přístup k dítěti - snažíme se stimulovat pochvalou, místo trestu omezujeme potěšení, nabízíme herní formu a různé techniky testované psychology atd. Ne, že by metoda byla špatná nebo že dítě je klopýtnutí, to znamená, že jeho mozek není schopen naučit se struktuře a funkci této „struktury“tady a teď.

Dítě se může nenávidět za to, že neumí elementární věci („je to jednoduché jako 2 x 2“), sebe-bičování zesílí, když je tvář trenéra, učitele nebo rodiče naštvaná. Pocit hluboké frustrace povede k nevhodnému až agresivnímu chování … Ale při pohledu na navenek naprosto zdravé a přiměřené dítě si jen málokdo vybaví fakt, že mozek tuto manipulaci (funkci, dovednost) zatím nepostavil do skládačky. Když už mluvíme o hádankách!

*****

Představte si, jak jste dospělí a chytří skládáte obrázkovou hádanku (velmi jednoduchá, 60 prvků). Získáte krásnou kresbu, ale najednou je zřejmé, že chybí 2 hlavní prvky a vy nemáte tušení, kam se poděli. Skupina podpory vás chválí tím, že vás stimuluje, a jste ohromeni, protože opravdu chcete splnit jejich očekávání, ale hádanky opravdu ne … Když si to neuvědomují, lidé kolem vás začínají být nervózní, spěchejte - ztratíte se, myslíte si, že jste udělali něco špatně, změňte na místech další prvky, spojte to, dopadne to ještě hůř, ze zmatku můžete dokonce zapomenout, jaký obrázek by měl být zpočátku. Podpůrná skupina spěchá na pomoc a zve vás k relaxační hudbě, dýchání, procházce, roztržitosti a samozřejmě budete všechno znovu sbírat, ale 2 hlavní fragmenty budou stále chybět. Můžete si dělat, co chcete, a váš tým podpory vás může stimulovat různými způsoby, od potěšení po hrozby, ale pokud hlavolamy fyzicky chybí, situaci nijak nezměníte.

*****

Velmi často považujeme koncept „individuálního přístupu“za něco, co stačí „najít páky vlivu na konkrétní dítě“. Ve skutečnosti individuální přístup primárně zahrnuje schopnost rozlišit problém, pro který dítě neakceptuje obecně přijímané pracovní algoritmy. Dokud neuvidíme, že podstata problému je v chybějících 2 hádankách, všechny naše pokusy přizpůsobit se dítěti budou zbytečné. Umění pedagogiky spočívá v nalezení „nenahraditelné mezery“, která by mu dala nástroj substituce … Něco, co může dítěti pomoci naučit se dovednosti nebo vykonávat požadovanou funkci, zatímco probíhá nápravná práce. (Jak nahradit hádanku, dokud nebude nalezena? V reálné životní situaci můj syn jednoduše doplnil chybějící prvek a nahradil jej).

Když mluvíme o vytváření kontrolních seznamů pro děti s poruchou pozornosti, o schopnosti hyperaktivních během hodiny vstávat, zalévat květiny, otírat tabuli nebo rozdávat sešity, o potřebě somatického kontaktu pro produktivní dialog atd. to jsou velmi dočasné berle, náhražky chybějících prvků, které jsou potřebné pro adekvátní vnímání sebe sama a rozvoj mozku. Bez nich obrázek nijak nevyjde.

Pokud dítě naučíte „dokončit kresbu“chybějícího a přijmete obrázek s „hotovým prvkem“, dítě se určitě naučí nahrazovat potřebné fragmenty, jakmile jsou nalezeny (mozek dozraje a dovednost bude doplněna chybějící prvek automaticky). Sám, bez nátlaku a tanečních písniček! Ale ne dnes nebo dokonce zítra, ale za rok nebo dva.

*****

V Elizarově loutkovém kruhu byly dvě děti se zdravotním postižením - on a jeho přítelkyně Zoe (ADD a ASD). Soubor každých šest měsíců shrnul trénink s novými výkony. Když zkoušeli další pohádku, moje matka Zoya a já jsme pochopili, že naše děti se nebudou moci účastnit rovnocenně s ostatními - existovaly složité texty, dialogy, intonace, techniky … ale učitel nikdy nepřišel na abychom si o tom „šeptli“. Vždy říkala, že práce je v plném proudu, všichni si vedou skvěle. A samozřejmě jsme měli obavy, aby děti celou show nějak nepokazily. Ale v den testovacího představení byli naši umělci odhodlaní a zodpovědní. Světla zhasla, v popředí se odehrála scéna, malí umělci dovedně manipulovali s panenkami, deklarovali básně, předváděli magické proměny a zezadu po celé představení motýli kroužili nadpozemskou krásou v rytmickém tanci.

Motýli! Ve hře jsme pro naše děti vytvořili speciální role

Později měli repliky, o rok později Elizar již prováděl synchronní techniky, po 3 letech se mohl podílet na produkcích s jinými dětmi na stejné úrovni.

*****

Myslím si, že každý z nás si dokáže zapamatovat některé dovednosti, které byly pro naše děti nad jejich věk obtížné. Byli jsme nervózní, naštvaní, naštvaní, naštvaní a vynakládali spoustu energie, abychom stihli čas. Ale uběhly 2–3 roky a vše fungovalo, jako by to šlo samo. Svou roli samozřejmě hrálo to, že jsme všechno nepustili náhodou, nadále přitahovalo dítě a nenápadně předvádělo techniku, ale hlavně jsme netlačili a nehnali jsme tabulky norem, dovolili jsme si v klidu reagovat, když ostatní srovnávali dítě s „již schopnými“vrstevníky.

Pokud uděláme seznam těch dovedností, které dnes dítěti podle věku chybí, a jen mentálně dáme příležitost tyto dovednosti projevit za 1–2–3 roky, navzdory kritice ostatních to bude morálně mnohem jednodušší, a to jak pro nás, tak pro pro dítě. Svět bude méně pichlavý a dítě nebude tak beznadějné) Musíte jen počkat, až „najdou všechny chybějící hádanky“, tj. dokud v mozku nevyzrají potřebné funkce. Když nahradíme strach z toho, že nepracujeme, se zpožděním, je tu velký prostor a příležitost pro lásku.