Máma Odešla. Dítě Se Nenudí. Je To Norma?

Video: Máma Odešla. Dítě Se Nenudí. Je To Norma?

Video: Máma Odešla. Dítě Se Nenudí. Je To Norma?
Video: Myslela si, že ji nikdo nevidí. To, co udělala zdravotní sestra, šokovalo všechny lékaře... 2024, Duben
Máma Odešla. Dítě Se Nenudí. Je To Norma?
Máma Odešla. Dítě Se Nenudí. Je To Norma?
Anonim

Maminka na dlouhou dobu odešla a zanechala docela drobek s někým, na koho nebyl zvyklý.

Nebo byla máma tak unavená a rozhodla se jet na dovolenou, odpočinout si od dítěte, kterému je 1-2-3 roky (nebo možná více).

Fuuuuh! Jaké štěstí, můžete vydechnout! Dospělý, u kterého dítě zůstalo, říká, že si na svou matku ani nevzpomíná!

Měli byste se radovat?

Ve skutečnosti je to alarmující symptom.

Představte si, že s někým chodíte delší dobu. Vypadalo to, že jsou do sebe velmi zamilovaní. A pak jsi musel na pár týdnů odejít. A váš partner se vůbec nenudí. Ani kapka. Nepamatuje Pravděpodobně se hned objeví myšlenky: „Proč mě nemiluje?“

Ale ve vztahu k dítěti to tak být nemůže. Nemiluje jen svou matku, ale pro něj je stále vším, celým světem. A najednou se nenudí. Je to zvláštní, že?

Často se zdá, že jen malé děti málo rozumí.

Ano, nerozumí všemu, proto je odloučení pro ně ještě obtížnější a zranitelnější. Hodinky bez matky, den, nemluvě o týdnu, pro dítě jsou nekonečná věčnost. Nemohou pochopit, KDY se maminka vrátí. A vrátí se? Navíc vzhledem ke svému věku stále absolutně nemají schopnost dál cítit spojení s matkou na dálku.

A tato zkušenost se ukazuje být tak neodolatelně silná, bolestivá, že nastupuje emocionální otupělost. A vypadá to, že je vše v pořádku. Dítě je aktivní, radostné, nebo není jasné, proč jsou od nuly tisíce záchvatů vzteku a rozmarů.

Ve skutečnosti je dítě stále v nejsilnější úzkosti, ale ukazuje se, že je zablokováno. Přeci jen nemůže sám začít mluvit o své matce, i když už je schopen mluvit.

A jak začít mluvit o tom, kde je máma, že vám chybí, když se všichni kolem ze všech sil snaží chovat, jako by se nic nestalo, a v žádném případě vůbec nepřipomenout mámu, údajně to bude pro dítě? Jako byste mohli zapomenout, že tam není máma. A tak náhodou si pamatovat.

Často to vypadá, že pokud se dítě nenudí, nenudí, nebrečí, je vše v pořádku.

Je normální, že psychika pláče a nudí se.

Ale k tomu musí existovat dospělý, který důvěřuje dítěti a který přijímá slzy. A nezačíná ze všech sil, aby od nich dítě odvrátil.

Pokud nám někdo šíleně chybí, až k slzám, tak se nám chce plakat. A všude kolem: „Ano, spojte se! Nebreč! Budete se cítit lépe nebo se bolest a boule v krku ještě zhorší? Ano, a tíha skutečnosti, že není absolutně nikdo, s kým by se mohl podělit o váš smutek.

A pokud je to těžké pro dospělé, je to pro děti nesnesitelné. Psychika proto přichází na pomoc a blokuje všechny bolestivé pocity. To je dobré pro život, ale nebezpečné pro vývoj dítěte.

Pokud matka dlouhodobě odešla nebo odešla a dítě je malé, je důležitější nedělat vše možné, aby dítě neplakalo a nechybělo mu jeho matka. A být u toho a říct: „Miláčku, chápu, že ti moc chybí tvoje máma. Pomůžu ti to překonat."

Vezměte si slzy, záchvaty vzteku, útěchu.

Ostatně, jinak dětská psychika prostě blokuje bolest. Někdy to ale v člověku zůstane na celý život.

A z nějakého důvodu může mít takový dospělý strach z blízkých vztahů, nevědomý pocit, že přinášejí bolest, že je nemožné důvěřovat, je bezpečnější být jedním nebo neotevřít druhému úplně. Nebo vágní pocit, že nejsem úplně takový, ne cenný v sobě, není žádoucí.

A čím dříve dítě mělo takovou zkušenost, tím hlouběji do nevědomí je potlačováno, což komplikuje jeho vypracování v dospělosti.

Nebo ji psychika dokáže úplně „vymazat“z paměti, aby nebylo tak bolestné si to pamatovat.

Ale nevzpomenout si neznamená vyjmout z nevědomí a přerušit jeho vliv na život.

Doporučuje: