Spoluzávislost A Touha Zachránit Jako únik Před Impotencí

Video: Spoluzávislost A Touha Zachránit Jako únik Před Impotencí

Video: Spoluzávislost A Touha Zachránit Jako únik Před Impotencí
Video: Síla Konfrontace 2024, Duben
Spoluzávislost A Touha Zachránit Jako únik Před Impotencí
Spoluzávislost A Touha Zachránit Jako únik Před Impotencí
Anonim

Někdy se cítím bezmocný. Pro mě je to jeden z nejnáročnějších pocitů, protože tady není energie, ale určitě chci něco udělat. Protože před touto nesnášenlivostí a vlastním selháním chcete utéct kamkoli: ve vzteku, ve vině, v zášti, v aroganci - kamkoli, ale prostě nezůstanete tady. V bezmoci.

K tomuto zážitku se můžete dostat v různých situacích:

  • Když si člověk stěžuje, víte, jak pomoci, ale nabízenou pomoc kategoricky nepřijímá.
  • Když krásná dívka naproti hořce pláče z nesnesitelné samoty a touhy po blízkých vřelých vztazích, ale už týden sabotuje jakékoli možnosti setkání s mužem.
  • Když vidíte, jak milovaný trpí, může se dostat do záchvatu, nebo může snášet násilí, ale je v pořádku. „Každý žije takto, toto je můj kříž - a já ho nosím.“
  • Když člověku strašně ubližuje fakt, že se mu rozpadají iluze, a ptá se mě: „Řekni mi, že se vrátí, protože bez něj nemůžu žít! Prostě řekni pravdu!“
  • Když zjistíte, že váš vrstevník má nevyléčitelnou nemoc a lékaři pokrčí rameny. A najednou si uvědomíte, že jste smrtelní.

S impotencí se potýkám jako psycholog i jako člověk.

Nejjednodušší a paradoxně nejtěžší zde je přiznat jeho přítomnost, zůstat v něm a neutéct. Protože právě v tomto okamžiku můžete dosáhnout dna a vidět podporu, ze které můžete odstrčit a začít se dostávat ven. Právě zde můžete vidět sílu, odvahu a zodpovědnost jiného člověka, právě toho, kterého nemůžeme „zachránit“. Právě zde můžete vidět realitu, tak nepříjemnou, ale tak živou a flexibilní.

Žít bezmocně mi pomáhá sdílet odpovědnost s opačnou osobou, aniž bych upadl do viny. Protože vím jistě, že z mé strany jsem udělal vše, co jsem mohl, a vidím před sebou dospělého schopného člověka, který nějak přežil dodnes bez mé účasti. Právě to mi umožňuje pomáhat, ale neproměnit se v záchranáře, který dělá dobře svému vkusu a barvě.

Uznávám svou bezmoc, vyjadřuji jeho partnera, na jedné straně sdílím jeho bolest, dávám právo tomuto pocitu být, zůstávám s ním v této nesnášenlivosti a na druhé straně dávám moc tomu, komu patří právem. Nemohu přijmout svou pomoc pro něj, nemůžu se setkat s muži místo ní, nemohu přestat pít místo jiného, nemohu přinutit milovanou osobu, aby se vrátila, nemohu zabránit smrti. Tolik nemohu. Ale když to řeknu, cítím se lépe.

Protože hodně z toho může udělat opačný člověk. Skutečně může. Přijměte pomoc, naučte se poznávat jeden druhého, začněte o sebe pečovat, budujte nové vztahy. A smrt je těžká. Existují příklady, že to lze odložit, ale nikdo neposkytne záruky. A tady zbývá jen přijmout, že existují věci, které nemůžu ovlivnit ani já, ani druhá osoba. Z toho lze jen truchlit. Spolu.

Prožijte okamžiky vlastní bezmoci, abyste se znovu setkali se svou silou.

Doporučuje: