Vztah S Tělesným Příznakem

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Epizoda popsaná v článku se mi stala v prosinci 1995. Zrovna jsem tehdy začínal prakticky aplikovat Gestalt terapii. Jednal jsem většinou intuitivně. Ale pak se k němu docela často vrátil v komunikaci s kolegy a klienty. Rozhodl jsem se tedy tento příběh ukončit sepsáním a uvědomit si, co se tehdy stalo.

Oslovil mě klient, který zahájil kurz psychoterapie formou NLP s jedním z mých kolegů z Městského centra sociální a psychologické pomoci, který byl v té době na dovolené. Od samého začátku jsem se soustředil na 1–2 sezení. Během prvního sezení klientka většinou popisovala svoji situaci. V době našeho setkání bylo klientovi zhruba 56 let. Z toho byla vdaná asi 30 let. Její manžel prodělal před 10 lety masivní mrtvici a stal se invalidním. Jedním z jejích důsledků byly útoky hněvu a agresivního chování, zaměřené hlavně na blízké. Jakýkoli čin jeho manželky a syna ho mohl zbláznit. Syn se rozhodl žít odděleně. Neuropatologové a psychiatři, se kterými klientka hovořila, ji přesvědčili, že to není projev zlovolné vůle jejího manžela, ale symptom onemocnění. Neměli byste se na něj urážet, stejně jako se neuráží na kašel u pacienta se zápalem plic. Klient se rozhodl řídit se jejich radami, ale brzy se cítil „zdrcen a zdrcen“. Rychle se unavila a její spánek byl narušen. V srdci byly silné záchvaty bolesti. Lékaři jí diagnostikovali ischemickou chorobu srdeční. A řekli, že emoční stres je pro ni přísně kontraindikován. Mohou způsobit progresi onemocnění a dokonce i smrt.

- Co s tím mám dělat? - zeptal se mě klient po 40 minutách anamnestického rozhovoru.

- Upřímně, nevím sám? - Odpověděla jsem. - Co bys rád?

Konverzace pak spočívala v mých neúspěšných pokusech porozumět tomu, jak klient formuloval terapeutický požadavek. Ne bez mé účasti dospěla klientka k závěru, že zdraví je pro ni důležitější a prostě životně důležité. Také jsem zpochybnil postoj „nebojte se“. Zajímalo mě také, co by klientka mohla cítit kromě úzkosti, jejíž znaky byly podle klientky na jejím obličeji. I když podle mě to bylo spíš o úzkosti. Tak jsem ukončil první relaci prolomením soutoku a prací s introjekty. Současně jsem se pokoušel obnovit rovnováhu vlastních funkcí, odkazoval jsem hlavně na ego a id.

Druhé zasedání proběhlo asi o týden později. Klient vypadal sklesle. Posadila se skrčená a její ramena klesla, mluvila tichým a pomalým hlasem, její tvář si zachovala monotónní, bolestivý výraz. Řekla, že den předtím měla velký konflikt se svým manželem. Následoval infarkt. Musel jsem zavolat záchranku. Nyní je na nemocenské. Ale to ji dělá ještě horší, protože teď je nucena být stále se svým manželem. Upozornila jsem klientku, že nyní není její manžel poblíž, ale její zdravotní stav jí pravděpodobně nebude vyhovovat. Na to klient odpověděl

cítí tlak a bolest v oblasti srdce a obává se možnosti opakovaného infarktu. Ráda by změnila, jak se cítí. Navrhl jsem pracovat s tímto symptomem pomocí techniky dvou židlí. Klientka na druhém křesle představila své srdce. Obrátila se k němu se slovy lítosti, že nemůže udělat správnou věc a dostatečně se o něj starat. V reakci na to začalo klientovi vyčítat srdce. Upozornil jsem klientku na to, co opravdu mačká, bolí ji u srdce. Navrhuji to spojit s jejím lítostí. To byl pro klienta problém a bylo toho dosaženo po několika výměnách rolí. Současně začal stav klienta prudce kolísat.

Na židli „srdce“získala její řeč vzdorný odstín a počet výtek se zvýšil. Na židli 1 klient pokračoval ve stále truchlivějším a žalostnějším hlasu, zatímco bolest a tlak na hrudi se zvyšovaly. Zvlášť ve chvíli, kdy o nich mluvila srdcem. Po 15 minutách jsem si podle dynamiky a závažnosti bolesti uvědomil, že u klienta se vyvíjí další záchvat anginy pectoris. Tady jsem se lekl, protože díky svému lékařskému vzdělání jsem si byl vědom jeho nebezpečí. Po nějakém vnitřním boji jsem se rozhodl, že pokud během několika minut situaci nezměním, začnu pro klienta hledat nitroglycerin. Pak jsem navrhl, aby klientka posadila srdce svého manžela na židli. Přitom jsem změnil klientovu funkci ega, ale zároveň vrátil retroflexi na úroveň projekce. Můj návrh narazil na odpor. Klient začal namítat: „Manžel je velký, ale srdce je malé.“I když se také choval drze. Dál jsem trval na tom. S přihlédnutím k pokročilosti klienta v NLP jsem navrhl zmenšit obraz manžela na velikost srdce. Klient uspěl překvapivě snadno.

"Tady sedí na okraji židle a kývá nohama," zvolala.

"No, teď ho rozdrtíme a ublížíme mu," navrhl jsem.

Klient začal o tomto návrhu se znatelným zájmem diskutovat. A párkrát udeřila svého manžela pomyslnou pánev na hlavu.

- Jaký je tvůj manžel? Zeptal jsem se.

- Tichý a tichý, - odpověděl klient.

Všechny tyto akce byly doprovázeny snížením pocitu bolesti a tlaku. Poté jsem klientce různými způsoby navrhla zvýšit expresivitu projevu agrese a současně se zaměřit na její pocity. Klientka si postupně uvědomovala její hněv.

"Vím, že mě zlobí," řekla. - A co s ním dělat? Ve skutečnosti ho nebijte do hlavy. Už je slabá.

- Co jsi teď udělal pro snížení bolesti? Zeptal jsem se. - Myslím, že ve své kanceláři nemám manžela ani pánev.

Klientka s patrným překvapením poznamenala, že realizace a přijetí jejího hněvu, dokonce i ve fantazii, jí pomohlo cítit se lépe. Se zájmem jsme diskutovali o koupi boxovacího pytle a připojením zvětšené fotografie jejího manžela a o řadě dalších méně efektivních a realističtějších a bezpečnějších způsobů, jak může klientka vyjádřit hněv. Klient se rozhodl experimentovat s jejich použitím doma. Protože do odchodu terapeutky z dovolené zbývalo necelých 10 dní, dohodli jsme se, že se se mnou klientka v případě jakýchkoli nepředvídaných potíží znovu setká. Na recepci se ale neobjevila ani mně, ani mému kolegovi.

Zpětně si teď uvědomuji, že jsem použil zhruba stejnou techniku jako Perls. Jednak je to „raketoplán“, kdy se klient střídavě přesouvá z vnitřní zóny pocitů do mezilehlé zóny myšlenek a vztahů. Ale tento proces má také určitá stádia, popsaná Perlsem pro práci s dalším fenoménem mezilehlé zóny, snem.

1. V první fázi dochází k určité změně v projekčním mechanismu. Sen, nebo spíše obraz snu, jako symptom, navzdory své projektivní povaze, má zvláštní dílčí a vnitřní charakter. Část duše je odcizena, ale nějaké formální spojení s ní zůstává. Možná mluvíme jednoduše o primitivnějším, a proto starodávném fenoménu projektivní identifikace, který je v Gestaltu označován jako kombinace projekce a retroflexe. Myslím, že jsem byl dobrý ve své symptomatické práci. transformace částečné projekce na celkovou … Svědčí o tom následná, po identifikaci klienta s nemocným orgánem, aktualizace symptomů.
2. Na pódiu rekonstrukce osobního kontextu, Zasáhl jsem tím, že jsem klientku požádal o vyjasnění vztahu s jejím manželem. Podle mého názoru to zcela organicky vyplývá z předchozího materiálu zasedání. Udělal jsem náhradu funkce ega klienta, která může být nezbytná ve fázi částečného obrácení retroflexe. To je také odůvodněné, protože aktualizace protipříznaku zpomalila a omezila pocit symptomu. A v naší situaci se mi bez toho zdálo nemožné pokračovat v práci.
3. Na pódiu asimilační projekce zdá se, že klient a manžel mění místo. Klient se již stává nekontrolovatelně agresivním a manžel je tichý a tichý. Tuto fúzi vnímám jako znak úplného kontaktu klientky s jejím hněvem.
4. A tady úplnost zvraty retroflexe není mi úplně jasné. Technické testování nově nalezené odpovědnosti si klient volí přímo ve vztahu s manželem. V tom jí věřím. Otázkou ale zůstává, zda jsem k tomu mohl během relace vytvořit podmínky.