O Kontinuitě Bytí, Traumatu A Disociace

Obsah:

Video: O Kontinuitě Bytí, Traumatu A Disociace

Video: O Kontinuitě Bytí, Traumatu A Disociace
Video: disociativní porucha identity 2024, Duben
O Kontinuitě Bytí, Traumatu A Disociace
O Kontinuitě Bytí, Traumatu A Disociace
Anonim

Psycholog, Petrohrad

Co je to „kontinuita bytí“? To je, když se probudíte a svět je na svém místě, ani ho nenapadlo zmizet nebo se katastroficky změnit. To je, když zapálíte hořák a nevybuchne. Když vzduch pro jistotu nevyteče, tělo najednou nezklame a milovaní najednou nezemřou. Když si přejete „uvidíme se zítra“a není pochyb o tom, že to přijde. Život nepůjde do náhlých trhlin

A přesto sami nekončíte. Minulost vám neproklouzne mezi prsty a zanechá prázdnotu a zmatek, jakmile otočíte stránku. Procházená cesta se usazuje v hromadách zkušeností, zásobujících sebe sama. Uvnitř jste ve společnosti minulých já, přátel a příbuzných - v náručí spojení. Tato pupeční šňůra jde nejen do osobní historie, ale zasahuje i do současnosti. Jste „široká“a „prodloužená“. Jako by byl chronicky vetkán do vesmíru. A někde uvnitř se netřásá malá větvička, která se bojí zlomit.

Je to něco neviditelného na pozadí, co poskytuje podporu pod nohama mé existence. A co je nejdůležitější, nepřemýšlím o tom všem a nikdy jsem o tom nepřemýšlel, pokud je svět spolehlivý a předvídatelný. Je to jako se zdravím - začíná pro mě „existovat“, až když se mu něco stane.

V životě přitom dochází k pravidelným přírodním katastrofám. První rozchod, zrada, smrt starších příbuzných a mnoho dalších vedlejších účinků lidské bytosti - všechno zanechává krvavé škrábance na plátně mého I. Vzory takového škrábání se obvykle nazývají „životní zkušenosti“. Takové rány nás činí hlouběji a trochu smutnějšími. Dokud nám to neubere schopnost radovat se a bavit se, všechno jde dobře.

V životě se ale mohou stát věci, k jejichž odběru jsme se nepřihlásili. To by nemělo být ve vesmíru, který nám byl odkázán. Zdá se, že něco, co můj svět nemůže obsahovat, je něco neočekávaného a přehnaného. Takové rámečky mohou vtrhnout do zápletky filmu a poškodit samotný film. Události, které nelze zažít, se stanou traumatizujícími, „perforují“obraz a vytvářejí mezery v prožívání sebe sama. Realita v takových chvílích „bliká“.

Pokud jsou tyto mezery bezvýznamné, pak se na území mé psychiky objeví „králičí nory“, které obejde.

V nejhorším případě jsem úplně vyhozen z obvyklého proudu života do paralelní dimenze, kde je zmrazený čas, svět je mimozemský a nejsem sám sebou. Jako by moje podstata byla vytržena z obvyklých souvislostí.

Lidský přístav zůstal na druhé straně obrazovky a já se na vše dívám přes televizi v cizí místnosti. Jedinými sousedy jsou izolace a prázdnota. Drsný afekt tiše „křičí“skrz temné emocionální a tělesné tísňové signály (pokud jsou vůbec vnímatelné) a samotě se nedá odolat - neexistuje žádný takový most, který by mě vrátil do známého (ztraceného) lidského světa.

A ani slovo „samota“úplně nesedí - vychází z přístupnosti světa lidí, prostě nejsme spolu. Mezi „osamělým“a „izolovaným“/ „vytrženým“- délka propasti sama o sobě. V druhém případě, abyste se vrátili z existenciálně vypadajícího skla zpět „domů“, budete muset udělat těžkou práci.

Je to jedna věc, když jsem jako dospělý hoden do zrcadla, ale mám „pocit domova“, kde mohu plavat a vrátit se. Další je, když k podobnému bombardování nemyslitelných dojde na úsvitu života. A zóny skrz zrcadlo jsou místnosti samotného domu nebo jeho větší části.

Doporučuje: