2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Pokračujme tedy v rubrice odpovědí na otázky čtenářů a promluvme si o podobnostech a rozdílech mezi hraničními a bipolárními typy poruch.
Na začátek chci zdůraznit, že nejsem psychiatr, a proto se poruchami profesionálně nezabývám. Co to znamená a jak to funguje v praxi? Pokud se na mě obrátí člověk s hraniční osobnostní organizací (blíže k psychotickým nebo přímo psychotickým), rozhodně pracuji v tandemu s psychiatrem - dávám klientovi kontakt na odbornou radu. Pokud člověk potřebuje lékařskou pomoc (podpůrná léková terapie), společně s předepsaným kurzem zpracujeme základní duševní problémy.
Jaké jsou povrchní podobnosti mezi hraničními a bipolárními poruchami? Za prvé je to nestabilní emoční stav, nepřiměřené a náhlé výbuchy hněvu nebo podrážděnosti, poměrně vysoká tendence k sebevraždě. Bipolární poruchu však lze diagnostikovat jak u lidí s hraniční poruchou osobnosti, tak u psychotických klientů. U lidí s hraniční organizací osobnosti je častěji diagnostikována hraniční porucha osobnosti (pokud je tento stav bližší psychotice, protože vždy jde o kontinuum).
Jaké je celkové lidské kontinuum? Neurotická osobnost, hraniční osobnost a nejnižší úroveň organizace osobnosti - psychóza (identita je rozdělena na vysoké úrovni, dochází k narušení ega). Ve druhém případě existují i pozitivní aspekty pro psychologa - tito lidé jsou nejupřímnější ve svých úsudcích a chování, nejčastěji převládá ochrana primárního řádu nebo vůbec chybí, proto je nejsnazší proniknout do psychiku takového člověka a aplikovat metody psychoterapeutické léčby. Pro srovnání, v případě neurotika může odhalení jeho psychologické podstaty, identifikace potřeby a problému trvat v průměru celý rok. U psychotika je naopak vše na povrchu: „Chci být objímán, držen na pažích - cítím se špatně!“V souvislosti s vypracováním problému existují pozitivní i negativní aspekty při práci s různými typy klientů.
Jaký je rozdíl mezi hraniční poruchou a bipolární poruchou? V hraniční osobnosti jsou poruchy skryty hluboko v psychice a jsou spojeny hlavně s poruchami připoutanosti v dětství a vnímáním sociálního prostředí jako chaotického a nebezpečného prostředí („Ach, bože! Nerozumím, kde jsem. Já vůbec nechápu, co jsem! “), tj. dochází k rozdělení na černobílou (buď dobrou nebo špatnou) a vědomí nevnímá skutečnost, že člověk může být dobrý se špatnými vlastnostmi, nebo naopak špatný s dobrými skutky. Čím výraznější a hlubší bude porušení, tím silnější bude toto rozdělení.
Na rozdíl od hraniční hranice je bipolární porucha někdy vyjádřena výbuchy hněvu, patologického manického stavu. Tento typ poruchy byl dříve nazýván depresivně-manickou poruchou. Charakteristickými rysy jsou cykličnost a hluboká deprese, obsedantní stav („Veškerou práci udělám šest měsíců předem za pouhé 2 dny!“).
Manický stav je poměrně složitý a nebezpečný v tom, že deprese přichází velmi ostře a poté osobu začnou navštěvovat sebevražedné myšlenky. Zpravidla dochází k porušení biochemie mozku, tj. neurotransmitery nejsou řádně regulovány. Někdy může být genetická porucha spojená s ročním obdobím (například deprese na podzim nebo na jaře).
Pojďme si to tedy shrnout. Bipolární porucha může být součástí neurotického, hraničního nebo psychotického procesu v psychice a je charakteristická pro jednotlivce různých úrovní organizace (například u neurotik nebude takový stav tak výrazný, nebude doprovázen výbuchy agresivity a sebevražedných tendencí, ale obecně to bude prezentováno v psychice, prožité to bude klientem mnohem jednodušší). Docela často se neurotičtí jedinci s bipolární poruchou neobracejí ani na psychologa nebo psychiatra, kteří se se svým stavem vyrovnávají různými každodenními způsoby, protože úroveň organizace psychiky je podpůrná. Co to znamená? V prvních letech života byl člověk uvnitř silně podporován, takže dostal menší psychické trauma a stále nachází způsoby, jak své vědomí organizovat sám.
Hraniční porucha přímo zahrnuje hluboké narušení identity, rozdělení ega a může, ale nemusí být doprovázena bipolární poruchou. Například psychika hraniční osoby je rozložena do různých hádanek (relativně řečeno, kulatých a čtvercových), které nelze poskládat, a proto, aby se celý obraz vyvíjel správně, je třeba vyvinout zcela jiné vnímání vnitřní a vnější objekty (okolní lidé, události, které se staly atd.) …
Doporučuje:
Hraniční Porucha Osobnosti
Takže hraniční porucha osobnosti (PRL) je soubor behaviorálních reakcí, pocitů a myšlenek člověka, který nepřizpůsobuje osobnost a výrazně snižuje kvalitu života. Jedná se o celkem běžnou poruchu. Ovlivňují je zejména jedinci, jejichž život v období od 1 do 3 let je charakterizován opuštěním, neuspokojením základních potřeb, nedostatečnou odpovědí rodičů (hlavně na matku nebo předmět, který ji nahrazuje) na požadavky dítěte (na úsměv dítěte, jeho pláč, žádosti, potřeba po
Hraniční Porucha Osobnosti (přednáška A. Langleho)
Zaměříme -li hraniční poruchu osobnosti (BPD) na jeden bod, pak můžeme říci, že jde o osobu, která trpí nestabilitou svých vnitřních impulsů a pocitů. Lidé s BPD mohou zažít živé pocity, od lásky po nenávist, ale zvláštností je, že tyto pocity vznikají pouze v procesu interakce s jinými lidmi.
Latentní Hraniční Porucha Osobnosti 10 Znaků
Latentní hraniční porucha osobnosti 10 znaků. Hraniční porucha osobnosti se někdy projevuje jako nepřiměřené útoky strachu a paniky. Jedna z klientek, říkejme jí Olga, trpěla záchvaty strachu a paniky, které trvaly od několika minut do hodiny.
„Hraniční“rodina. Vlastnosti Hraniční Organizace Osobnosti
„V každém z nás existují hraniční způsoby reakce. Pro některé jsou hluboce skryté a projevují se pouze v krizích, traumatech a stresových situacích. Říkalo by se jim„ hraniční organizace osobnosti “Já, Mlodik Téma hraniční poruchy osobnosti (BPD) se točí kolem témat spoluzávislosti, osamělosti, deprese, odloučení.
Jak Je Diagnostikována Hraniční Porucha Osobnosti?
Obvykle, s poruchou osobnosti se člověk potýká se sociálním nepřizpůsobením , právě s těmito stížnostmi nejčastěji přichází k psychologovi (traumatické zážitky z rozchodu, selhání v osobním životě, konflikty s okolím, chemické závislosti, potíže s udržením zaměstnání atd.