Hraniční A Bipolární Porucha

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Pokračujme tedy v rubrice odpovědí na otázky čtenářů a promluvme si o podobnostech a rozdílech mezi hraničními a bipolárními typy poruch.

Na začátek chci zdůraznit, že nejsem psychiatr, a proto se poruchami profesionálně nezabývám. Co to znamená a jak to funguje v praxi? Pokud se na mě obrátí člověk s hraniční osobnostní organizací (blíže k psychotickým nebo přímo psychotickým), rozhodně pracuji v tandemu s psychiatrem - dávám klientovi kontakt na odbornou radu. Pokud člověk potřebuje lékařskou pomoc (podpůrná léková terapie), společně s předepsaným kurzem zpracujeme základní duševní problémy.

Jaké jsou povrchní podobnosti mezi hraničními a bipolárními poruchami? Za prvé je to nestabilní emoční stav, nepřiměřené a náhlé výbuchy hněvu nebo podrážděnosti, poměrně vysoká tendence k sebevraždě. Bipolární poruchu však lze diagnostikovat jak u lidí s hraniční poruchou osobnosti, tak u psychotických klientů. U lidí s hraniční organizací osobnosti je častěji diagnostikována hraniční porucha osobnosti (pokud je tento stav bližší psychotice, protože vždy jde o kontinuum).

Jaké je celkové lidské kontinuum? Neurotická osobnost, hraniční osobnost a nejnižší úroveň organizace osobnosti - psychóza (identita je rozdělena na vysoké úrovni, dochází k narušení ega). Ve druhém případě existují i pozitivní aspekty pro psychologa - tito lidé jsou nejupřímnější ve svých úsudcích a chování, nejčastěji převládá ochrana primárního řádu nebo vůbec chybí, proto je nejsnazší proniknout do psychiku takového člověka a aplikovat metody psychoterapeutické léčby. Pro srovnání, v případě neurotika může odhalení jeho psychologické podstaty, identifikace potřeby a problému trvat v průměru celý rok. U psychotika je naopak vše na povrchu: „Chci být objímán, držen na pažích - cítím se špatně!“V souvislosti s vypracováním problému existují pozitivní i negativní aspekty při práci s různými typy klientů.

Jaký je rozdíl mezi hraniční poruchou a bipolární poruchou? V hraniční osobnosti jsou poruchy skryty hluboko v psychice a jsou spojeny hlavně s poruchami připoutanosti v dětství a vnímáním sociálního prostředí jako chaotického a nebezpečného prostředí („Ach, bože! Nerozumím, kde jsem. Já vůbec nechápu, co jsem! “), tj. dochází k rozdělení na černobílou (buď dobrou nebo špatnou) a vědomí nevnímá skutečnost, že člověk může být dobrý se špatnými vlastnostmi, nebo naopak špatný s dobrými skutky. Čím výraznější a hlubší bude porušení, tím silnější bude toto rozdělení.

Na rozdíl od hraniční hranice je bipolární porucha někdy vyjádřena výbuchy hněvu, patologického manického stavu. Tento typ poruchy byl dříve nazýván depresivně-manickou poruchou. Charakteristickými rysy jsou cykličnost a hluboká deprese, obsedantní stav („Veškerou práci udělám šest měsíců předem za pouhé 2 dny!“).

Manický stav je poměrně složitý a nebezpečný v tom, že deprese přichází velmi ostře a poté osobu začnou navštěvovat sebevražedné myšlenky. Zpravidla dochází k porušení biochemie mozku, tj. neurotransmitery nejsou řádně regulovány. Někdy může být genetická porucha spojená s ročním obdobím (například deprese na podzim nebo na jaře).

Pojďme si to tedy shrnout. Bipolární porucha může být součástí neurotického, hraničního nebo psychotického procesu v psychice a je charakteristická pro jednotlivce různých úrovní organizace (například u neurotik nebude takový stav tak výrazný, nebude doprovázen výbuchy agresivity a sebevražedných tendencí, ale obecně to bude prezentováno v psychice, prožité to bude klientem mnohem jednodušší). Docela často se neurotičtí jedinci s bipolární poruchou neobracejí ani na psychologa nebo psychiatra, kteří se se svým stavem vyrovnávají různými každodenními způsoby, protože úroveň organizace psychiky je podpůrná. Co to znamená? V prvních letech života byl člověk uvnitř silně podporován, takže dostal menší psychické trauma a stále nachází způsoby, jak své vědomí organizovat sám.

Hraniční porucha přímo zahrnuje hluboké narušení identity, rozdělení ega a může, ale nemusí být doprovázena bipolární poruchou. Například psychika hraniční osoby je rozložena do různých hádanek (relativně řečeno, kulatých a čtvercových), které nelze poskládat, a proto, aby se celý obraz vyvíjel správně, je třeba vyvinout zcela jiné vnímání vnitřní a vnější objekty (okolní lidé, události, které se staly atd.) …