2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Stalo se, že se hudebníci dali dohromady. Každý je profesionál ve svém oboru, dobří muzikanti. Rádi hrají, každý na svém vlastním nástroji, ale všichni jsou samotáři. Aniž by zkoušeli, shromáždili obrovské publikum a rozhodli se hrát společně. Když začali hrát, pochopili to podle reakce publika: něco se nedaří, hudba stále nelije. Hudebníci zjišťují, že je těžké cítit všechny, kteří jsou poblíž, a současně hrát. Zjistí, že se navzájem necítí. A protože je sál již sestaven a publikum je rozhořčené, musí najít rychlé řešení - hudebníci zavolají dirigenta. Ukázalo se, že dirigent byl právě v hale. A poté, co nechali společný zvuk dirigentovi, začnou hudebníci znovu hrát. Nyní jsou volní - každý může být zaneprázdněn svou částí, každý se může soustředit na svůj nástroj a věnovat se tomu úplně.
Tak přichází dirigent k orchestru. Když přijde, první, s čím začne, je disciplína. V orchestru je disciplína nezbytná, každý nástroj musí znít samostatně, ale v harmonii se všemi ostatními, s přihlédnutím k ostatním nástrojům. Jinak, když je každý sám, hudba se neděje - zní kakofonie. V orchestru se proto objevuje režisér - jeho dirigent. Pomáhá hudebníkům dát se dohromady a hrát spolu - přesně tak, jak to velí dirigent a notový záznam.
Tak začíná v orchestru poprvé znít hudba a to už je dobré. Zní to harmonicky a melodicky - to už není kakofonie, každý hudebník je zde na svém místě. Ale z nějakého důvodu v této hudbě stále není lehkost.
Ukazuje se, že hudba v tuto chvíli zní díky přísné kázni dirigenta, pod jeho neúnavnou kontrolou. Hudebníci nejsou svobodní, necítí svobodu a lehkost, jsou pod jhem takové disciplíny. A postupem času, unaveni tyranií dirigenta, začínají hudebníci jeden po druhém, každý svým způsobem, nejprve z pocitu protestu - přidat něco svého. Dirigent ale všechno velmi dobře slyší - poznámky z protestu nezdobí celkový zvuk. A dirigent jen posiluje disciplínu.
Jeden z hudebníků je nejodvážnější, ten, kdo se nejprve pokusil protestovat, vzdal to, rezignoval na dirigenta a noty a svou aktuální situaci. A jakmile se odchyluje od obvyklé části, začne hrát něco jiného, nerozumí čemu, ale tentokrát ho dirigent nezastaví.
Do této doby hudebníci dílo dobře prostudovali, znají ho zpaměti a dobře se v něm orientují. Zbytek hudebníků se také postupně začíná snažit, aniž by ztratil plátno díla, jemně proložené něčím vlastním, zpočátku minimální odbočení a poté stále odvážněji. Hudebníci postupně jeden po druhém zjišťují, že někdo potřebuje téma udržet, aby ten druhý měl možnost sólovat a že tyto role lze měnit. Tak se muzikanti učí komunikovat, vzájemně se poddávat, podporovat se, doplňovat, nenechat se urazit chybami a důvěrou.
Dirigent, který si zpočátku všiml odchylek od kurzu, bojuje s hudebníky ze všech sil a snaží se obvykle na jejich místo postavit ty nejodvážnější. Postupně si ale dirigent začíná všímat, že zpočátku vzácné a potom stále častěji odchylky od kurzu znějí vhodně a jen přidávají na kráse. Takhle zpočátku začne dirigent důvěřovat jen několika hudebníkům z orchestru. Postupně si všímají svobody a lehkosti, všichni ostatní jsou přitahováni k těmto hudebníkům - přijali své odhodlání projevovat se jemně a krásně, aniž by ztratili obecný obrys díla, ale také aniž by se potlačovali, projevovali se tak, jak říká srdce, a nejen přesné poznámky.
A jednoho dne se stane, že hudebníci nepotřebují ani notu, ani dirigenta, naučí se jeden druhého hluboce cítit, být jeden, aniž by přitom přišli o své individuální kvality. Tady si hudebníci navzájem vůbec nekonkurují, je pro ně příjemnější interakce, umí sólovat i mlčet. Každý hudebník zde ví, jak toho druhého podpořit, každou chvíli zvednout, ale také ví, jak si užít hru jiného hudebníka z orchestru. Každý ví, jak se uklidnit, a ví, jak sólovat. V každém hudebníkovi se postupně odhalí část dirigenta - nyní každý ví, jak ocenit generála, nejen sebe v orchestru, ale i celý orchestr v sobě.
A jednoho dne se stane, že orchestr přestane potřebovat disciplínu, noty a dirigenta. Citlivost každého hudebníka nyní umožňuje harmonicky se bez něj obejít. V tuto chvíli dirigent s lehkým srdcem a úsměvem na rtech odchází do důchodu - vrací se do hlediště a dál poslouchá hudbu, která nyní zní sama.
Tento příběh je metaforou. Hudebníci samostatně a hudebníci společně v orchestru, dirigentovi, publiku a díle, notách a hudbě a sále, ve kterém to zní - to vše je uvnitř každého spolu s možností to objevit.
Doporučuje:
„In Search Of MEANING“: Terapeutický Příběh Pro Dospělé
Všichni lidé chtějí vědět o jedné věci - proč žijeme … Jaký je smysl života konkrétního člověka? Podle mnohých by smysl života, podobně jako jasné Slunce, měl osvětlovat cestu života, osvětlovat ji dopředu. Štěstí a harmonie pak může nakonec naplnit toho, kdo kráčí po této cestě, a vědomí, že život je prožíván se smyslem, a ne nadarmo, zachrání člověka před pochybnostmi a negativními zkušenostmi.
Klaun. Příběh Jedné Terapie
Klientka, velmi veselá a veselá osoba s velmi těžkým osudem, se na mě obrátila ohledně ztráty, kterou prožívala, přišla o matku. Stav smutku se začal rozlévat do somatických symptomů, ruce a nohy byly odneseny, bolela hlava, v těle byl pocit naprosté nepořádku, kutálející se z hory do propasti.
Mrtvé Vnitřní Dítě. Příběh Jedné Terapie
Klientka, mladá atraktivní dívka, přišla na konzultaci s problémem deprese. Život běžel dobře, v poslední době neustále plakala a první dvě hodiny práce byly úplně „mokré“… Klientka, mladá atraktivní dívka, přišla na konzultaci s problémem deprese.
Příběh Těžkého Dětství
„Všichni pocházíme z dětství“, „všechny problémy pocházejí z dětství“, „všechny psychické problémy dospělého vyplývají z konfliktů a stresů přijatých v dětství“. Takové prohlášení můžete slyšet velmi často a různými způsoby. Jak je tato pozice spravedlivá?
Kulky V Její Hlavě (příběh O Osamělosti Rodiny)
Některé příběhy chci dát do umělecké podoby, abych co nejjemněji zprostředkoval pocity lidí, které jsem potkal na své cestě. Tento příběh je stejně úžasný, jak je typický. Jeho konec je bohužel překvapivý. Nejčastěji je konec úplně jiný.
