Potřeba Péče Ve Vztahu

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Červenou linií tohoto konfliktu bude výrazný hypertrofovaný strach ze ztráty, ztráty ve vztazích s blízkými. Bolestivý pocit ztráty něčeho drahého, blízkého, teplého, nenahraditelného. Ztráta je spojena s pocity deprese. Pacienti, jejichž hlavním konfliktem je konflikt „potřeba péče - soběstačnost“, se proto budou vyznačovat příznaky deprese, deprese, apatie.

Na jedné straně je tedy důležitou potřebou jednotlivce přijímání lásky a péče. Na druhé straně je potřeba opustit zónu pohodlí, bezpečí a péče. Potřeba rozvoje a překonávání. Soběstačnost

Hlavní rozdíl mezi konfliktem zájmů a konfliktem závislosti, popsaný v článku „Osamělost-připoutanost“, je důležitým detailem. V „péči“jsou důležité vztahy, v „závislosti“- projevuje se závislost na druhém. Závislý si svůj život bez druhého nedokáže představit. Zdá se mu, že prostě nemůže žít, že ztratí toho druhého. Při „péči“si jedinec váží toho, co se mezi ním a druhým děje. Vztahy jsou pro něj cenné. Chci poznamenat, že tyto vztahy mohou být hluboce nefunkční, destruktivní. Ale tyhle jsou lepší než žádné. Ztratit je stejné jako prožívat fyzickou smrt milovaného člověka, milovaného člověka.

Takový jedinec se bude snažit budovat vztahy takovým způsobem, že hlavním tématem těchto vztahů je péče o něj. Nebo si bude hledat takového partnera, o kterého se sám postará a ochrání ho před útrapami života, čímž připraví toho druhého o jakoukoli příležitost udělat něco sám. To znamená příležitost růst.

Hlavním nedostatkem je slabá schopnost rozpoznat vlastní potřeby a touhy..

Takový člověk v pasivní formě konfliktu přijme jakékoli jednání a projevy toho druhého jako péči o něj, neposlouchá jeho touhy. Nebo se v aktivní formě bude chovat stejně vůči druhému. Není schopen se o sebe postarat. Tito. buď bude ve vztahu k němu hledat někoho, kdo to udělá, nebo se o druhého postará tak, jak by chtěl, aby o něj bylo postaráno.

Aby se pacient vyrovnal s tímto vnitřním konfliktem, musí se naučit rozumět svým potřebám a starat se o sebe

Zde bych rád upřesnil. Starat se o sebe a ukazovat a starat se o druhé je součástí zdravého a naplňujícího vztahu.

Tuto potřebu lze nazvat neurotickou, když má člověk nízkou schopnost porozumět tomu, co sám chce, co potřebuje, a přijmout jakékoli projevy od druhého jako péči a lásku

Častěji neříká přímo, co chce, a očekává, že ten druhý uhodne jeho touhy. Na druhém pólu konfliktu je nevědomá potřeba udělat vše pro druhého. Současně je uvnitř prázdnota, kterou se snaží naplnit starostí o druhého, respektive o jeho vzájemnou vděčnost za péči. Ale to je jen dočasné uspokojení. Postupem času je potřeba stále více. A prázdnota uvnitř není nasycená.

V terapii upozorňuji pacienta na jeho touhy, na jeho potřeby a učí se o sebe pečovat, dovolit si, zajímat se o sebe

Při kontaktu s osobou, která se „stará“o konflikt, pocítíte nutkání se o ně postarat. V delším vztahu s takovým člověkem brzy pocítíme jeho strach ze ztráty o nás, může být naštvaný, aby našel chybu na tom, že se o něj dostatečně nestaráme, nevěnujeme dostatečnou pozornost. Má malou pozornost, malou péči, málo všeho … v průběhu času se můžeme cítit bezmocní a beznadějní něco ve vztahu změnit. Položíme si otázku: co ještě (ona) potřebuje? Přeci jen už pro ni (něj) dělám vše, co mohu. Co jiného bych měl (měl) udělat? Takového člověka lze vnímat jako vtíravého, otravného, od kterého se chcete zbavit.

Pokud je takový pacient v aktivním režimu konfliktu, vyvrátí potřebu péče: „Nic od tebe nepotřebuji“. Zároveň bude cítit jeho nespokojenost a zášť. Není schopen přijmout péči od jiného. V takových případech cítíme zášť, podráždění a svoji zbytečnost.

Pacienti v aktivním režimu tohoto konfliktu museli nejčastěji dospět brzy. Vyrůstala takzvaná nouzová situace. Od dětství byl zvyklý obětovat své zájmy a potřeby kvůli druhému, aby si udržel vztah. V dospělosti si bude stěžovat, že ho všichni používají a na oplátku za jeho péči a sebeobětování nedostává nic.

Jak v pasivním, tak v aktivním režimu je pro ně velmi děsivé zůstat bez dalšího. Pokud je sám, nebude schopen uspokojit tak důležitou potřebu jednotlivce, jakou je péče

V terapii je důležité přinést porozumění, poznání, že péče musí být zralá. Že ve vztahu musíte mluvit o svých potřebách přímo, bránit je, stejně jako přijmout, očekávat, nechat právo a partnera, aby udělali totéž.

Je důležité takového pacienta naučit, aby ve vztahu přiznal, uvědomil si své právo urazit druhého, distancovat se, vybudovat pro sebe přijatelný rámec. Vezměte si to samé od svého partnera.

Co je potřeba? To je pohodlí, jídlo, teplo, když předmět té matky reaguje, předjímá přání dítěte. Péče je aktem podpory blaha druhého.

Právě tyto koncepty se realizují v první fázi vztahu během zamilovanosti.

Zamiluji se do někoho, kdo podle mého názoru uspokojí mé potřeby, a očekávám, že to bude navždy

Popsal jsem, jak se konflikt projevuje ve vztažné sféře takového pacienta.

Co se děje v jiných sférách života a jak se konflikt projevuje v práci, kariéře, zdraví, společnosti, ve vztazích s penězi, v sexualitě?

Doufám tedy, že z výše uvedeného materiálu bylo zřejmé, že konflikt může probíhat pasivní a aktivní formou. Navíc může přecházet z pasivního na aktivní v jedné osobě a naopak, v závislosti na okolnostech.

Zvažme podrobněji oba způsoby konfliktu

Začněme s Pasivní formu.

Takového člověka lze charakterizovat jako lpění na vztazích a náročné ve vztazích.

Žárlí, vydírá, má deprese a bojí se rozchodu

Je závislý na vztazích a svou vnitřní prázdnotu vyplňuje jakýmikoli, často nefunkčními a parazitickými vztahy. Pro takové lidi je obtížné opustit rodičovskou rodinu a rodinné vazby jsou zachovány a udržovány v přehnané podobě. Důvodem je mnoho potřeb, které rodiče nadále plní. Ale nezapomeňte na kulturní, národní zvyky, které nejsou zahrnuty v tomto kontextu.

Ve své rodině si takový jedinec buduje spoluzávislý vztah. Jakékoli pokusy partnera na chvíli se rozejít, zůstat ve svém osobním prostoru, vedou k depresivním epizodám a vnímání situace jako katastrofické.

Relativním východiskem v této situaci je ukázat péči a přijímat péči ve vztahu k sobě navzájem.

V práci se tito lidé nesnaží o kariérní růst, protože jakékoli požadavky vnímají jako zbavení péče a podpory, které mají v každém týmu na prvním místě. Nedělají zodpovědná rozhodnutí a vždy hledají spojence v jakémkoli podnikání.

Často kvůli tomu, že dávají přednost bezpečí, pohodlí, podpoře, nemohou realizovat své schopnosti a přicházet o příležitosti

Je velmi zajímavé, že takový člověk ukáže svoji potřebu péče, přesněji nebude žádat o péči přímo, ale prostřednictvím potřeb těla. Vše se bude točit kolem předpokládaných potřeb těla ve formě věcí, jídla, návykových látek. V tomto případě nejsou brány v úvahu skutečné potřeby těla. Také různé hypochondriální bolestivé příznaky se objevují jako výzva, abych se o mě postaral. Tímto způsobem se může projevit maskovaná deprese. Člověk půjde k lékařům, stěžuje si rodinným příslušníkům na věčné nemoci, navíc pro nemoc nebudou skutečné důvody. Vyléčit takového člověka je nemožné, protože v těle není nemocný.

Jaký je náš hrdina s nedostatečnou péčí v dětství, kdo je in aktivní režim?

Tato osoba může vypadat jako altruista.

Pro něj je hlavní věcí starost o jeho souseda. Jeho motto zní - dávám tolik, ale nic nedostanu

Už jsem psal, že takoví lidé často museli příliš brzy dospět a převzít nesnesitelnou odpovědnost. Nejde ale o nadměrnou kompenzaci nebo psychologický masochismus, které mají jiný základ. Jedině tak může uspokojit svoji potřebu péče.

Starám se o ostatní tak, jak bych chtěl, aby o mě bylo postaráno.

Může opustit rodičovskou rodinu předčasně, ale bude projevovat starost a cítit zodpovědnost za své rodiče po celý svůj život.

Tento altruismus jen navenek vypadá jako sebeobětování, pokud takový člověk dělá dary, pak je vnitřně vnímá jako investice, jejichž návratnost se očekává se zájmem. Příkladem takových investic je přehnaná starost o milovanou osobu, děti, nepravidelná práce se zvýšenými povinnostmi, rozchod s nemovitostmi ve prospěch příbuzných s následným očekáváním odměny za sebezapření.

Když náš hrdina nedostane očekávané dividendy, může upadnout do deprese, sklíčenosti se somatickými projevy, které mohou představovat vážnou hrozbu pro jeho zdraví

Ve vztazích jsou takoví lidé nejčastěji odepisováni a podceňováni. Trpí závistí k těm, kterým podle jejich názoru opouští láska a pozornost, která jim patří.

Za úspěšnou terapii u takových pacientů lze považovat proces uvědomění si, že se v první řadě musí naučit naslouchat sobě a starat se o sebe, což samozřejmě nevylučuje přijetí péče od blízkých.

V psychodynamické terapii pracujeme pomocí následujících kroků:

1. Vypořádání se se ztrátovou zónou, v důsledku čehož integrujeme ztrátu do smutku a prožíváme smutek, který tak nebude.
2. Vyrovnávání se s agresí. Agrese je uvolněná potlačená energie v depresivním stavu, kdy pacient musel potlačit své touhy, potřeby, pocity „kvůli udržení vztahu“.

Ve skupině psychoterapie Efektivní zvládání stresu se dozvídáme o všech sedmi hlavních konfliktech a o tom, jak s nimi v psychoterapii pracovat.

Článek využívá materiál OPD-2 (operacionalizovaná psychodiagnostika).

Ilustrace - výtvarnice Marina Domareva „Péče o mou dceru“.