Odpor. Co To Je? Proč Je Zášť A Jak Se S Ní Vypořádat?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Pocity a emoce jsou často používány synonymně a jsou charakterizovány jako psychologický proces, který odráží subjektivní hodnotící postoj ke stávajícím nebo možným situacím. Emoce jsou však přímou reakcí na něco na základě intuitivní úrovně a pocity jsou produktem myšlení, prožívání nahromaděných zkušeností, přípustných norem, pravidel, kultury …

Mnoho vědců rozděluje emoce na negativní, pozitivní a neutrální. Jak je to však s užitečností emocí? Všechny emoce jsou důležité a nutné k přizpůsobení realitě. Prožívání pozitivních emocí, radosti, spokojenosti, zájmu, lásky - zafixujeme si v paměti požadované typy chování, které vytvářejí naše osobní zdroje, pomáhají nám lépe porozumět světu a sobě samým, dávají nám pocity pohody, úspěchu, důvěry, rozvíjení kreativitu a pomáhají nám při sbližování s ostatními lidmi a jsou také oporou a oporou v těžkých chvílích života. Negativní emoce někdy ve své „užitečnosti“dokonce převyšují ty pozitivní, protože nám poskytují důležité informace. Strach nám například říká o ohrožení, nebezpečí, které je základem sebezáchovy a přežití; smutek - o ztrátě; hněv - o nehodném chování, o možných životních problémech atd.

Existují emoce, které naplňují náš vnitřní svět, brání nám cítit svobodu, radost, pocit uspokojení, harmonie a harmonie se sebou samým i s okolním světem. Jsou to naučené emoce / konvence, vrstvené na mentální čistotu, jemnost, spontánnost, otevřené vnímání světa našich dětí. Některé z nejdůležitějších akvizic a konvencí, které nám brání cítit se šťastně, jsou zášť / zášť, závist, vina a stud. Dnes chci podrobně analyzovat pocit nevole.

Zlost je nespravedlivě způsobený smutek, urážka, která způsobuje pocity hněvu vůči pachateli a sebelítost.

Zvažte tento pocit z pozitivní i negativní stránky

Pozitivní význam zášti je, že zášť, jako každá jiná emoce, plní důležitou funkci při přežití a přizpůsobování lidí sobě navzájem. Zde je velmi důležité poznamenat, že zášť a vina jsou párové pocity, vždy vznikají ve dvojicích: pokud jsem uražen, pak můj pachatel zažívá vinu nebo stud. K nelibosti dochází, když chování jiného člověka nesplňuje moje očekávání. Tento pocit je vyjádřen mimikou, intonací a náladou, díky tomu dáváme jakýsi signál, že došlo k události, která je hodnocena jako neférové porušení práv, hranic, poškození cti nebo postavení, fakt ofenzivy postoj k člověku a náš pachatel chápe, že pro další interakci potřebuje změnit své chování. V důsledku toho hraje rozhořčení důležitou roli v tom, jak se lidé navzájem ovlivňují.

Existuje názor, že zášť je získaná emoce, která se vytváří v raném dětství od 2 do 5 let.

Společnost učí stížnosti a v první řadě jsou to rodiče a babičky, kteří svým očekáváním zášti učí malé dítě urazit se. Například můžeme často slyšet takové fráze „Moje maličká, běž, máma / babička bude litovat, kdo urazil mého milovaného (mého) …“Tím, že zakazujeme vyjadřovat jakékoli emoce, učíme dítě také nahrazovat je přestupkem. Nebo naopak rodiče sami projevují nelibost a v tomto případě dítě rozvíjí právě tuto konvenci chování. Například: pokud jsem uražen, měl bych se urazit, protože by to tak mělo být, je to přijato. Nadměrná zášť je však negativní. Rozzlobený člověk trpí nejen sám (znovu a znovu zažívá přestupek, pamatuje si, že byl kdysi uražen, ačkoli v tomto časovém období není ani pachatel, ani situace), jeho nervy se rychle vyčerpají a přestupek se může vyvinout do chronického stresu, ale zároveň také nedobrovolně nechává pachatele trpět, což v něm vyvolává pocit viny nebo studu.

Existuje názor, že existují lidé, kteří jsou vůbec méně citliví nebo rozhořčení. To je špatně. Všichni jsou citliví. Prostě každý má svá „témata“. Některé lze snadněji urazit, jiné obtížněji a záleží na tom, kolik otázek a zmatků má člověk v životě, kolik z těchto „zranitelných témat“. Existují ale lidé, kteří se bojí, že přijdou o „tvář“, a zároveň prokáží svůj odpor vůči přestupkům, v tomto případě právě přestupek může v člověku zůstat dlouho, protože si ani sám nepřizná, co on cítí.

Demonstrace nebo odolnost vůči odporu závisí na navyklých vzorcích chování. Nejběžnější jsou zadržování, přepínání a zhášení (oslabení): Jsem uražený, ale předstírám, že se mě to nedotkne. Vyžívám se ve své zášti, dávám to všem najevo, s tajnou myšlenkou mučit pachatele pocitem viny.

Jak můžete tento pocit zmírnit?

Nejprve bych chtěl zdůraznit, že zášť je projevem stavu dětského ega. Je nám možná 40, ale uvnitř se můžeme cítit jako vyděšené dítě nebo vzpurný teenager. Dítě vždy žije v každém z nás, bez ohledu na náš věk. A toto dítě je v nás buď šťastné, nebo samo.

Nelibost je výsledkem rodičovských zákazů vyjadřovat jakékoli emoce, jako je hněv, strach, smutek a dokonce i radost. Výsledkem je, že se dítě snaží skrýt, spolknout tuto emoci, i když ji nadále prožívá. A zakázanou emoci nahradí jiná, kterou lze zažít. S tím vyrůstáme a už jako dospělí nevědí, nechápou, co cítíme, co vlastně prožíváme. Každý z nás potřebuje pochopit, jak se v danou chvíli cítím. A to je třeba se naučit. S psychologem se samozřejmě dokážete rychle vypořádat s pocity, které prožíváte, naučit se je zvládat a používat pro své vlastní dobro i dobro ostatních, porozumět nejen svým pocitům, ale také je rozpoznat v ostatních lidé. To vám umožní lépe porozumět sobě i ostatním.

Jedním ze způsobů, jak zmírnit pocity zášti, je vyjádřit své pocity. Přinejmenším si přiznejte: „Ano, jsem uražen“a pokuste se porozumět sami sobě: co vás to tak zaujalo? Pokuste se vše vyřešit na policích, pamatujte si, kdy se s takovými pocity (opakováním situace) setkalo dříve. Pochopte, jaké skutečné emoce se skrývají za záští a komu byla tato emoce původně určena. Nechte tuto emoci být. To vám dá příležitost podívat se na situaci „dospělým“vědomým pohledem. Posoudit složitost situace. Dovolte si zažít potlačené pocity. A nakonec se pokuste svého pachatele ospravedlnit.