Samota Ve Mně

Obsah:

Video: Samota Ve Mně

Video: Samota Ve Mně
Video: Samota (TV film) 2024, Duben
Samota Ve Mně
Samota Ve Mně
Anonim

Osamělost

Je to trapné přiznat ostatním, že jste sami, a je tak úžasné to konečně udělat. Toto uznání nedává absolutně nic, a to je na tom to krásné. Být osamělý není nutností a není to tragédie, je to běžný stav některých lidí, kteří se tímto způsobem, konkrétně pro ně, vnímají v tomto světě. Každý má svůj vlastní příběh osamělosti, většinou není moc zábavný. Jsme sami a žijeme s tím, každý svým způsobem, pokaždé novým způsobem. Ta bolest uvnitř, to je něco neuvěřitelně nepochopitelného. Ten, kdo to zažil, neví, odkud to pochází a jak se toho zbavit, zdá se, že to není součástí nás, ale zároveň jsme toho součástí. Osamělá bolest, která v nás žije, nás tlačí k lidem, aby ji léčili, a zároveň odtáhne druhou ruku od lidí, protože tato bolest je s nimi spojena. Tento tanec tam a zpět, tančíme sami. Opravdu chceme být s někým a děláme vše pro to, aby k tomu nedošlo. S každým dalším úspěšným případem vyhýbání se komunikaci se kolo bolesti ještě více roztočí a ještě více nás přitahují ostatní a obecně nesnášíme jakýkoli vztah. Nakonec zůstaneme sami.

Osamělost jako sebeuvědomění

V našich životech nastává okamžik, kdy si uvědomíme, že jsme na tomto světě sami. Nyní píšu, že uznáváme realitu jako takovou, že nikdo nechce být zodpovědný za naše činy a za naše životy. Jsme nuceni udělat vše pro sebe, chápeme, že nikdo kromě nás nás neudělá šťastnými a nikdo nám v životě nedá radost, mír a bezpečí. A k tomuto závěru dospějeme po spoustě stížností a zklamání, po spoustě neúspěšných nadějí, po stovkách úspěšných případů, které nám nikdy nepřinesly uspokojení. Přicházíme k tomu pomalu, bolestivě, s lítostí a strachem a vždy k tomu přicházíme sami.

V tomto okamžiku už nemůžeme cítit někoho tak, jak jsme to cítili dříve, a najednou zjistíme, že ten otravný pocit v plné míře, a ukazuje nám, kde jsme. Jsme uvnitř Jsme tady a byli jsme tu celou dobu. Začínáme plně vidět sebe a své obzory.

S vidinou vaší osamělosti přichází šok a bolest. Jak budou míjet, budeme stále jasněji vycházet z toho, našeho skutečného obrazu, který nám byl celou tu dobu nepřístupný. Možná budeme jasněji rozlišovat mezi svými vlastními potřebami a těmi, které nám ukládají ostatní.

A tady máme velkou šanci, snad poprvé v životě, udělat něco pro sebe a jen to, co chceme.

Osamělost je kapitál

Ve své osamělosti, kupodivu, můžete najít vnější kapitál, tj. skutečný vnější prospěch. K tomu stačí být ve své přirozené roli a zažít utrpení být sám. Toto vnější utrpení mohou a budou přitahovat lidé, kteří vás určitě budou chtít zachránit, to budou takzvaní záchranáři.

Pokud není vnitřní realita realizována, stává se vnější realitou. V tomto případě bude naše subjektivní vnitřní utrpení ze samoty generovat naše nevědomé akce, které kompenzují vnitřní bolest ve formě vnější péče a pozornosti jiných lidí nebo okolností. Navenek od ostatních budeme přijímat to, co zoufale chceme mít uvnitř sebe, a tak tato situace může trvat neomezeně, protože nemůžeme integrovat péči a náklonnost druhých k našemu vnitřnímu míru, dokud nebudeme mít uvědomění toho, co opravdu chceme a proč to potřebujeme.

Další přijde a dá nám náklonnost a vřelost, bude s námi soucítit a pomůže nám, bude se snažit, aby byl náš život přesně takový, jaký ho vidí. Ano, přijmeme svůj kapitál, ano, dobrovolně nám ho přinese, ano, to vše si vezmeme pro sebe, aniž bychom za to něco dávali, ale je to tak? V této situaci tím, že provokujeme jinou osobu, aby projevila obavy, se tím odsouzíme k násilnému a dobrovolnému přepracování svých vlastních tužeb a aspirací, jednoduše nám není přiděleno naše a přijímáme to. Ocitáme se tedy v závislém postavení na dárci a vytváříme si k němu závislý vztah. Záleží na naší osamělosti a jejím projevu a my jsme závislí na jeho schopnosti dát nám to, co údajně chceme, přestože to my ani on vůbec nepotřebujeme.

Tento běh od sebe k imaginárnímu druhému, tato touha kompenzovat vnitřní nedostatek, tato touha dostat se dost nás odvádí od toho nejdůležitějšího, od příležitosti pochopit, proč potřebujeme tuto samotu a co nám to dává. A dává nám to sebe. Právě v něm se stáváme skutečnými osobnostmi a jednotlivci, a z toho narážíme na silnou náruč druhých, nesnesitelně se bojíme představit si, že jsme přesně tím, čím jsme v okamžiku prožívání osamělosti.

Osamělost jako rozchod a snaha o lásku

Duchovní odstup od ostatních a hlubší pocit sebe sama nám dává příležitost vidět člověka vedle sebe v jeho vlastní individualitě. Může to být ironické, ale když jsme sami, nejschopnější jsme lásky. Myslím tím, že můžeme milovat čistě a upřímně (nepopírám, že čistá a upřímná láska je k dispozici bez pocitu osamělosti) a budeme ji cítit naplno. Svou lásku u druhého člověka pocítíme tím, že ho ucítíme sami v sobě.

Vidím to jako základní princip krásy zamilovanosti. Pro mě je to jako být nahý před jiným člověkem a užívat si pocit, že jsem před druhým. Jako příležitost cítit se v lásce úplným odloučením a nezávislým sebevědomím. Jak milovat díky, ne navzdory.

Mlha, mlha, mlha.

Doporučuje: