2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Část 1
Cítili jste se někdy uraženi, že vám někdo nenabídl pomoc? To znamená, že ve vašem obrazu světa byla očekávání od konkrétního člověka, která podle vašich představ měla uhodnout a splnit?
Například máte těžké životní období, máte potíže a potřebujete konkrétní pomoc - v akcích, ve fondech nebo jednoduše v emocionální podpoře. Tomuto člověku řeknete, že se cítíte špatně, a on jen poslouchá a nijak nereaguje.
Nebo například tento člověk dost často sám nabídl svou pomoc, poskytl vám podporu dříve, bez vaší žádosti, jako Chip a Dale, přispěchali na pomoc, ale tentokrát nenabízí, nepřichází a nedává to, co dal před …
Jaké jsi měl pocity? Předpokládám, že první je pocit sebelítosti a druhý je pocit hněvu vůči této osobě. Koneckonců, jeho činy se neshodovaly s tvým očekáváním, podle tvých představ BY TĚ MĚL.
Tomu říkám imputovaný závazek. Tuto povinnost, kterou na sebe přičítám (jako své očekávání) a na druhou stranu (jako jeho odpovědnost). Faktem ale je, že tato povinnost nebyla vyslovena a Druhý nemusí hádat o vašich očekáváních. Nebo možná může hádat, ale očekává od vás přímou žádost. Nebo může hádat, ale nemůže nebo nechce splnit tato očekávání.
Co se pak stane s vámi a vaším kontaktem? Kontakt je přerušen, protože neexistuje žádná přímá interakce, žádná jasnost. To je běžný problém ve vztazích. Odpovězte si na otázku: jak bych se cítil, kdyby mi byl uložen smysl pro povinnost?
Co dělat? Zřejmou odpovědí je zeptat se přímo. Uznat právo druhého odmítnout. Vyhledejte pomoc jinde. A pokud je to s tím opravdu těžké - vyhledejte pomoc u psychoterapeuta, prozkoumejte, co brání vašemu přímému požadavku, co brání vaší otevřenosti a schopnosti přímé interakce.
Část 2
Existuje nějaký rozměr hranic štědrosti? Kdy se velkorysost stává problémem? Kdy se to promění v plýtvání nebo souhlas?
Velkorysost je ctnost spojená se schopností poskytovat druhým nezištnou pomoc, opak skouposti a lakomosti. Velkorysost je často vyjádřena dary a je neoddělitelně spjata s charitou.
Děláme však vždy dobře tím, že poskytujeme pomoc? Nedovolíme jiným lidem, aby převzali odpovědnost za to, co neudělali? Je to jejich neschopnost nebo neochota zeptat se a poděkovat? Nepokoušíme se ve své neochotě čelit svému strachu (odmítnutí, hodnocení, ztráta kontaktu s významnými lidmi)? Marně plýtváme svými zdroji? Jak určíte míru své štědrosti? spoléhat na své pocity. Jak se cítím velkorysý? Ze strachu nebo z lásky? Jak se cítím po činu své velkorysosti? Jsem plný radosti nebo podráždění a vzteku? Cítím se vyčerpaný? Na jaké hodnoty a přesvědčení se při své štědrosti spoléhám?
Odpovědi na tyto otázky vám pomohou přiblížit se k vaší vlastní míře velkorysosti. A nemůže existovat univerzální velikost. Každý má svůj vlastní a může se změnit v závislosti na situaci. A v této záležitosti je třeba mít na paměti, že velkorysost bez lásky je plýtvání.
Doporučuje:
NEMŮŽETE SI SVOU MATKU RADIT, NENÍ TO VÁŠ POVINNOST
Jsme spokojeni se vztahem s mámou? Jste spokojeni se svým sebevědomím, které se formovalo v dětství? Neříkala moje matka: nemaluj si takhle rty, nevyhovuje ti to? Nebo: jste příliš stydliví, chlapci takovým věcem nevěnují pozornost? Nebo: nemáte dost plastu na tanec?
A Odpusť Nám Naše Dluhy - Povinnost, Dar A Oběť
Řádky z „Otče náš“, v ne tak vzdálených dobách, které zná téměř každý křesťan: „A odpusť nám naše dluhy, stejně jako my odpouštíme našim dlužníkům“. Slovo „povinnost“a jeho odvozenina „musí“jsou v našich životech úzce propojeny a často splynou s takovými morálními a etickými pojmy, jako je „spravedlnost“, „povinnosti“, „odpovědnost“a dokonce „vděčnost“.
Povinnost Vůči Sobě Navzájem
„Nikdo nikomu není nikomu nic dlužen“je myšlenka, která vdechla vítr svobody v myslích post-sovětské generace, která a priori dluží každému (vlasti, straně, příbuzným, sousedům) kromě sebe. Je přirozené, že ve společnosti napjaté dluhovým břemenem se opačná myšlenka šťastně ujala - aniž by byla vystavena introspekci zdravého rozumu.
