Žena Nebo Prach?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Pokud jste prach, nezáleží na tom, jaké oblečení nosíte. Nějakou dobu se vám podaří být bez povšimnutí na podlahách oblečení někoho jiného, ale dříve nebo později budete smeteni jako prvek, který kazí vzhled. Je těžké žít život v prachu: na jedné straně jste lehcí a přizpůsobujete se jakýmkoli podmínkám a na druhé straně se vás snaží co nejdříve zbavit. Pevně zavřete okna, otřete je rukou nebo hadrem, dokonce i proti vám byly vynalezeny lapače prachu

Považujete se za prach. Dlouho si ani nepamatujete, kdy se to poprvé stalo. Přesněji si přesně pamatujete, jak jste o tom byli čas od času přesvědčeni, ale když jste poprvé cítili tento pocit, nevíte. S největší pravděpodobností se to stalo velmi dávno, když jste nemohli kriticky vyhodnotit vše, co jste o sobě slyšeli. Když se vaše představy o tom, kdo jste, formovaly pod vlivem lidí, kteří jsou pro vás důležití. Možná ti byly tři roky? Nebo čtyři? Jaký je teď rozdíl? Důležité je, že tyto přesvědčení vstřebáváte jako houbu a považujete je za svá. Ztratili jste se pod vrstvou povrchních přesvědčení, která pohřbila vaše vnitřní Přirozené dítě, kterým jste původně byli, jak vás Stvořitel zamýšlel. Toto dítě leží pod vrstvou prachu, do kterého se sám postupně proměnil. Rozmazané, slabé dítě s matnýma očima. Žebrák, který chodí po světě a hledá teplo. Žebrák s nataženou rukou, modlící se za kapku lásky. Není to tak, jak se cítíš?

Při každém pohledu, který potkáte, sníte o tom, že uvidíte vyvrácení svých přesvědčení o sobě, ale marně. Jste umístěn tak, jak o sobě přemýšlíte. Vaše ženské hodnocení nejen kleslo na nulu, ale také překročilo negativní značku. Jak jinak se můžete dívat na žebráka? Někdo s odporem odvrátí zrak, někdo lhostejně projde kolem a někdo toho možná bude litovat a věnovat hrst pozornosti a péče. Při tomto aktu dávání budete chtít vidět Lásku. A uvidíte ji. Ale ne proto, že tam je, ale proto, že vaše žízeň po Lásce je silnější než pravda.

Uvízli jste. Jako kříženec běžíte za prvním protijedoucím kolemjdoucím, který si zaslouží vaši pozornost. Radostně běháte, pletete se pod nohy a srážíte dobrodince. Běžíte tam, kam jde, pohybujete se dál a dál od místa, kde bylo zle. Potřebujete jít za miláčkem až na konec světa? Potřebujete být ve smutku a radosti? Takže to tak bude. I když jen daleko od prázdnoty a samoty. Ale zázrak se neděje. V patách vás následuje prázdnota a samota. Už dlouho jsou vašimi věrnými společníky. V bratrstvu jste s nimi vypili více než jednu sklenku vína. Ve skutečnosti se snažíte uniknout sami před sebou, ale vždy zůstanete sami se sebou, jen v nové scenérii.

Na konci světa jste zase nepotřební. Zavřou před vámi dveře a zbaví se jich jako prach. Život je jako déjà vu. Kolikrát jste si tím prošli, ale pokaždé to bolí jako poprvé. Zase chyba v člověku? Nemyslím si. Když byla dána almužna, nebyli jste podvedeni. Vy sám jste chtěl vidět Lásku tam, kde nebyla, předané přání přestalo. Ke starým přesvědčením o jejich bezcennosti a ubohosti byly přidány nové přesvědčení. Nyní už nejste smítko prachu, ale hrstka prachu, kterou se snažíte vložit do očí ostatním, skrývající svou přirozenost. Nebo se o to možná už ani nepokoušíte. Unavený. Je lepší být nenápadný a přijmout situaci takovou, jaká je.

Prach, kříženec, žebrák, žebrák…. To nejsou moje slova. Říkáš si tak. Slova vám rachotí v hlavě a váš chrám prudce bolí hlava. Křeče vám sevřou hrdlo a už nemůžete zadržet slzy. Bolest a emoce propukly v ohlušující výkřiky a hysterii.

Jste naživu!

Čistíte proudem slz. Z hlubin podvědomí se jako ďábel z tabatěrky vynořuje každý nesouhlasný pohled, každé odsuzující slovo a vyčítavý tón. Jako ostrý nůž vám podřízli srdce a teď má hluboké jizvy. Povrchní přesvědčení skrylo vaši duši pod oblak prachu, díky čemuž je méně zářivá a živá.

"Jsem naživu! Jen chci být dobrý! Chci být milován! " křičí.

Neustálá kritika a neúspěch vás přiměly věřit, že jste si to zasloužili. Vaše přirozené dítě stojí před brutální realitou: svět je těžké potěšit. Ale pokud se pokusíte nebo se vzdáte svých skutečných tužeb, můžete zkusit štěstí. Díky neustálé hanbě se cítíte osamělí a bezcenní. Stát se prachem. A díky neustálému odmítání svých pocitů jste byli vůči sobě necitliví. Mechanismus psychologické obrany fungoval. Naučili jste se věřit, že vám obvinění neubližují a že jste necitliví k odsouzení. Zvenku je vše v pořádku, ve skutečnosti to vypadá, že se rozpadáte.

Jako zátka z láhve šampaňského je vaše bolest vytržena a rychle letí v srdcervoucím výkřiku. "Nejsem Dust!" Nejsem oběť! "

Dobrá práce, má drahá, křič z plných plic, zotavuješ se. Vychází z vás jed zášti, ponížení, studu. Nespěchejte, abyste se toho co nejdříve zbavili. Opojení vědomí omezujícími přesvědčeními trvalo tak dlouho, že ho nemůžete vyplivnout najednou. Vaše víra nikdy nebyla pravdivá. Už nikdy se nevzdávejte svých pocitů, neuzavírejte láhev, vyjměte úlomky ze srdce, uzdravujte se znovu a znovu. V opačném případě to bude zase bolet a vy budete znovu tiše kvílet jako kříženec. Nyní vás bolí, každý střep bolesti je extrahován ve velké agónii.

V jazyce psychologie nyní obsahuje potlačené pocity, vraťte mi je, oblečte bolest slovy, vyhoďte jed ven, odevzdejte se zážitku úplně. Dnes budu s vámi, a pokud to bude nutné, tak nejen dnes. Dokud nejste zcela očištěni od bolesti, kterou jste dostali. To je možné. Možná si vzpomenete, když se poprvé usadila ve vašem srdci a vykořenila ho z vaší minulosti, ve které jste uvízli. Jsem si jistý, že to zvládneš.

Vím, že je pro tebe těžké otevřít se, důvěřovat, ukázat svou zranitelnost, svléknout se do Nagy a znovu zažít stud. Ale prozatím je pro vás těžké přežít. Bez „kontejneru“(terapeut, milovaný člověk) zatím nic.

Mám pro vás dobrou zprávu. Nejtěžší a nejdůležitější věc, kterou jste udělali: uvědomili jste si, že už nechcete být prachem bez tužeb a citů, a po tomto rozhodnutí se už můžete stát kýmkoli. Prach je prvek neživé přírody a vy žijete. Nyní se můžete připnout ke zdi. Ale už nesouhlasíš, že budeš takhle žít. A dá se tomu říkat život?

Může se ukázat, že když ztratíte vnitřní bolest, budete uvnitř cítit obrovskou prázdnotu. Nespěchejte, abyste ji naplnili náhradou. Neuspokojte se s ubohými podklady a ohlodanými kostmi ze stolu života. Už jste si touto zkušeností prošli, sami se nyní smějete svému univerzálnímu hrábě. Je skvělé, že máte stále zdravý humor a sebeironii.

Věnujte velkou pozornost tomu, jaká semínka zasadíte do holé zahrady vaší duše. Postupným vyléváním bolesti v malých porcích pocítíte potřebu vyplnit vzniklou prázdnotu novými vjemy. A opravdu chci, abys zase brzy plakala, ale teď ze štěstí, z hořící touhy žít a velké lásky k sobě a ke svému okolí.