Prach

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Když vás unaví být špatný, přijde tupá otupělost. Pocit viny, jako pochodeň, která v noci spadla do bažiny, je slyšet jen zvuk, který saje váš hněv do nekonečna, a jen sliz ve vašich rukou, tápete v něm skrz, klečíte, ale stále vzpřímeně, ústa je naplněn nechutnou masou omluv, je to zvracení, naopak do vás vybuchla celá světová rezerva správnosti, čich je spojen s viděním, tento páchnoucí, rozpadající se názor na vás je tak jasně viditelný, jsou vidět výpary, jedovatý plyn hnijících pokusů pochopit, že jste vy, ne, ještě není čas, bažina nekončí tam, kde jste skončili, dlouho nebude slyšet cvrkot strachu, výkřiky volající zahřívá zkostnatělé blány, tyto vibrace života v této šedivosti, odkud jsou, a na tom nezáleží, protože ty sám křičíš do této bažinové masy, tvoje ruka natáhne ruku a chytne neviditelnou hůl, minulost, prsty hledají protože třídění poznámek, vytlačení veškerého písku na jediné zrnko, čas vypršel, spi můj hrdino, byl jsi mrtvý statečný.

Není třeba říkat, že jste špatní nebo že nejste tím, čím jste, to nebudeme schopni navždy pochopit, toto je jen mýtus zrozený v hlubinách bažiny z vytí vlka a houkání sova, mýtus, který oživuje tupost, ale nemaluje ji. Zapomeň, rozuměj, tohle je jen půlnoční fantazie a ty jsi její Bůh, číhá na úbočí hory, jen ve zvratcích tvé bažiny se víno šíří po hladině kyselým pramínkem, mísí se s časem, se studem, tak hustý, viskózní, tak nechutný, ruce ho rozmazávají po tváři, hrudky strachu smíchané s rozloženým hněvem, textura hnijící trávy, mnoho, mnoho slz, žádný vzduch a ruce trčící na pomoc, špinavé, nechutné pomocné ruce, zážitky se vypařily z úsvitu, oh, jaká nádherná vize je tento úsvit nad bažinou planoucí neviditelným plamenem, když se podíváš do očí, můžeš vidět tuto planoucí pochodeň, kterou hledáš uvnitř nehybného stínu oceánu „Díváš se jinam, ano, chápu, je těžké dívat se na trpělivost, tolik hněvu se probouzí v hlubinách starověkého lesa, vítr se nese v duchu zkázy a odvahy zůstat naživu uprostřed této šílené oslavy života.

Když vše, co bylo pryč, lidstvo zůstane, cítíte jeho přítomnost, jako jemnou vůni nádherného parfému, který dokáže rozbít zápach bažiny svou zběsilou energií života, být navždy vtištěn do vašich receptorů a žít tam navždy, dokonce po vašem zmizení jako formě nesoucí symbol smrti po narození se lidstvo objevuje v absolutní prázdnotě, v dokonalé hustotě, v bažině, na obloze nad ním, vidíte ji, ne, cítíte ji, jste ona, ne, ona je to, co vás trhá na atomy, čímž se připoutáte k formě a esenci, bažina není obeznámena s vůní života, spočívá ve vydechování vašich příběhů o sobě ve formě vizí a řádění, které zabíraly tvá duše, lidstvo tě rodí znovu a znovu, neurální spojení se neúnavně lámou, tvoří nemyslitelnou síť rozbitých životů tvých nesčetných kopí, a tady jsi sám, vdechl celou bažinu klidným ammmmmm, teď táhneš ruce do toho od sebe, mentálně, zmrazit, cítit jeho chladicí proud, vydechnout kosmický chlad a miliardy planet létají nahoru jako prachové částice do vakua vaší spálené domýšlivosti. Jste pouze prachem, kterého ruší ustrašený kolibřík.