Technika Všímavosti

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Emoce je jasně lokalizovaný fyziologický vjem podporovaný mentálním dialogem.

V poslední době v západní psychoterapii převládají rozhovory o určité technice mindfulness (v angličtině - mindfulness). Všímavost je široce používána ve vzdělávacích a obchodních kruzích. Využívají ho také v psychoterapii. Skeptičtí konzervativci považují všímavost za kříž mezi buddhismem a klasickou západní psychoterapeutickou praxí.

Ať je to jakkoli, účinek techniky všímavosti je kolosální. Ignorovat to by bylo přinejmenším sobecké, protože v psychoterapii to znamená naučit člověka schopnosti samostatně se vyrovnat s emocemi a najít klid v duši bez přímé účasti terapeuta. Z tohoto důvodu práci všímavosti nemají rádi finančně zaměření psychoterapeuti, protože připravuje emocionálního analytika o možnost vydělat peníze na dlouhých a opakujících se sezeních s klientem.

Vědomí psychoterapeuti však obracejí svůj vnitřní pohled ke kořenu věty: „Dejte muži rybu a bude jeden den plný. Naučte člověka rybařit - a bude celý život krmen. “Přeorientování ve prospěch vlastní práce a kvalitní výsledek pro klienta může přinést mnohem větší radost z práce samotného psychoterapeuta, a proto by bylo nerozumné ignorovat techniku mindfulness.

Když uvedeme povědomí do jednoduchých a srozumitelných slov, podívejme se, co to je, co s tím dělat a jaký užitek to může člověku přinést.

Chcete -li aplikovat všímavost na práci s emocemi, je důležité zaměřit se nejprve na opak

Psychoterapii dlouhodobě dominuje myšlenka, že analýza vznikajících emocí vede k duševnímu uzdravení. Úleva přichází, když si člověk v daném okamžiku uvědomí, proč má tu či onu emoci. Člověk cestuje do minulosti a chápe původ svých pocitů, hledá v paměti okamžik, kdy ho emoce poprvé zachytila. Temnější stránkou nadměrné koncentrace na analýzu je, že emoce vznikají rychleji, než jsme schopni propojit mozek a racionalizovat konkrétní pocit. Problémy se řeší, ale nejsou opraveny. V důsledku toho není člověk schopen pod přílivem emocí účinně jednat. Je schopen je zpracovat „zpětně“- a ano, čím více to člověk dělá, tím blíže porozumí své psychologii. V určitém okamžiku pracující člověk narazí na zeď: všechno zpracoval, ale emoce k němu stále přicházejí. Nefunguje potlačení, nefunguje ovládání. Ve skutečnosti pochopení původu emočních stavů nepomáhá tomu, aby se člověk stal šťastnějším. Má tedy v tom všem smysl?

Všímavost jako technika řešení emocí nabízí opačný přístup při řešení emocionálních reakcí člověka. Praktici všímavosti vnímají emoce jako fyzické vjemy, které se projevují na různých místech těla člověka. Neuroresearch říká: aby se emoce projevila, dává mozek příkaz uvolnit do krevního oběhu hormony, které v nás vyvolávají určité pocity (radost, vztek, podráždění, vzrušení, strach atd.) Chcete -li to ověřit, zkuste vzpomeňte si na okamžik v paměti, kdy jste prožívali silné emoce: například vzrušení. Je pravděpodobné, že soustředěním se na své fyzické pocity můžete snadno určit, kde se daná emoce ve vašem těle hnízdí.

Jakmile fyziologický projev hormonu dosáhne bodu, ve kterém ho člověk začne cítit, aktivuje se vše racionalizující a komplexní mentální dialog, který doprovází všechny naše emocionální stavy. Jak víme z osobní zkušenosti, mentální dialog nás v takových chvílích málokdy dovede k něčemu dobrému. V podstatě příval myšlenek, který v takových situacích vzniká v hlavě, nás připravuje o schopnost dobře se rozhodovat a zatemňuje náš zdravý rozum. Praxe všímavosti NENÍ popírat, potlačovat nebo nahrazovat existující emocionální fyziologickou reakci, ale klidně ji pozorovat.

Pozorování v oblasti neuropsychologie ukazují že emoční reakce našeho těla netrvá déle než 90 sekund. Pokud si tedy stanovíte za cíl pozorovat reakci těla na určité podněty, aniž byste se pokoušeli ovlivnit to, co se děje, a klidně to přijímat, v průběhu času emoce přestanou dominovat našemu vědomí. Znovu se vracíme ke svému každodennímu úkolu, vyzbrojeni schopností soustředit se na něj takovým způsobem, že jej ve výsledku dokončíme s potěšením a pozitivním výsledkem.

Podívejme se, co povědomí NENÍ. Povědomí je tedy:

• NE sebeklam. Sebeklam je spíše pokusem mozku „nahradit“negativní emoci pozitivní.
• NEovládáme (nesnažíme se v sobě vyvolat určité emoce, čímž se nevrháme do rámce, který nás ještě více deprimuje. Snažíme se přinutit prožívat určité emoce, a priori si nedovolíme přijmout se takoví, jací jsme a v důsledku toho zhoršujeme „rozdělení“emocí na „dobré“a „špatné“).

• NE potlačení (přijímáme každou emoci takovou, jaká je, aniž bychom se ji snažili přehlušit. Pozorujeme, jak se emoce projevuje v našem těle, nesnaží se ji ovládat).
• NE mystická dobrodružství v sálech vaší mysli, NE fantazie, NE afirmace, NE prázdné sny. Ve svém nejzákladnějším smyslu je povědomí přímým způsobem, jak se přiblížit porozumění realitě takové, jaká je. Je to jednoduchá a přístupná cesta k duševnímu zdraví pro každého.

Nejdůležitější léčivý účinek, který má všímavost, je rozumná, klidná mysl, stav spokojenosti a absence úzkosti a podráždění. Je to schopnost jasně a jasně myslet, vidět události, situace a motivace lidí skrz na skrz

Všímavost nás vrací zpět sem a teď, pomáhá zvládat pozornost, učí koncentraci a zvyšuje šance na úspěch.

Chcete -li začít praktikovat všímavost, musíte nejprve pochopit, co to je, protože nemá smysl praktikovat to, čemu plně nerozumíte.

Problém při aplikaci techniky všímavosti během terapie spočívá v tom, že vylučuje pochopení role psychoterapeuta v klasickém smyslu. Čeho bychom si měli být vědomi, když cvičíme všímavost?

V následujícím textu budu hovořit o konkrétním využití všímavosti při práci s pacientem a v soukromí. Pochopení všímavosti vyžaduje otevřené myšlení a ochotu otřást zavedeným chápáním emoční sféry člověka. Připraveni?