2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Dítě se učí hodnotit sebe od raného dětství …
Nejprve rodiče, pedagogové, učitelé, potom, až dítě vyroste, - vedoucí a … obecně všichni ti, kteří potřebují a jsou ziskoví, v tom či onom smyslu.
Hodnocení je podle mě dosti manipulativní. Vytváří a rozvíjí konstruktivní i destruktivní konkurenci.
Ale to je do určité míry povaha vnějšího hodnocení a existuje také osobní vztah člověka k sobě samému, jak si váží a hodnotí sám sebe …
Vlastní hodnota je vnitřní osobnostní fenomén, pozitivní spojení člověka s jeho osobností, osobním zdrojem a potenciálem.
Vlastní hodnota, jak ji vidím, je velmi silnou osobní oporou a pomocí sobě v různých obtížných životních situacích, schopností vážit si sebe a své individuality. Je to jako pozitivní a přátelské „ahoj“od „vnitřního dítěte“k dospělému a již psychologicky dospělému dospělému.
Jaké faktory mohou ovlivnit utváření vlastní hodnoty dítěte?
Zpočátku se dítě učí hodnotit sebe sama, a to především prostřednictvím názorů lidí jemu blízkých a svého okolí. Kde se to hodnotí? Doma, v dětských a vzdělávacích institucích.
Například ve škole se to děje přímo prostřednictvím „známek“.
Je zřejmé, že každá vzdělávací kultura a systém má svá vlastní kritéria pro hodnocení úspěchu studentů.
Na základě svých životních pozorování, profesních, osobních a rodičovských zkušeností se chci zamyslet nad otázkou - jakou roli hrají „hodnocení“na osobním postoji dítěte k sobě samému?
Jak je to obecně propojené? A jak tento jev ovlivňuje budoucí život dospělého.
A vztah je podle mě nejpřímější a nejpřímější. Pokud je dítě učeno důvěřovat a uctivě zacházet s názory dospělých autoritativních lidí (učitelů), pak vše, co mu řekne, je pro něj obecně pravdivé. A téměř konečná pravda …
Mnoho rodičů, kteří jsou v psychologickém spojení se svými dětmi, proto velmi ostře reagují na hodnocení svých dětí externími osobami, zejména učiteli a pedagogy …
A neberou v úvahu skutečnost, že je hodnocen určitý plátek znalostí a dovedností, a ne všechny intelektuální schopnosti a dovednosti dítěte. A v žádném případě - ne osobnost samotného dítěte.
Existuje však pocit, že „dobré“a „špatné“jsou jakési klišé, které jsou na dítě kladeny. Nyní je dobrý nebo špatný, podle toho, jaké označení dostal od pedagoga / učitele …
Stává se, že rodiče přijdou po rodičovských schůzkách „vypracovaní na hranici možností“… Aniž by zjišťovali detaily dítěte, zbožně věřili v názor učitelů, začali „plně“vzdělávat a morálně „nakopávat“své „ smolné „děti: nadávají, bijí, trestají, volají, ponižují …
A přitom sami velmi akutně prožívají svůj stav „špatného“rodiče, protože i oni byli takto podle svých představ hodnoceni negativně. Proto jsou přímo vinni za to, že dítě není úspěšné, pokud jde o školní kritéria a ukazatele …
Uplyne nějaký čas … a „neúspěšní“studenti začínají ztrácet motivaci ke studiu, přestává je studium zajímat a někdy panuje obecný strach z „známek“(neurotické tendence).
Za negativní hodnocení budou rodiči skutečně nadáváni a přísně trestáni a připraveni o příjemné věci, činnosti a potěšení …
Nejdůležitější je, že je narušeno něco cenného ve vztazích rodič-dítě: důvěra, respekt, vzájemné porozumění … Dítě má nedostatek důvěry v sebe a svou sílu.
Také přístup k učitelům se následně nemění k lepšímu …
Nejde v zásadě ani o obdržené hodnocení, ale o postoj, který k němu rodiče, učitelé a vrstevníci obývají. A to v souhrnu zanechává otisk na reakci samotného studenta.
Ačkoli prakticky každý učitel ví, že pokud je dítě „zapáleno“zevnitř, nasměrováno a zajímá se o předmět, pak student „přenese hory“… V tomto případě je žádoucí - přímé a nepřímé vedení, přítomnost a dohled učitele, samozřejmě. Důležité jsou samozřejmě i schopnosti dítěte …
Tak co, vůbec nereagovat na školní známky?
Reagovat, samozřejmě, ale s dostatečnou trpělivostí a pochopením, že hodnocení v tomto duchu je spíše subjektivní faktor a nemá nic společného s jedinečnou osobností dítěte … A možná dokonce ani s jeho budoucími potenciálními příležitostmi v životě.
Známky mohou a dokonce by měly být s dítětem prodiskutovány, ale s cílem napravit jeho postoj k vyučovacímu předmětu. Stejně jako výzkum, jakým směrem se vyplatí pohybovat se v procesu učení obecně a zejména v osobním rozvoji vašeho dítěte.
Jakákoli „hodnocení“lze obecně považovat za podnět k osobnímu růstu a úspěchům … A reagovat na ně jako na konstruktivní kritiku.
Učitele lze také chápat svým způsobem, protože to je jejich práce a jsou to skuteční lidé … Mají své vlastní vůdce, kteří vyžadují podávání zpráv o účinnosti procesu učení a pozitivních výsledcích, tj. opět - různá „hodnocení“… Z čehož někdy vznikají takříkajíc hry příkladného úspěchu …
Ale kvalitativní aspekt tohoto orientačního problému často trpí psychologickým faktorem. Někdy právě za snahou o úspěšné ukazatele nevidí a nevnímají skutečné potřeby studentů.
A v této době je ve vzdělávacím týmu ve třídě negativní emoční pozadí, nezdravá konkurence (rivalita), šklebící se, neuctivý a závistivý přístup k úspěšnějším studentům …
Děti si zase mohou vytvořit odpovídající negativní postoj ke vzdělávacímu procesu a vzdělávací instituci jako celku. Sebeúcta dítěte klesá, objevují se neurotické problémy: zvýšená úzkost, onychofagie (kousání nehtů), poruchy spánku, depresivní stavy, závislost na počítači, různé druhy strachu a tiků …
Pro děti je kromě i kladných hodnocení důležité mít ve škole emočně příjemné prostředí. Tam se učí komunikovat se svým vlastním druhem, spolupracovat, bránit se a obecně rozvíjet svou emoční inteligenci a nejen získávat vzdělávací znalosti. Což v reálném životě vůbec není fakt, že se všechno bude hodit …
Škola je v podstatě odrazovým můstkem k nalezení sebe sama jako dítěte a porozumění svým osobním schopnostem v budoucnosti … Toto je rozvoj především jeho schopností, zrod a odhalení vnitřního tvůrčího potenciálu.
Zde je na místě, myslím, připomenout individuální přístup, pokud možno ke každému studentovi …
Ve škole se student „učí učit“, získává znalosti a dovednosti, které mu pomohou v jeho další životní realizaci. A od učitelů, obecně a také samozřejmě od rodičů, na tomto problému hodně závisí.
Ať už chce člověk dále zkoumat a poznávat tento svět, nebo dosáhl určitého psychologického věku ve svém osobním rozvoji, zastaví se, protože najednou mu byla vštěpována nechuť k učení a kognitivním procesům …
Hodnocení ve škole pro všechny studenty potenciálně nemůže být samozřejmě stejné.
Pokud se jedná o základní školu, pak nemá cenu hodnotit děti příliš přísně a negativně, kromě chválení jejich píle a udržování zájmu o ně a chuti učit se a nejlépe hravou formou.
Na střední nebo vysoké škole je hodnocení nezbytné, ale pouze za účelem pomoci a za účelem stimulace studenta (pokud ho to zajímá) k hlubšímu studiu vzdělávacího materiálu a rozvoji jeho schopností a potenciálu.
Ale to už jsou otázky blíže k profesnímu sebeurčení školáků … I když si myslím, že ve vyšších ročnících, a pokud možno od těch středních, by měl být kladen větší důraz na odborné vedení studentů.
Potom bude možná mezi studenty větší touha a touha studovat hlouběji školní znalosti pro sebe a využít je v pozdějším životě, a to nejen pro hodnocení, vnější uznání a sebepotvrzení.
Na závěr bych chtěl apelovat na rodiče: nekritizujte děti za známky a potíže s učením, podporujte v nich i sebemenší zájem o poznávání a poznávání světa obecně! Navíc bez ohledu na jejich věk …:)
Koneckonců, každé dítě je jedinečnou osobností s vlastními individuálními a jedinečnými vlastnostmi, které má svůj vlastní neocenitelný osobní zdroj a potenciál.
A do značné míry to závisí na jeho bezprostředním prostředí - zda se v budoucnu dokáže seberealizovat a efektivně využívat své osobní schopnosti.
Doporučuje:
„Mami, Proč Jsem Nikdo“: Jak Zvýšit Sebevědomí Dítěte A Zajistit Mu Sebevědomí
Jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi lidmi a jinými druhy na Zemi je sebeuvědomění. Chápeme, kdo jsme a co jsme. Sebeuvědomění nám kromě toho, že se dokážeme rozpoznat v zrcadle a rozhodovat se na základě svých zájmů, umožňuje srovnávat se s ostatními.
Jak Mohou Rodiče Zlepšit Sebevědomí Svého Dítěte
Jak mohou rodiče zlepšit sebevědomí svého dítěte Sebeúcta je představa člověka o sobě samém, o své vlastní hodnotě ve světě. Skládá se z toho, jak hodnotíme své činy, svůj charakter, své schopnosti a další mentální jevy. Vzniká v raném dětství a rodiče při jeho vzniku hrají zásadní roli.
Jak Zlepšit Sebevědomí Dítěte?
Mnoho z vás slyšelo frázi „Sebeúcta se buduje v dětství“. Řeknete tuto frázi a okamžitě se vkrádá myšlenka: co to tam je, položí se sebeúcta a jaké to bude, když s tím dítě bude žít. A jak zvýšit sebevědomí, pokud o sobě dítě nemá vysoké mínění.
Jak Zvýšit Sebevědomí A Sebevědomí: Strategie A Taktiky
Ziskové příležitosti, vysoké výsledky (vyšší než „průměr pro svěřence“) v životě - to vše je důsledkem určitých akcí. Akce prováděné osobou, která si je jistá sama sebou a svými silnými stránkami a adekvátně hodnotí sebe, své schopnosti a schopnosti.
Jak školní Roky Ovlivňují Sebevědomí? Vynikající úroveň
Nedávno jsem poslouchal přednášku o sebeúctě. Jedním z důvodů nízkého nebo otřeseného sebevědomí byla touha být vynikajícím studentem. Dříve jsem tyto koncepty nespojoval. A při bližším zkoumání jsem byl velmi překvapen. Sdílím s vámi informace na toto téma.