2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Jak dokonalá je naše obrana! Je to jen nějaký druh spásy: z vnějšího světa, z vnitřního světa atd., V maličkostech.
A k této myšlence mě přivedl tento příběh. První shlédnutí senzačního filmu „Volchek“od Vasilije Sigareva mě poněkud zmátlo. V návaznosti na poslední kredity filmu všechny vzpomínky na jeho obsah kamsi unikly. Vědomí ochotně a rychle dávalo věci do pořádku, není tam nic, co by prý narušovalo mír, který byl s tak obtížemi nastolen. Přirozeně mi to způsobilo uštěpačný smích odborníka, například toto: „No - no, co když to zopakuji?“
Opakovali a tentokrát Ego nebyl tak rychlý. Strach z útoku na mě hleděl od chvíle, kdy se na obrazovce objevil úzký otvor sloupku a v něm nevlídné dětské oko. Poté šlo vše hladce a na vzestupu: strach, bolest, hrůza a znovu - represe. Záchranář tentokrát dorazil blíže ke konci obrázku a udělal svou práci. V hlavě mi zůstal jen extrémně vytrvalý nádech beznaděje, statický a opakující se pohyb: jako točení vrcholu nebo zdánlivě nekonečná, některá slova hrdinů. Jaké jsou zde závěry? Sledujeme potřetí.
A teď se konečně podívám, abych si vytvořil alespoň nějaký osobní názor. Po nějaké úvaze se to stalo.
V tomto příběhu nejsou žádné hlavní postavy a už vůbec ne příběh. Zdá se mi, že aspirující režisérka a velkolepá herečka nám ukázala zcela velmi autobiografické osobní zážitky velmi narušeného dítěte. Jak by řekla Melanie Klein, jsme schopni vidět rodinný život vnitřních předmětů. A nejen ty vnitřní, ale i ty mrtvé. To potvrzuje mnoho bodů. Kdo například někdy slyšel jméno dívky nebo matky? A název města? Také: 9krát vidíme události zrcadlené v zrcadle, a ne samotné hrdiny, 3krát tvář dívky v rámu nahrazuje tvář matky a naopak. Mám fantazii, že toto je vnitřní matka a vnitřní dívka, hlavní části stejné osobnosti. A banda mrtvých vnitřních tatínků vedená babičkou. Pak vyvstává otázka, byl tam ježek. Kdo to je, co představuje? Navrhuji vzpomenout si, jak to všechno začalo. Lampa, švihnutí vypínače, sleduje dítě, jako potvrzení pravidelné živosti matky, jejího vzhledu, jako „světlo v okně“. A pak ji čekání omrzelo, matka zemřela a s ní malá holčička uvnitř, jako slabý stín identifikace. Byli jeden, bez ohledu na to. Útočí -li tedy na milence své matky kamenem, nebránila ji, ale svoji vlastní živost, svoji existenci. Můžeme to vidět na zvířatech, která se v situaci smrtelného nebezpečí mohou vrhnout na nepřítele výrazně převyšujícího sílu a velikost.
No, teď, jakmile dojde k této hrozné metamorfóze živých a mrtvých, objeví se matka a přinese krabici s ježkem. Zdá se, že ve vnitřním světě existuje kognitivní disonance: mrtvá matka přinesla své mrtvé dceři živého ježka, způsobila dívce další nesnesitelné trauma a otřásla mrtvým tichem. Živý ježek připomínal živou matku a bolí to, ach, jak bolestivé. Všechno zničil a dívka obnovuje mír vnitřního světa, opouští živou matku i živého ježka, čímž je oba znovu mrtvé. Pomohlo to? Zdá se, že to nestačí. Uškrcený tvor, jako dříve, se dovnitř nevejde, protože má existenci, na rozdíl od své nové milenky, protože ve skutečnosti dívka prostě neexistuje a nikdy neexistovala ve světě jiných lidí. Zde je touha zničit ji zcela a neodvolatelně zcela pochopitelná, protože teprve poté je možné ji zadržet. Přidejte sem příběh vlčího mláděte vyprávěný matkou, něžné přátelství s mrtvým chlapcem, hromadu pokousaných sladkostí z hrobů na hřbitově a obrázek bude docela úplný.
Rozhodnutí režiséra nám tedy v celé své slávě ukázalo proces identifikace s matkou, v jejím případě mrtvou matkou, který je nejnutnější pro každou malou holčičku, což znamenalo sérii úmrtí vnitřních předmětů.
No, pořád jde o tu nejmenší dívku, i když pochmurnou, ale tím to nekončí. Bez ohledu na to, co se děje s mojí matkou, vypadá tento příběh poněkud jednostranně a není u konce, ale o tom příště.
Doporučuje:
Stále čekám, Ale Už Netrpím Ani Východiskem Ze Spoluzávislosti
Víte, moje duše se konečně uklidnila. Tento pocit je jako zrcadlová hladina hlubokého jezera. Už žádné bouřlivé návaly úzkosti, studený déšť zklamání, ledový strach a palčivý vztek. Přestal jsem tě milovat? Ne. Už rok na tebe myslím každý den, je pro mě důležité, aby s tebou bylo všechno v pořádku - podnikání se rozvíjí, školení tě dělají šťastným … A myšlenka, že byste mohl mít ještě jednu, mi není příjemná.
Rodiče, Děti Nepotřebují Vaši Bolest, Potřebují Dětství
Vážení rodiče již velmi velkých nebo ještě malých dětí. Chtěla bych vás apelovat, abyste se na své děti lépe podívali. Možná jsou odlišní, ne tak, jak byste je chtěli, ne úplně jako vy svými názory a přesvědčeními, nebo vůbec ne. A co je nejdůležitější, jsou zvláštní samy o sobě, speciální pro vás jako rodiče, speciální pro každého z vás, individuálně.
Ne, Ne, Nepotřebuji Peníze
Před sedmi lety, když jsem s trenérem začínal, jsem zahájil svůj první projekt, ke kterému se rychle začali hlásit lidé z celého světa. Byl jsem z tohoto úspěchu ohromen. Požádal jsem o převod platby za účast v projektu na svou kartu. Zadáním čísla karty do osobních zpráv jsem se v číslech znovu a znovu mýlil.
Co Muži A ženy Ve Vztahu Nepotřebují
Někteří lidé jsou tak zvyklí na vzorce, podle kterých žijí, že si někdy nevšimnou, jak jim to brání ve štěstí. Přitom se velmi pevně drží svých přesvědčení (častěji negativních), někdy je základem takovýchto klišé vlastní subjektivní životní zkušenost, případně názor, který se utváří v mikrospolečnosti.
Nepotřebuji Psychologa
"Psychologa potřebují jen slabí a depresivní" Tento mýtus možná vytváří nejasná definice „silných“a „slabých“. Pokud vím, síla odpovídá nezávislosti a má pozitivní zvuk, na rozdíl od slabosti a potřeby. Pokud ale vezmeme v úvahu, že svět se mění, pak by se měla změnit i definice a zvuk konceptů.
