Volba, Pseudo-výběr A Novinka. O Gestaltu - Terapie Pro Klienty

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Není to tak dávno, kdy byl ve Spojených státech proveden jednoduchý, ale velmi objevný experiment. Ve studentské posluchárně byla na stoly položena sklenice horké kávy. A než si studenti vypili sklenku, řekli jim: kdo chce, může mu vyměnit kávu za čokoládovou tyčinku. Těch, kteří byli ochotni provést takovou výměnu, bylo asi 5%. Pokud si myslíte, že důvodem je taková láska ke kávě, nebo ne láska k čokoládě, mýlíte se. V sousedním přednáškovém sále provedl podobný experiment, jen místo kávy dostali studenti čokolády a s možností respektive je vyměnit za sklenici kávy. Ochotných bylo opět jen 5%

Tento experiment ukazuje, jaký silný odpor má člověk před jakýmikoli změnami. A to je biologicky pochopitelné, tělo se snaží šetřit energií, protože jakákoli novinka vyžaduje, aby mozek fungoval: položení nových nervových drah, soustředění pozornosti, hledání řešení atd. A práce našeho mozku vyžaduje hodně energie. Ale na druhou stranu je to právě tato intenzivní práce mozku, která nám umožňuje delší dobu udržovat naši duševní aktivitu, více se přizpůsobovat různým situacím, dělat náš život rozmanitým a zajímavým. Osoba, která si přestává všímat a vnášet do svého života novost, se rychle promění ve starého muže. Ne v moudrém starci, ale ve starci. Takový člověk si přestává všímat nových příležitostí kolem sebe, nemá dostatek energie na nové úspěchy a změny.

Jedním z důležitých životních jevů, kterému je v Gestaltu přikládán zvláštní význam, je volba. Spíše schopnost volby. Zdá se nám, že se vždy rozhodujeme sami, rozhodujeme se sami. Je to však tak? Naše návyky, naše písmo (čtení, rodinné psychologické tradice předávané z generace na generaci), naše psychologické obrany a odpory, všechny naše zkušenosti (a zkušenosti s úspěchy a zážitky z traumatu) to vše ovlivňuje rozhodnutí, která dnes děláme. Všechno výše uvedené je zároveň našimi oporami, které pomáhají porozumět realitě a nějak ji řídit, a našimi vlastními omezeními, která vytvářejí jakýsi „koridor“. „Koridor“, mimo který se vše zdá nemožné, proto vybíráme jen z velmi malého počtu možností. Jinými slovy, velmi často děláme to, co lze nazvat „pseudo -volbou“- jednáním ze zvyku, bez ohledu na situaci „tady a teď“.

Proč je to špatné? Za prvé je to neúčinné: nevšímáme si specifik situace, nevidíme její možnosti nebo naopak hrozby. Za druhé, v takových případech nejsme přítomni s celou naší Osobností, zdá se, že takové chvíle prožíváme jen mírně. A pokud je to obvyklý stav člověka - pak tráví život „ve snu“- není přítomen tady a teď, ale reaguje na situace, jako by byl stále v minulosti. V procesu podstoupení gestaltové terapie dochází k procesu, který se nazývá rozšíření zóny vědomí. Tato „chodba“se rozšíří, v jejích zdech se objeví okna a klient se překvapeně dozví, že se ukázalo, že člověk může stále žít takto a takto a úplně jinými způsoby, a ne jen tak, jak je zvyklý.. Aby se to mohlo začít dít, musíme si začít všímat novosti. Všimněte si, buďte si vědomi a pusťte se do svého života. Koneckonců, Novost je to, co se děje nyní a novým způsobem, je to ukazatel změn.

Je jasné, že skutečnou volbou je svoboda, toto je účinnost, toto je flexibilnější přizpůsobení, koneckonců toto je právo a je možné žít VLASTNÍ život!

Příklad. Muž jménem, řekněme, Erast. Od dětství jsem se učil, že muži nebrečí a nestěžují si. A když se pokusil požádat o pomoc rodiče nebo jim říci o svých problémech a obavách, dostal „podporu“pouze ve formě moralizace a obvinění „byla to moje chyba“, „Nejprve jsem musel přemýšlet“a tak dále. Jaká je pravděpodobnost, že se Erast již v dospělosti vyhne situacím, kdy bude muset požádat o pomoc, přiznat své chyby a získat podporu? Myslím, že šance je dost slušná. Snad i náš hrdina zažije různé neurotické zážitky v situacích, kdy potřebuje někomu pomoci. Například začít číst přednášky nebo nafouknout svou vlastní důležitost, nebo naopak, pokusí se zachránit a podpořit všechny a všechno, jako by kompenzoval nedostatek podpory a přijetí toho malého Erasta, kterým kdysi byl.

Můžeme však říci, že se Erast rozhodl reagovat a jednat tímto způsobem? Nebo je to stále pseudo-volba, akt zvyku? Aby se dnes mohl změnit a přestat hrát svůj dětinský scénář, bude se muset setkat, uvědomit si a nějak přijmout své zapomenuté pocity, všimnout si novosti, která je nyní, a nějak ji asimilovat do svého života. A pak proveďte VÝBĚR.