TERAPEUTICKÉ CÍLE

Video: TERAPEUTICKÉ CÍLE

Video: TERAPEUTICKÉ CÍLE
Video: Aleš Bartoš: Pohyb zlepšuje fungování paměti. Teď zkoumáme vliv tanečně-pohybové terapie 2024, Duben
TERAPEUTICKÉ CÍLE
TERAPEUTICKÉ CÍLE
Anonim

Je velmi důležité ujasnit si, co chce kontaktní osoba ve výsledku poradenství. Ačkoli to často nestačí, protože lidé často chtějí příliš mnoho, nechtějí ze své strany vyvinout minimální úsilí a převzít odpovědnost za svůj problémový stav.

Úspěch psychoterapie do značné míry závisí na existenci společného cíle pro klienta a psychoterapeuta. Komunita je důležitá, a ne následovat cíl, který psycholog nastíní, protože v tomto případě se vytváří pouze závislost klienta na specialistovi.

Když je člověk v problémové situaci, často to prezentuje tak, jako by hlavní příčina nespokojenosti byla mimo něj (v manželovi, dětech, šéfech atd.), Zatímco sám zaujímá pasivní pozici. Když dojde k dohodě na požadovaném výsledku, klient získá schopnost vidět vlastní odpovědnost za své podmínky a životní situaci.

Jedním z nejdůležitějších úkolů psychologa je pomoci klientovi přijmout tuto odpovědnost a zaujmout aktivní pozici osobní účasti na vlastním terapeutickém procesu, počínaje stanovením požadovaného výsledku.

Mluvit o cíli nasměruje člověka do budoucnosti. Proto je důležité problém přeložit do cíle. Pokud si například klientka stěžuje na svou inkontinenci při jednání s matkou, je důležité mít jasno v tom, jaké reakci by dala přednost před tou obvyklou.

Úkolem psychologa je porozumět tomu, co klient chce, a formulovat požadavek. Je velmi důležité nejen na problém upozornit, ale také určit, jak ho klient vidí, v čem a jak se v životě projevuje. Ve stejné fázi práce jsou chápány pozitivní možnosti klienta. Tato fáze, kterou lze označit jako „Izolace problému. Vyšetřování situace “se nahrazuje tímto:„ Vytvoření žádosti nebo stanovení cíle “. Hlavní funkcí a cílem této fáze je určit požadovaný výsledek: čeho chce klient dosáhnout, o co usiluje, co se stane, až bude problém vyřešen? Psycholog a klient společně konkretizují cíl, posoudí jeho realismus a atraktivitu. Zapojení klienta do konkretizace cíle ho povzbuzuje k aktivitě a pohybu, v takové situaci ztrácí možnost být pasivní.

Plánovaný výsledek musí splňovat řadu požadavků.

  1. Přitažlivost cíle.
  2. Realismus cíle.
  3. Pozitivní prohlášení o účelu.
  4. Stanovení kritérií pro dosažení cíle.

Trpělivost je pro psychologa velmi důležitou vlastností, která poskytuje klidnou, procítěnou a promyšlenou formulaci klientova cíle. Cíl nemusí být vždy formulován v první relaci. Někdy studium situace zabere více času a někdy se ukáže, že cíl je falešný nebo iluzorní. Někdy cíl v určité fázi poradenství ztratí svůj význam. Stává se, že člověk čelí něčemu takovému v sobě, s tou nalezenou hodnotou a významem, že dříve formulovaný cíl přestává být nejen relevantní, ale prochází transformací hodnoty, je umístěn do jiné zóny hodnot a významy. Někdy vytoužený cíl, který zpočátku řídí aktivitu člověka, vstoupí do tak neslučitelného boje, během terapie prozradí své povaze, že ji člověk musí obětovat, ale zároveň zachovat něco významnějšího.

I když psycholog nabude dojmu, že už je jasné, s čím pracovat, není třeba si vynucovat události, musíte se ujistit, že klient sám rozumí. Jednou z nejelegantnějších metafor psychoterapie zaměřené na klienta je metafora párového tance, kterou vede klient a doprovází terapeut. Při analýze svého klasického rozhovoru s Keithem K. Rogers poznamenal, že se chce setkat s „klientem jako osobou“. Jedná se o takové setkání dvou lidí, v rámci kterého může Kate prozkoumat své pocity a posunout se k cílům, které si sama stanoví.

V kontextu terapie musí cíle vyplývat z dlouhého a hlubokého procesu. Při výběru cíle na začátku je vysoká pravděpodobnost, že tento cíl bude stanoven na základě aktuálních postojů, které se během terapie pravděpodobně změní. Klient sám musí zvolit směr požadovaných změn, ale volba se nestává ani tak cílem změny, jako projevem aspektu osobnosti, že se mění ze všeho nejvíc.

I když tedy klient potřebuje definovat cíle, mělo by to být provedeno v důsledku hlubšího procesu.

Při definování terapeutického cíle se obvykle rozlišuje několik kroků:

1. Odhalení požadovaného výsledku. Je důležité identifikovat nejen očekávanou změnu ve výsledku poradenství, ale také známky této změny.

2. Stanovení smyslu a smyslu požadovaného ve světle možných zisků a nevyhnutelných ztrát, které výsledek přinese, povědomí o změně života v souvislosti se změnou v kterémkoli z jejích aspektů (závislost celku na změna části).

3. Zkoumání aktuálnosti terapeutického cíle - když je klient přesvědčen o relevanci zvoleného terapeutického cíle, dochází ke zvýšení motivace k jeho dosažení.

Samozřejmě existuje řada situací, kdy při stanovení terapeutického cíle nastanou potíže, pro některé klienty je velmi obtížné formulovat, co chtějí, u jiných je problém v tom, že nerozumí tomu, co chtějí obecně, u jiných to je velmi obtížné verbalizovat jejich touhu, protože to vypadá zastrašující. Obtíže při stanovování definice terapeutického cíle nastávají, pokud je stížnost extrémně zobecněná nebo má manipulativní povahu, je rovněž obtížné definovat úkoly s těmi, kteří na něčí naléhání přišli (zaslali manželka, manžel, rodiče).

Přes veškerou důležitost stanovení terapeutického cíle bychom se s ním neměli příliš nechat unášet a honit ho, aniž bychom si všimli čehokoli jiného. Protože nuance jednotlivých terapeutických případů a jejich účastníků mohou velmi brzy proměnit všechny formulace v ducha, když velmi rychle nejuspokojivější formulace ztrácí „maso a krev“vedle tajemství toho, jaká je lidská přirozenost.

A je škoda, že „každý sen, mé štěstí, jakmile se v něm probudíte, je ve skutečnosti shnilá ďáblova past“(V. Polozkova). A samozřejmě bychom neměli směrovat plačícího člověka ze ztráty milovaného člověka k „formulování cíle“. Někdy lidé neočekávají, že je dovedeme k brilantnímu úspěchu a nemyslitelnému štěstí, ale doufají, že budou vyslyšeni a budou se na jejich duševní bolesti podílet nejaktivněji.

Pochybuji také o zaměření na cíl a jeho přesné artikulaci těch klientů, kteří i bez nás mají přehnaný zájem o konečný výsledek a soustředí se na cíl. Pro neurotika, kterému záleží na tom, aby vše a vždy dodržovalo cíl a výsledek, je nejlepším cílem absence jakýchkoli cílů.

Doporučuje: