„Problémové“dítě - čí Je To Problém?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Konzultace a terapie s dětmi ve mně vždy způsobí více myšlenek a starostí než u dospělých klientů.

Když rodiče hledají radu pro své děti, většinou řeknou: „Moje dítě má takové a takové problémy, mohu s tím něco udělat?“… zde se vždy ptám na vnitřní otázku: „Má dítě?“tyto problémy. Jelikož je podle mého názoru vždy snazší sledovat krátkou cestu, a pokud se nejedná o nějaké organické porážky, bude efektivnější pracovat s významným dospělým než se samotným dítětem. Ano, děti mají pocity a zkušenosti, ale jsou přímo spojeny s emocionální sférou jejich rodičů. A pokud se vedle rodiče dítě necítí pohodlně a bezpečně, pak ho zde můžete donekonečna vést k různým psychologům a maximum, čeho lze dosáhnout, jsou malé změny na krátkou dobu.

Děti, jsou živé, všemu rozumí a cítí, někdy dokonce více než samotní rodiče. Ale zatímco oni jsou vzhledem ke svému věku v pozici „zdola“, je pro ně obtížné rozhodnout se, převzít určitou odpovědnost, formulovat myšlenky. Je úkolem dospělého, aby na svém vlastním příkladu ukázal, jak to nejlépe udělat. A když dospělý v jeho rodině, jako dítě, tyto dovednosti neovládal? Zde je na čase, společně s dítětem, v rámci osobní nebo obecné terapie začít rozvíjet vše, co není rozvinuto. Ale místo toho, aby se rodiče obrátili na odborníka, vezmou své děti: „Je to něco zlomeného pro něj, ne pro mě“. Ano, existují svědomití rodiče, kteří přicházejí do práce společně, ale jsou a častěji případy „super zaneprázdněných dospělých“, když si přivedou dítě jako věc nebo domácího mazlíčka s formulací: „naprav to, já platit. A takové dítě chodí k různým odborníkům a všechno je k ničemu, a když vyroste, má jasnou představu, že peníze jsou důležitější než pocity. A s největší pravděpodobností nepřijde na pohřeb svých rodičů, tk. v tento den dojde k nějaké rozhodné dohodě, o kterou usiluje již mnoho let. A jak vysvětlit takovým rodičům, že oni sami jsou klíčem k jejich míru a míru? Jak dát najevo, že dítě, i když je malé, je orientováno v prostoru podle rodičovských schémat? A pokud je chování dítěte „náročné“, pak je to jeho kompenzace za nedostatek porozumění nebo podpory, péče nebo něhy, náklonnosti nebo lásky nebo dohromady. Snažím se předat zprávu, že je důležité naučit se dávat. A když je potřeba uspokojena, není třeba vymýšlet alternativní způsoby, jak ji získat. Dítě plně získá realizaci svých potřeb a bez problémů přejde do další fáze vývoje.

Práce s dětmi je vždy zajímavá. Stále neexistuje jasná struktura osobnosti a hromada ochranných skořápek, přes které dospělí rostou. Děti rychle navážou kontakt a okamžitě přejdou k vzrušujícím problémům. Jedna dívka (7 let) mi jednou během konzultace položila otázku: „Co je Bůh?“Bylo pro mě nějak těžké se hned zorientovat. Dívka je malá a otázka je hluboká. Odpověděl jsem na první věc, která mě napadla: „Toto je energie, která je všude a ze které všechno sestává, no, jako vzduch, nevidíme ji, ale existuje a je pro náš život velmi důležitá.“Řekla, že to chápe, a na další schůzce, když jsem požádal o nakreslení zdroje a popis mé kresby, nakreslila vícebarevné tečky, spirály a řekla, že je to Bůh. Její matka chodila několik dní s dojmem, že její dcera je tak chytrá (přemýšlela jinak). Jak uhodla nakreslit TAKOVÝ zdroj? Po tomto setkání začal rodič brát starosti své dcery vážněji, začala jí nadávat a méně ji vyčítat pro maličkosti. Nejde ale o ojedinělý případ! Když rodiče kvůli svému nízkému sebevědomí vidí své děti jako „podivíny“, „hloupé“, „idioty“atd. Pokud si to ale myslí autoritativní dospělý, pravděpodobně má pravdu, myslí si dítě. A buď se podle toho chová, nebo uteče a pak celý život dokazuje, že není velbloud.

Ke každému by se mělo přistupovat lidsky, zvláště s dětmi, protože oni jsou naše budoucnost a jaká bude - záleží na nás.