Proč Platit Psychologovi, Pokud Máte Přítelkyně?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Nedávno jsem narazil na úryvek z televizního seriálu „Sex ve městě“, kde Carrie mučila své přátele příběhy o tom, jakou kozou se stal muž jejích snů, jak neviděl tak krásnou, chytrou a zábavnou, mimořádná, talentovaná, sexy - Carrie a že měl prst, ona za to nestojí a brzy si skousne lokty, když si uvědomí, koho ztratil! Ale to už bude pozdě!

Jak by mě mohl vyměnit za hubenou modelku Natašu a vzít si ji! Jak slepý a nevděčný musí být! Jednou zemře starý a osamělý a je mi ho líto! Svou šanci promarnil.

Přátelé Carrie zpočátku poslouchali její utrpení dlouho a vytrvale, ale po chvíli už byli z toho nekonečného proudu slov a emocí tak unavení, že se rozhodli říct jí pravdu: „Jste posedlí mužem svého sny, máme dost, už nemáme sílu. …

Carrie zaraženě reaguje: „Není možné v okamžiku rozchodu kňučet před svými přítelkyněmi?“

Přítelkyně souhlasí: „Můžeš, samozřejmě, ale nebylo by lepší kňučet před psychologem?“

Carrie je uraženě překvapená: "Proč někomu platit, když si můžete zdarma vylít duši a zároveň si dát něco k pití? Nepotřebuji pomoc profesionála, mám vás."

Na to Samantha říká: „Ano, dokonce na 10 minut - pak jsme přerušili kyslík a kontrolní výstřel.“Carrie se znovu urazí: „Nepotřebuji terapii, potřebuji nové přátele.“

Na to přítelkyně odpověděly: "Jsme stejně vyděšení jako vy. Je to, jako by jeden slepý vedl druhého. Někdy je užitečné mluvit s někým s otevřenou myslí."

Tento fragment z filmu mi připomněl moji minulost, kdy jsem také otravoval své přátele svými emocionálními zážitky z dalšího neúspěšného vztahu.

Zpočátku mě s potěšením poslouchali a podporovali mě, radili, nabízeli, aby dali gól, všechno mi vyhodili z hlavy, řekli, že vám tento člověk prostě nevyhovuje a nevidí to. Obecně mě všemožně podporovali, radili!

Jejich trpělivost ale skončila. Pořád ve mně byly pocity, stále jsem si lízal rány po dalším zklamání a oni prostě neměli sílu poslouchat. Uvědomil jsem si, že už je otravuji svým neustále trpícím zjevem oběti. Nakonec se to celé za ty roky opakovalo.

Muži jako předměty lásky se změnili, ale podstata utrpení zůstala stejná. Jeden a tentýž příběh se v mém životě opakoval, jako melodie na opotřebované desce. A vůbec jsem nechápal, co se v mém životě děje a že jsem upadal do stejného scénáře.

Ano, také jsem se urazil na své přátele, že jsou unaveni mým kňučením, a dál jsem trpěl sám v nádherné izolaci v domnění, že mi nikdo nerozumí. V té době můj obraz světa prostě neexistoval, abych se mohl obrátit o pomoc na psychologa.

Spíše jsem o takových lidech slyšel, ale připadali mi jako nějakí vzdálení, nepochopitelní, divní, že se k nim obracejí duševně nezdraví lidé, kteří si se svými problémy neumí sami poradit. A pokud půjdu k psychologovi, pak tím trochu přiznám svou slabost.

Přiznat, že jsem neuspěl, a požádat někoho o pomoc, je jako přiznat si svůj problém, porážku. Tak jsem si to tehdy myslel. No, jsem silná a zdravá, zvládnu to sama! Jsem v pořádku, nejsem nemocný!

A obecně, jak mohu jít k úplně cizímu člověku, protože ho neznám, mohu mu věřit, jak se mohu otevřít. Raději si knihy přečtu sám a podívám se na video a přijdu na to. Nejsem nějaký blázen!

Takže jsem tehdy neviděl možnost, jak vyřešit své problémy s psychologem, a nerozuměl jsem ani lidem, kteří se obracejí na psychology.

Roky ubíhaly a já sám jsem opravdu hodně přišel na to, hory knih, články byly znovu přečteny, revidovány gigabajty video materiálů. Uvědomil jsem si, jak moc lze v životě změnit pomocí psychologie.

Narazil jsem ale na problém, který jsem sám nedokázal vyřešit. A napadla mě myšlenka začít chodit k psychologovi. Bylo mi doporučeno mít dobrého gestalt terapeuta a rozhodl jsem se pro tento experiment.

Pamatuji si, jak moc jsem byl nervózní a nespal noc před naším setkáním. V hlavě se mi točily myšlenky:

Kdo je ona, co je, jak na mě bude reagovat, jak se mohu otevřít úplně cizímu člověku, o čem si budeme povídat?

Najednou se nemáme rádi nebo se k sobě nehodíme. Byl jsem velmi nervózní a styděl jsem se říct něco o sobě, zejména proč jsem přišel, něco, s čím jsem se sám nedokázal vyrovnat.

Představoval jsem si, že to bude taková máma, která mě vyšetří pod mikroskopem, odsoudí mě, naučí život a stanoví diagnózy.

Může mi pomoci? Porozumí mé bolesti? Jak mohou obecně pomoci jednoduché konverzace - myslel jsem si. Měl jsem strach, ale zároveň zajímavé.

A také mi bylo líto platit peníze za jednoduché konverzace, proč platit? Pokud nemůžete platit? Jak řekla Carrie. Možná se to nějak vyřeší samo a zlepší se?

Říkal jsem si, bože, proč jsem to udělal, proč jsem si domluvil schůzku, můžu všechno zrušit a žít v míru. Zdá se, že je vše v pořádku. Nyní vím, že většina lidí čelí takovému vnitřnímu odporu vůči změnám.

Sebral jsem však odvahu a šel na schůzku s dávno zapomenutým pocitem, jako před zkouškou. Rozhodl jsem se, že půjdu jen jednou, nějak to přežiju a pak to pod nějakou záminkou vyhodím.

Ptáte se, co se stalo potom?

Při prvním sezení jsem od svého psychologa obdržel tolik přijetí, vřelosti, porozumění a neodsuzování, že jsem byl ohromen.

Vidí mě, nesoudí mě, rozumí mi, netrestají mě, neznehodnocují mé utrpení! Byl jsem v příjemném šoku, když jsem získal novou zkušenost interakce s neznámým neznámým člověkem.

A těšil jsem se na další setkání, protože se mi tolik líbily. Ale i tak jsem pokaždé zažil před zasedáním odpor a chtěl jsem utéct. Když ale schůzka skončila, říkal jsem si, jak je dobře, že jsem přišel.

Stále si pamatuji mnoho okamžiků a postřehů a ty mi v životě pomáhají. Ještě víc jsem poznal sám sebe. Ačkoli mnohé z realizací nebyly příjemné, byly nejužitečnější a nejvíce mě propagovaly.

Naše společná práce pokračovala a čím dál častěji jsem se začal přistihovat v myšlenkách, že chci dělat to samé, chci být psychologem! Tento proces se mi tak líbil - upřímná, neodsuzující komunikace s člověkem od srdce k srdci a výsledky a transformace, ke kterým může dojít. Je to jako dotýkat se duší lidí, budovat vztahy na zcela nové úrovni interakce. Byla to pro mě velmi cenná zkušenost.

Pravděpodobně jsem měl štěstí, že jsem se dostal ke své psycholožce a vzpomínám na ni a naši společnou práci s velkou vřelostí a vděčností.

Uplynulo mnoho let a nyní jsem se sám stal psychologem a také pokračuji ve své osobní terapii. Můj názor na psychology, klienty a jejich práci se samozřejmě zcela změnil.

A pokud si vezmete náš příklad s Carrie.

Jaký je rozdíl mezi přítelem a psychologem - tu a tam promluvíme a je to snazší. Někdy však příteli nemůžeme říci vše 100% upřímně. Můžeme mít omezení, vzájemné známosti, přítel nebude dávat záruky, že neřekne váš příběh někomu jinému, je často jen škoda něco říct, protože je to velmi osobní a intimní, což se bojíme přiznat i sobě.

A někdy si nechcete přiznat své chyby nebo zničit mýtus, který jste o svém partnerovi vymysleli. Co když se všechno ještě vyřeší a on se vrátí? Protože jste až donedávna obdivovali a říkali jim, jak je báječný a jak ho milujete, a toto je nejlepší muž na zemi a ve vašem vztahu je všechno dokonalé.

Ale nejdůležitější je podle mě rozdíl. Pokud nechcete jen mluvit, vyhazovat emoce, ale také řešit svoji situaci, vymanit se ze stejného scénáře, pak vám vaši přátelé nepomohou. Protože přítelkyně jsou součástí vašeho obvyklého scénáře, ve kterém jim říkáte totéž po mnoho let.

Scenérie je jiná, muži jsou jiní, ale rozhovory a zážitky jsou stejné. A to má své vlastní určité vzrušení, svou vlastní sladkost - budování vztahů po celá léta, zklamání a následné vychutnávání si utrpení s přáteli.

Psycholog vám pomůže vidět vaši situaci zvenčí, identifikujete své role, které neustále hrajete, uvědomujete si svůj vedoucí duševní stav, který tvoří události života, přitahuje určité muže, dívá se na vaši situaci jako z venku, a pak se sami rozhodnete, zda chcete pokračovat ve stejné opakující se hře nebo chcete dosáhnout nové úrovně vztahu. A diskutovat se svými přítelkyněmi o úplně jiných tématech.

Pokud jste se rozhodli ve svém otravném životě něco změnit, pak jsou to právě vaše přítelkyně, které mohou být překážkou na cestě ke změně. Poté jsou zvyklí na vaše obecné role a mohou si s vámi nevědomky přehrát obvyklý scénář.

A je tu ještě jeden zajímavý fakt, který jsem na sobě pozoroval nejednou. Když nám blízcí lidé nebo přátelé něco řeknou, i když je to ta nejlepší rada nebo výklad, zdá se, že to neslyšíme.

Ale jakmile začneme komunikovat s neznámým člověkem, spolucestujícím ve vlaku, psychologem, pak se mohou okamžitě rozběhnout stejné myšlenky, jaké byly řečeno ostatním, a hádanky se okamžitě spojí! Někdy to vypadá, jako bychom poprvé slyšeli to, co jsme slyšeli mnohokrát předtím, a všemu porozuměli.

A Carrie také řekla svým přátelům: „Koneckonců, starověcí lidé nějak přežili bez psychologů.“Na což Miranda rozumně odpověděla: „Ano, ale pouze hranice života starověkých lidí byla 30 let.“

A už nejsme starověcí lidé. Svět nestojí na místě. Nastal čas zacházet opatrně a s důvěrou především vůči sobě samému, stejně jako vůči svým přátelům a přítelkyním.

A když máte pocit, že už to sami nezvládáte, nevidíte východisko a opravdu chcete ve svém životě něco změnit, můžete se vždy spolehnout na něčí profesionální pomoc.

Další otázka, kterou jsem si pokládal, ale nyní ji často slýchám od ostatních - mohu na něčem pracovat sám bez cizí pomoci?

Řeknu - samozřejmě můžete, hodně jsem toho dosáhl v samostatné práci na sobě.

Existují však koncepty, jako jsou slepá místa a systémy psychické obrany, které vám zabrání přiblížit se a vyléčit nejbolestivější problémy sami! Vy sami je prostě neuvidíte, nepochopíte, v čem je problém a jak ho vyřešit. Pro profesionála je to však snadné vidět.

Na závěr chci říci - své přátele zbožňuji a miluji a potřebuji je, jsou důležití a hodnotní, bez nich by byl můj život velmi nudný a neúplný. A rád se s nimi podělím o své události a myšlenky. Ale teď to nepřeháním.

A pokud mám pocit, že jsem uvízl v problémech, nedokážu se sám vyrovnat a opravdu je chci řešit, pak v tomto směru pracuji s psychologem. A to je pro mě záruka, že se situace brzy změní k lepšímu a přestanu chodit v začarovaném kruhu. A já jsem v pořádku a moji přátelé jsou šťastní!

Psycholožka Irina Stetsenko