O Tvrdé Práci A Workoholismu

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Workoholismus je nadměrná vášeň pro práci. I když o práci není nouze. I když jde tento koníček na úkor osobního života, vede k vyčerpání a všemožným chorobám. Zastavit workoholika je stejně obtížné jako strhnout alkoholika z láhve.

Srovnání workoholismu s alkoholismem není náhoda: obojí je závislost. Je to tak, že člověk ne vždy trpí bolestivou závislostí na chemikáliích (například na alkoholu nebo drogách). Existují také nechemické formy závislosti: na počítači, hazardní hry, diety, nakupování, sport a cvičení, milovaný člověk nebo … ano, z práce. V druhém případě hovoří o workoholismu.

Dříve se myslelo, že tvrdá práce je dobrá, a čím více toho budete dělat, tím lépe. Díky této víře se workoholismus stal nejen závislostí, ale sociálně schválenou závislostí. Později se však ukázalo, že případ voní jako petrolej. Na rozdíl od populárních mýtů, workoholismus ne vždy dělá člověka úspěšným, natož zdravým a šťastným.

Někteří psychologové se domnívají, že workoholismus je skrytou formou sebevraždy. A je těžké se s nimi hádat: konec konců, takový člověk se opravdu zničí fyzicky i psychicky.

Známky workoholismu

Pro workoholika není práce součástí života, ale jeho smyslem. Nahrazuje přátelství, osobní vztahy, koníčky a další aktivity. Když se láska ke své práci změní v závislost, v chování a myšlení člověka se objeví následující rysy:

- workoholik pravidelně zůstává v práci, nosí si věci domů;

- člověk se nemůže zastavit ve „dělání“: není schopen oddělit pracovní dobu od mimopracovní. Nemá celý víkend s vypnutým telefonem a / nebo počítačem;

- to, co workoholik nazývá „odpočinek“, souvisí také s prací. Například „odpočívá“při čtení odborné literatury;

- pokud takový člověk nepracuje, pak cítí prázdnotu a nespokojenost;

- workoholik nechápe smysl odpočinku. Čas na spánek, zábavu, komunikaci s rodinou a přáteli mu připadá zbytečný;

- rozhovory ne o práci se člověku zdají nudné a prázdné;

- Přijďte z práce domů jen tělo. Hlava stále řeší pracovní úkoly, nemůže nijak přepínat z práce do domova;

- energie, výbuch energie a inspirace jsou způsobeny výhradně profesionální činností. Jiné oblasti života takové pocity nevyvolávají;

- workoholik neví, jak slavit vítězství, radovat se z dokončení nějakého obchodu: okamžitě přemýšlí o dalším pracovním dni;

- činnosti zábavné povahy způsobují zanedbávání a podráždění;

- selhání v práci je vnímáno jako katastrofa;

- takový člověk trpí vlastním perfekcionismem, má velké obavy, zda své povinnosti splnil dostatečně dokonale.

Po těchto znameních se objevují další. Časem si takový člověk samozřejmě vydělá chronickou únavu, podrážděnost (tělo pracuje na limitu, takže reaguje s důvodem nebo bez). Pak jsou tu problémy se spánkem: workoholik buď neusne, nebo ve vzácných dnech volna (nebo hodin) příliš spí a po probuzení se stále cítí zahlcen. Nedaleko bude mít potíže se soustředěním (sbohem, mýtus o účinnosti workoholiků) a problémy s gastrointestinálním traktem a kardiovaskulárním systémem.

Nejotravnější je, že workoholik jde z cesty, aby svému zhoršujícímu se stavu nevěnoval náležitou pozornost. No, nemá čas jít k doktorům a ležet na dovolené! To znamená, že to samozřejmě udělá, je to rozumný člověk. Ale o něco později. Když veškerá práce skončí (= nikdy). Mimochodem, workoholici jsou neustále v této iluzi: že trochu víc, a bude to jednodušší. Doslova jeden nebo dva týdny v tak intenzivním režimu, a pak … a pak to nepřijde.

I když workoholismus zahajuje své silné kořeny nejen v lidské psychice, ale také v jeho těle, člověk se vyhýbá symptomům. Když už není možné nevěnovat se sobě, workoholik se to všechno snaží zahojit prášky, aby to bylo rychlejší. Samozřejmě je pro něj lepší, pokud ano, pak na krátkou dobu: žádné pilulky nepomohou obnovit sílu stejným způsobem jako dlouho očekávaný odpočinek pro tělo. Aby si ale workoholik mohl odpočinout nebo alespoň včas přestat, musí tělo něco prudčeji vyhodit. Je vyčerpán do takového stavu, že workoholik začne mít nervová zhroucení, záchvaty paniky, deprese nebo takové kosmické zhroucení, že náš pracovník nemůže ani vstát. Pokud to nemůžete chytit ani s tímto, pak jsou v těle spuštěny extrémně závažné nemoci. Jedině tak může tělo donutit workoholika, aby se přestal mučit. Pravda, někdy je příliš pozdě …

Co dělá lidi tak závislými na práci, že se takovým způsobem ničí?

Pro jednoho člověka je to způsob, jak uniknout problémům v jiných oblastech života, které se bojí řešit nebo řešit nechce.

Pro jiného je to způsob, jak zaplnit vnitřní prázdnotu, která ho bezhlavě pokrývá, jakmile zůstane sám se sebou.

Třetí osoba vyrostla v rodině, kde chválili, podporovali a milovali jen za dobré známky a úspěch ve škole a každému nezáleželo na dalších zkušenostech dítěte (takže se naučil být kvůli věci lhostejný sám k sobě).

Pro čtvrtou osobu se úspěch v práci stal způsobem, jak zvýšit sebeúctu a zbavit se komplexů: i když se cítí bezvýznamný a neúspěšný v jiných oblastech, ale pak je milován, chválen, obdivován. Zbavuje se tedy neustálého pocitu, že je jakýmsi špatným, nepotřebným, neocenitelným a obecně vadným. Svou vlastní existenci tak trochu ospravedlňuje.

Pátý člověk není obeznámen se slovem „chci“, ale slova „musím“a „musím“zná velmi dobře. Může věnovat čas a energii druhým, ale ne sobě. Takhle si zvykl, takhle ho kdysi učili vztahovat se k sobě. Péče o sebe mu připadá jako něco málo důležitého.

Někdy se bohužel musíme téměř zabít, abychom si skutečně vážili svého života, zdraví a psychické pohody.

Nebo to možná není tak špatné?

Kvůli spravedlnosti musím říci, že v naší době je hodně práce variantou věkové normy. Pro moderního člověka je přirozené věnovat první třetinu svého života profesnímu rozvoji, dosažení finanční stability a získání vzdělání. Ale jen první třetina. Běžně je potřeba třicetiletá krize, abychom přešli do jiných oblastí života. V případě workoholismu souvisejícího s věkem to probíhá asi takto.

Rádi jste neúnavně pracovali, byli jste hrdí na své úspěchy, nedostatek spánku, perfekcionismus a samozřejmě i materiální plody tvrdé práce. Naplnil potřebu bohatství, hraček, aut, stavovských věcí a pak … se něco stalo. A to všechno přestalo být tak důležité. Ne že bych byl ze své práce úplně zklamaný, ale rozhodně jsem pochopil, že už nemá cenu ze sebe tolik dávat. A padesátá luxusní kabelka potěší mnohem méně než ta první … a pak začnete hledat, co je důležitější. Ostře se naučíte starat se o sebe, dodržovat režim spánku a odpočinku (zvláště pokud jste od těla dostali kouzelný pendel). Pamatujete si své přátele a blízké: chcete trávit večery ne v kanceláři, ale na perách.

Ukazuje se, že láska k práci je naprosto normální věc, pokud se tato vášeň neprojevuje příliš dlouho nebo příliš mnoho. Ti, kteří neposlouchali tělo včas a křičeli „počkej, parní lokomotiva“- si vydělají nemocí, ztratí schopnost budovat blízké vztahy a často skončí zklamaní ve svém podnikání. A kdo zapnul čas a nedal ze sebe příliš mnoho do práce - dostalo se jim jak profesionality, tak trochu zbitého, ale přesto duševního klidu