Virové Emoce: Komu Patří?

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Psychiatrie dnes nabízí bio-psycho-socio-duchovní model pro zkoumání mechanismů, které ovlivňují lidskou psychiku. Předpokládá se, že při kontaktu s nezdravým duševně zdravým člověkem může dojít ke strachu a úzkosti. Pacient s určitou diagnózou tyto emoce jednoduše nedokáže ovládat a přenáší se na ostatní jako virus. Otázkou je, jak stabilní a vyspělá je naše psychika, aby se dokázala vyrovnat s tím, co přichází zvenčí. Zůstat v klidu je základní nastavení, ze kterého se formuje schopnost racionálně myslet, jednat a vést naplňující život. Neschopnost ovládat svůj strach a úzkost přispívá k rozvoji závažných patologií.

Děti také nevědí, jak sledovat své procesy a nebýt zahrnuty do emocí jiných lidí kvůli nedokončeným procesům formování psychiky. Pamatuji si tedy mrazivý pocit ze základní školy. Zvěsti mezi dětmi, že se ve městě objevil maniak. Moje představivost, v té době již bohatá, malovala děsivé obrázky a vytvářela nevýslovnou existenciální hrůzu. Teď přemýšlím, jestli tato pověst byla pravdivá, nebo jen další příběh ze dvora o „v černé, černé místnosti“. Efekt je velmi podobný.

Podobné výbuchy hysterie vidím v různých oblastech života.

Cítím se na veřejných místech s intenzitou vášní.

Vidím re-příspěvky se spoustou vykřičníků na sociálních sítích ve zjevně přehnané prezentaci.

Uznávám takové lidi v žádostech o psychologické poradenství ve způsobu vyjadřování jejich myšlenek a mluvení o negativních zkušenostech s předchozími specialisty.

Pokud se nejedná o patologii, vnímám tyto lidi jako neklidné děti, které nutně potřebují chytit nohu dospělého, aby se dostaly do rovnováhy. To je často práce psychologa: poslouchat, uklidnit se, vytvořit si postoj „Všechno je v pořádku“a otevřít tak člověku možnost žít dál s kvalitativně odlišným nastavením.

To je nesmírně důležitá věc, kterou se dospělý musí jasně naučit. Vnitřní procesy a reakce ostatních lidí nejsou naše vlastní.

Je zřejmé, že pokud mluvíme o vztahu s milovanou osobou, jeho stav nás ovlivní. Co je však v této situaci možné udělat, je zachovat rozumný přístup a chladnou mysl ve snaze udržet.

V terapii pozoruji, že lidé mají tendenci být zapojeni do procesů nejen svých blízkých, ale i lidí zcela nesouvisejících se svým životem, a nejen že jsou naštvaní, ale také žijí v tomto virovém poli. Fráze bezvýznamného kolemjdoucího v obchodě nebo na ulici tak může vyvrátit rovnováhu.

V takových chvílích doporučuji jít do sebe, zůstat ve svém těle a zeptat se sám sebe: „Co to má vůbec se mnou společného?“