Jak Mluvit Se Svým Dítětem O Smrti

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Jako rodinný psycholog jsem se často setkával s otázkou: „Mám svému dítěti vyprávět o smrti blízké osoby?“A čistě teoreticky jsem věděl, že je to nutné. Vysvětlila rodičům, jak to udělat lépe, aby dítě nevyděsilo. Ale veškerou tu potřebu jsem si uvědomil, až když jsem sám byl v podobné situaci.

Celá naše rodina čekala dítě, můj syn sledoval růst jeho bříška, hladil ho, věděl, že tam nyní žije jeho bratr. Když jsem odešel do nemocnice, řekl jsem mu, aby nebrečel, že se brzy vrátím ne sám, ale s dítětem. Všemi možnými způsoby ho připravila na setkání s novým členem rodiny.

Ale … Vrátil jsem se z nemocnice sám. Je těžké popsat slovy, co jsme my dospělí zažili a zda to bylo nutné. Hlavní věc, se kterou jsem se setkal, bylo, že mě moje dítě, kterému bylo necelý rok a půl a po celou tu dobu bylo strašně nezávislé, mě ani na krátkou dobu nepustilo. Začal mít záchvaty paniky a jeho spánek byl neklidný. Zpočátku jsem usilovně přemýšlel a byl v depresi, přičítal jsem jeho chování celkové nervozitě a našemu spojení s ním, že cítí můj stav a podle toho reaguje. Později jsem si ale uvědomil, o co vlastně jde.

Zažil jsem pocit ztráty a nedobrovolně jsem to vysílal svému synovi. Cítil se mnou pocit ztráty, ale úplně nechápal, co nebo koho ztratil. Pro něj to znamenalo strach ze ztráty kontaktu. A, což je na jeho věk zcela zřejmé, rozhodl se, že by mě ztratil, kdybych i na krátkou dobu zmizel z dohledu. Proto ta panika a hysterie. Nejhorší ale bylo, že důvěra, kterou si ke mně získal, se začala kousat kousek po kousku.

Když jsem si to uvědomil, začal jsem dítěti vyprávět o tom, co se stalo. Mnohokrát a v různých situacích (ve chvílích strachu) vysvětlit, že to není on, kdo ztratí mě nebo otce, že tento bratr už není mezi námi. Vzali jsme ho s sebou na hřbitov, aby nás sledoval, jak uklízíme a zdobíme „dětský dům“. Sám si vybral a přinesl bratříčkovi psací stroj. Postupně začaly strachy odeznívat a naše důvěra v něj byla obnovena.

Hlavním důvodem, proč vznikají obavy z dětství, jsou takzvaná „prázdná místa“. Cokoli, co je v bezvědomí a je třeba to vysvětlit, vytváří strach a úzkost. I když si myslíte, že „on to stále nepochopí“nebo „to se ho netýká“, můžete si být jisti, že ho to vyděsí a přiměje pochybovat o vaší lásce k němu. A jakákoli nejistota a tajemství nevyhnutelně ničí důvěru mezi lidmi.

Trochu více o tom, co přesně a jak říci dítěti o smrti (milovaná osoba, domácí zvíře, o pohřebním průvodu viděném v životě nebo v televizi):

1. Neskrývejte pravdu. Vysvětlete, co se stalo přístupnou formou, bez děsivých detailů, ale také bez klamu (usnul, odešel do vzdálených zemí atd.). Je důležité, aby dítě vědělo, že nebylo opuštěno! Že ho zesnulý člověk (nebo zvíře) miluje, ale stalo se, že jeho život skončil. Že se nyní mohou navzájem udržovat ve svých srdcích (žije v nebi s anděly nebo něčím podobným, což pomůže dítěti zachovat jasný obraz zesnulých).
2. Neskrývejte své pocity. Děti samozřejmě nepotřebují vidět všechny naše zkušenosti, ale pokud se stalo, že dítě bylo svědkem hlasitého pláče, hysterie, projevů strachu a paniky, pak to s ním rozhodně musíte probrat. Vysvětlete, co se vám stalo a že to s ním nesouvisí (!).
3. Naučte se reagovat. Děti často nechápou, jak se v takových situacích chovat, a cítí se bezmocné. Je důležité s nimi mluvit o jejich pocitech, podpoře, říct, že jste vždy tam, připraveni pomoci a poslouchat. Že je v pořádku, pokud se vám nechce tolik brečet, že má právo cítit, co cítí (to se často stává u starších dětí). Nebo naopak říci, že pláč je normální.
4. Podpěra, podpora. Ve chvíli, kdy jsou rodiče sami ve stavu silného emočního šoku, by dítě mělo podporovat jeden z dospělých, vysvětlit mu, co se děje, a říci, že rodiče jsou nyní velmi smutní, ale že jsou silní a určitě to zvládnou.
5. Nedělejte z dítěte „nadčlověka“a „zachránce“. V případě smrti jednoho z rodičů byste neměli říkat: „Teď budeš mým ochráncem“(pro dítě je obtížné vyrovnat se se svými pocity a zbytky vnitřního zdroje půjdou na podporu dospělý, což může vést k depresi, nemoci a hledání relaxačních pomocných zdrojů, včetně drog a alkoholu). Nemá cenu dítěti vysvětlovat, jak a kdy by mělo něco cítit: „buď silný, jsi nejsilnější a nejstatečnější a silní lidé (muži) nebrečí!“Dítě se musí samo rozhodnout, jak a jak dlouho bude prožije svůj smutek, můžeme je jen podpořit a říci, že jsme připraveni naslouchat a pomáhat).
6. Neslevujte ze zkušeností. Někdy může být nejen ztráta blízkých, ale i smrt domácího mazlíčka pro dítě obrovským šokem a způsobit obrovské utrpení. Neměli byste dítěti říkat: „Neboj se, koupíme ti nového psa!“Z vlastní zkušenosti: když jsem slyšel: „Neboj se, porodíš další tři!“, Byl tam jen divoký pocit hněvu a podráždění. Jediná věc, na kterou jsem chtěl odpovědět, byla: „Jsi ohromený? Co s tím mají ostatní děti? Bez ohledu na to, po jakém počtu porodím, budu mít vždy o jedno dítě méně … “. Obvykle s takovými frázemi lidé zakrývají svou vlastní bezmoc před vaším zármutkem, uvědomí si, že nemohou pomoci ničím jiným než povzbuzením. V takové situaci vám může pomoci pouze notoricky známé „mluvit o tom“nebo „o tom mlčet“, podpora a objetí, které dávají jasně najevo, že nejste sami a vedle vás je někdo, komu na vašem smutku záleží. A kupte si nového psa, až o tom vaše dítě začne mluvit.

A život začne. Život bez někoho blízkého a milovaného. A toto bude nový život, který se také vyplatí naučit pro vás všechny, pro celou vaši rodinu. Musíte projít pěti fázemi prožitku ztráty: popření → agrese → smlouvání → deprese → přijetí. Může trvat dlouho, než projdete těmito fázemi, ale v konečném důsledku je velmi důležité pustit toho, kdo odešel. Můžete společně napsat dopis nebo nakreslit něco pro „ztraceného“člověka nebo zvíře, zprávu společně spálit a rozházet ve větru. Rozlučte se s ním.

A hlavně vřelá objetí a slova lásky. Láska a podpora uzdraví každou ránu.

Dávejte na sebe pozor!