2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41
Rodiče. Kolik jich padlo. Skládky a bude skládka. Mohou za všechno - nemilovali, nemilovali, nekontrolovali, nepodporovali, neocenili, nechválili, trestali, uráželi, nutili a v tomto seznamu lze pokračovat donekonečna. Ale možná je tu ještě něco dobrého … A jako dospělý je podle údajů z pasu skutečný stát se dospělým, a neutápět se v dětských stížnostech a obviňování a přestat se povyšovat do hodnosti Torquemada, pálení rodičů na kůl inkvizice („svatý a spravedlivý“).
****
Zpočátku byli jedním. Pak zasáhl čas. Když k tomu přidáte lžičku osudu (s diapozitivem), špetku „nekompatibility“(řekněme postav) a jen trochu „vlivu moderních televizních seriálů“, dostanete to, čím se nyní stali. To vše samozřejmě bez cukru.
Lehké šaty v pastelových barvách se třepotaly rychlým pohybem. Usmála se tak upřímně a byla šťastná ze svého „dětského“chování.
"Podívej se na mě," řekla hlasitě a téměř zpívala. V jejím hlase byl skutečný úsměv. - Vyhovují mi ty šaty ??? Dívej se)))
- Jsem zaneprázdněn! Teď ne! Odejít!
Šaty vybledly a už se netočí. Vlasy se pokazily. Nativní vzhled je tak chladný … A kdy se tak změnil? Neví, co říct. Jak správně postupovat? Myslí si: „Jsem smutná. Jsem zklamaný … “, ale nic neříká. Tiše souhlasí s jakoukoli hrubostí namířenou jejím směrem. Klikněte - dveře jsou zavřené …
Mnoho ostrých a malých střepů. Není to jen vzpomínka. Tato krásná, hodnotná křišťálová váza vletí do zdi a rozbije se.
- Nevidíš? Jsem na telefonu! - rozzlobený pohled na ten u dveří. - Já! Mluvím! - zaťatými zuby řekl ten, který seděl na kancelářské židli u stolu.
"Ale já …" Je zmatená. Otázka, která se mi blíží, není tak naléhavá, ale důležitá. A ona sama je pro takový tón dost důležitá! Zachází se s ní nespravedlivě, protože není jasné, s kým …
- Pak. Zavři dveře. Odejít.
Zmatek. Nejistota. Pokora. Byl naplněn zvláštním pocitem … Přiznává se ve všem, jinak neví jak, není v jejích pravidlech křičet a bránit své právo na místo pod sluncem, snaží se pochopit a ukázat, čemu rozumí (jak může nebo jak může), ale na oplátku dostane palčivou facku …
A jejich oči se setkaly. Někteří z nich, krásně hnědé barvy, s originálními, nažloutlými vzory, jim vrhali do očí tak chladné a kruté blesky, naprosto identické s nimi. I ten člověk (cizinec!), Který visel na trubce, dostal husí kůži. Od těchto lidí je zima, příliš zima.
Zmatek. Snížené ruce. Pokora. Pomalu zavírá dveře. Klikněte. Jejich oční kontakt byl přerušen. Znovu. Maminka stojící pode dveřmi cítí, jak jí otekly tváře. Rychle zamrká a usměje se jako panenka s uvnitř jen železnými převody. Široce a předstíraně se usmívá. Pohled zhasl jako spálená žárovka. Přestává se usmívat a spokojeným krokem jde do kuchyně se slovy: „Koláče. S tvarohem. Lepší s čokoládou. Připravit. Chutné a bohaté. Koláče. S čokoládou. A lépe s tvarohem. Připravit…"
-Co se tam stalo? Proč jsi tak naštvaný na mámu? - ptá se kamarád ze školy.
- Dostal jsem to, protože. Vždy vtrhne do místnosti a něco po mě chce. Podívejte se na šaty, pak otřete sopel … Rozumím! Dokážete si představit, že téměř nikdy nezavírá dveře do mého pokoje. Jako ve výtahu k Bohu! Také víte co? Včera dělala k večeři salát. S olivami! A já je nenávidím! Jak to mohla vědět! Je to moje máma nebo co? Nebo to bylo ze zášti a tak dále. atd. atd. a tak dále … - 14letá bouřka školních chodeb a moje dcera se neuklidnily.
Čas vypršel. Všechno se zhoršovalo. Maminka byla čím dál méně, jako Alenka v říši divů, která pila kouzelný lektvar. A dcera je čím dál vyšší a větší a vzteklejší. A pak oba zmizeli. Z mámy se stal nenápadný drobeček, ušlapaný do stavu „vzduchu“. Moje dcera praskla z přehodnocení svého stavu. Nikdo jiný nepije hořký čaj bez cukru.
A možná tam někdo je. Dát konvici?
Doporučuje:
Tento Hektický život. Povaha Lidské úzkosti: Způsoby, Jak Překonat
Vzrušení, úzkost, úzkost, starost … Tyto zkušenosti nás mohou provázet každou vteřinu. Lidský život je koneckonců řadou nejrůznějších nebezpečí. Jsme jim vystaveni, když opouštíme domov, jdeme do práce, do obchodu, přejdeme silnici, jedeme v autě … Jsme zranitelní a zranitelní, když budujeme vztahy s ostatními.
Byl To Tento Muž, Který Do Vašeho života Vstoupil Z Nějakého Důvodu
Každý muž, který vás přitahoval, přitahoval a stále bude přitahovat, je to muž hodný vás. Pojem „hodný“je velmi relativní, protože každý je hoden svého. Jste hodni přesně toho, co vás přitahuje. Pokud porozumíte účelu člověka v životě, bude pro vás snazší naučit se cítit lásku k němu, protože dojde k pochopení, že člověk v mém životě je učitel a já jsem mu za to vděčný.
Otálení. Jak Věda Definuje Tento Problém A Jak Si Pomoci (rady Z Praxe)
Otálení je obvykle zábavné číst a mluvit o něm. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by se s tímto problémem vůbec neseznámil. Proto jsem se rozhodl napsat článek na křižovatce praktické a akademické psychologie. Jako vědecký základ mám článek M.
Ošklivý, Ale Sladký
A „to“se zhmotnilo těsně před Novým rokem v podobě brutálně drzého macha. Lidé o takovýchto lidech říkají: „ošklivé - ale milé“. A pravá pravda. Zdálo se, že se ten muž jeví jako dárek za její dobré chování ve starém roce. Ale ne všechny dary jsou vhodné a nutné, i když žádoucí.
Chtěli Byste Vám Vyprávět Příběh, Jak Dlouho Jste Si Mysleli, že Jsem Ošklivý?
Až 25 let. Když jsem se podíval do zrcadla a jen zřídka jsem se do něj díval, nemohl jsem pochopit, jak vypadám. Co je kritériem - nejsem nic, všechno je úplně špatné. Nebo tam, například, krásný. V odrazu jsem nemohl najít odpověď, kromě toho, že nevím.
