Pozor, Oběti

2024 Autor: Harry Day | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-12-17 15:41

Obětí je osoba, která utrpěla. Pokud existuje oběť, pak je tu ten, kdo ji napadne, to je doslova. Stává se ale, že se člověk stane obětí dobrovolně, i když není agresor. Tomu se říká syndrom oběti. Tento koncept odkazuje na stereotyp myšlení a chování, který zahrnuje podrobení a utrpení. Oběť je vždy špatná, alespoň to o tom říká. V budoucnu si budeme povídat přesně o tomto, zanecháme za sebou velké spektrum skutečných obětí, které vyšetřují oběť.

Syndrom oběti se živí. Emoce se přenášejí. Pokud je rodič úzkostlivý, pak jeho úzkost a strach, se kterými se nedokáže vyrovnat, bude dítětem vnímán a bude myslet a chovat se, jako by byl pronásledován, tolerovat neférové zacházení a ignorovat jeho potřeby. Pocit úzkosti se stává společníkem dítěte i při příliš drsném, potlačujícím zacházení. Pak si na svoji slabost zvykne, protože jí nedokáže odolat.

Oběť je často uražena, takový člověk si dobře uvědomuje pocit soucitu nad sebou i ostatními. Mezi silnými a slabými vzniká soucit a psychologie oběti je vždy spojena s nerovností. Takto dítě komunikuje s dospělým. Rovnost mezi nimi nemůže být, dítě je závislé na dospělém, cítí závislost a oběť. Syndrom oběti je přímým důsledkem dětského myšlení, navíc je od dětství málo prosperující. Osoba je psychologicky minulostí. Necítí se za stejných podmínek, to je předpokladem syndromu oběti.

Kromě zášti a soucitu oběť často zažívá i další „dětské“pocity: vinu, většinou neurotickou, závist. Takoví lidé a láska, respektive to, co pod tímto pocitem chápou, vypadají divně. Mísí se s lítostí, pokusy o zasloužení a potěšení se v chování opakují. Zdá se jim, že je to láska.

Děti se často setkávají s manipulacemi v procesu komunikace s rodiči a snadno se tyto techniky naučí samy. V tom pomáhá pozice slabých, závislých. Můžete na soucit tlačit zdůrazněním své slabosti. Toto je nejjednodušší způsob manipulace. Oběť jej používá velmi často, téměř vždy. Na vině jsou okolnosti, počasí, šéf, manžel (manželka), rodiče, kdokoli, všechno je špatné, a proto musíme poslouchat, litovat, odpouštět a pomáhat. Tato poloha je velmi pohodlná. Umožňuje vám získat tak kýženou pozornost a péči, jakož i další dobroty podle okolností. Ve skutečnosti je to základní potřeba člověka se syndromem oběti.

Syndrom oběti lze často nalézt ve vztazích mezi dospělými dětmi a jejich rodiči. Rodiče se nemohou smířit s tím, že dítě vyrostlo v důsledku nedorozumění nebo sobectví, kdy hraje roli oběti před vlastním dítětem, nutí ho trpět, trpět, navazovat ještě těsnější závislý vztah. Dospělý syn nebo dcera se někdy cítí jako zachránce nebo oběť, v každém případě zažívá jen hněv, vinu nebo zášť a pozitivní ze vztahu odejde.

Je důležité si uvědomit, jak komunikujete s ostatními. Pak ovládáte situaci, jinak se dějí scénářové hry, ve kterých zpravidla nikdo nevyhrává. Pokud člověk chápe své vlastní i cizí hranice, odpovědnost, pak není veden k manipulaci oběti. Pro ni je takový postoj nepřijatelný a téměř vždy přerušuje kontakty a hledá jiné, ne tak nezávislé postavy.

Pokud jste obětí. V této pozici nemůžete skutečně ovládat svůj život. Možná jste jako dítě měli smůlu a byli jste nelítostné dítě, kterému chyběla ochrana a péče. Opravdu chci tento deficit uspokojit. Ale všechno má svůj čas, snažíte se vrátit minulost, vypadnete z dnešní reality, dále zhoršujete svůj problém, můžete získat přízeň a hladění, ale ne lásku. Dnes již nejste dítě a můžete být nezávislí a nezávislí. Žebráním a manipulací toho moc nedosáhnete.

Pokud jste potkali oběť. Není to tak neškodné, jak se na první pohled zdá. Buďte opatrní, když jste vstoupili do kontaktu s obětí, nepozorovaně jste spadli do „ušlechtilé“spásy, oběť se jemně mění v agresora, který se jako pavouk zaplétá do sítě slov, která živí vaši důležitost v jeho vlastních očích, nasává vaše zdroje. Při takové komunikaci často vzniká pocit viny, i když osobně s problémy této osoby nemáte nic společného. Ale protože jsme se dohodli, že budeme poslouchat a pomáhat, nebo spíše zachraňovat, bude to pro vás navíc k této roli. Toto je základní technika manipulátoru obětí. Pokud k tomu dojde, můžete si být jisti, že i vy máte rysy syndromu oběti. Ukáže to několik rysů chování. Chcete například ukrýt všechna zvířata bez domova, dát je všem žebrákům, silná podoba na internetu je také z této série, je děsivé se ptát, je těžké žádost odmítnout. Oběť a agresor mají v myšlení společnou alespoň jednu věc: oba neuznávají rovnost, pouze „slabí-silní“. Mění tedy místa podle situace.

Vyrovnat se se syndromem oběti není snadné. To vyžaduje nějakou seriózní interní práci. Oběť proto většinou nechce nic měnit, hledá lidi, kteří jsou připraveni ji vyslechnout. Jakákoli komunikace sama o sobě odhaluje něco, čeho jsem si možná dříve nevšiml. Komunikace s obětí není výjimkou, ale neměli byste se zapojovat do těchto destruktivních depresivních vztahů, které nepřinášejí radost, ale pouze krmí vaše vlastní komplexy.